Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Musím přiznat, že se rád u filmů dojímám a působení na emoce se výrazně promítá do mého hodnocení ... Shodou okolností jsem si teto týden vybral dva filmy s tématy přímo vybízejícími k rozplakání citlivých diváků. Těmy tématy je vyhlazení Lidic a 11.září v NY. ... Obě témata (aniž bych je jakkoli srovnával) jsou natolik známá a "propraná", že představují pro filmaře výzvu - vzít je z jiného úhlu pohledu a vlastně je nějak zahrnout do jiného příběhu. Nic proti tomu. Příběh postavený na pozadí velké tragédie nabízí velké možnosti. Oba filmy ale u mě dopadly bohužel v podstatě stejně. Řemeslně kvalitní, herecky bezchybné, hlavní téma netlačilo přehnaně na pilu, ale to proč jsem se na oba snímky chtěl podívat nepřišlo. Emoce se nedostavily (skoro se to stydím přiznat - zvlášť u Lidic). Obě události by si zasloužily lepší filmové zpracování. V Česku se toho už asi nedočkáme, ale 11.září ... na to se určitě ještě nějaký ten dolar najde. Tak se těším .... snad příště. (19.09.2012)

Nějak moc nechápu nízká hodnocení. Daldryho film mě zřejmě zastihl v ideální náladě, protože jsem se i přes jistou průhlednost obměkčit a okouzlit nechal. Navíc jsem k němu přistupoval bez přehnaných očekávání a výsledek byl o to příjemněji překvapující. Vyzdvihl bych hlavně herecké výkony (i hlavního dětského hrdiny) a Desplatovu hudbu . (07.01.2013)

,,Z TATÍNKA ZŮSTAL JEN PRACH. TEĎ JE NA STŘECHÁCH, V ŘECE... A V PLICÍCH MILIONŮ LIDÍ V NEW YORKU, VŽDYCKY KDYŽ SE NADECHNOU“..... /// Oscar leží pod postelí, kolem houkaj sirény, v dáli je slyšet vrtulník – 11. září je tu! Inu což, stalo se. Všechny ty události mu tak nějak nedávaj smysl a jediná jistota je, že taťka se domů nevrátí. ,,PŘEJU SI, ABYS TAM BYLA TY!“ – těžce se vyrovnává se ztrátou a věřím, že TO TAK NEMYSLEL. Teď už zbejvá jen rozflákat vázu a najít ten klíč! Speciální klíč. Klíč kterej určitě někam pasuje a tedy něco otevírá.... První hodina se utápí v nudnejch pasážích, těm, kteří v mrakodrapech o nikoho nepřišli se dokonce chce spát. Chlapec musí čelit vlastním fóbiím, a vyrovnat se se ztrátou. Na pomoc přichází Max von Sydow, oživit příběh a podílet se na Oscarově dobrodružství. Odevšad na mě padají tuny patosáckejch sraček, protože snaha dojmout je prvotním (a zřejmě jediným) účelem. ,,Chybí mi, jak mi říká miluji tě.“ A KOMU TÍM PROSPĚJETE? Uznávám, občas se to ve mě ,,láme“. Dojímavý scény versus nudou vožraný konečky prstů. Film, kterej vzbudí emoce, si pár hvězdiček zaslouží...... JSOU CHVÍLE, KDY BYCH TĚ CHLAPČE OBEJMUL! - jsem prostě rodinnej typ. ( P.S.: jsou chvíle, kdy bych obejmul i Sandru. Jak říkám...rodinnej typ.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Jonathan Safran Foera ,,Příšerně nahlas a k nevíře blízko" číst nebudu. 2.) Mám fóbii z veřejný dopravy, výtahů, starých lidí, běžících lidí, letadel, vysokých věcí, lidí se zkaženými zuby, opuštěných tašek i bot, věží, tunelů, všeho hlučného, z mostů ..... . 3.) Rád se hrabu v tragédiích. A tu o 11. září mám nejradši! 4.) Mám doma dítě idiota a rozhlížím se po nějakým jiným. 5.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,Raduška“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.03.2012)

Neuvěřitelně protivnej film se spratkem, kterýho jsem měl střídavě chuť strčit na dlouho pod studenou sprchu, nebo seřezat rákoskou. To bohužel nikoho s dospěláků nenapadlo a tak harant otravoval newyorskej život hledáním zámku, aby do něj strčil klíč, kterej jsem měl sto chutí mu narvat hluboko do krku. Nerozumim tomu, jak režisér, kterej natočil Předčítače a měl k ruce tak špičkovaj casting, mohl natočit takovej kýbl sraček, jako je tohle. Hnus velebnosti. (08.10.2014)

Neuvěřitelně sračkovitě a nesmírně pateticky aneb Oscarové nominace jsou vždycky sázka na jistotu! Nesympatický devítiletý spratek, jemuž by jeden nejraději z fleku vytrhal nehty, se vydává na příšerně "dobrodružnou" cestu New Yorkem, aby se seznámil s podivnými lidmi - jmenovitě pošahaným dědkem, tlustým vrátným a posedlou kudlankou, se kterými nutí slaboduché hospodyňky přes dvě hodiny napařovat žehličku. Je docela škoda, že si do WTC na pedikůru neskákla i maminka, to by se to teprv žehlilo! Prostě prázdná, močopudná, kýčovitá nuda k posrání, možná i daleko horší, než kdyby měl Válečný kůň Sedm životů. To vše na pozadí onoho strašlivého dne, který se stává snad ještě úspěšnějším trademarkem než holocaust pro židy a počítám, že ještě za sto let z toho budou dojit slané kapky z otylých vemen! Už jen čekám, kdy zakotví v ústavě zákaz popírání jedenáctého září. A to při tsunami zařvalo tisíckrát více lidí a spláchlo se to dvěma televizními sračkami a jedním unylým dokumentem. Asi zrovna bylo na dovolené málo obřezaných Američanů. Až mě teď mrzí, že neexistuje stupnice odpadů. Strašně jsem totiž Štefanovi ublížil, tenhle odpad rozhodně zahnívá víc!! (13.02.2012)