Ďáblův dvojník

Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak, jsou filmy které mě donutí říct "zaplať pán bůh, že žiju v tom našem kocourkově, protože proti tomu co předváděl Udaj Husajn svýmu národu jsou nějaké lži a korupce našich mocipánků hotové skautské sušenky. Trošku mě mrzí, že film nevyzněl víc syrovějc, že z něj nebyla cítit beznaděj absolutní, ale jen beznaděj povrchní. Tohle téma se mohlo natočit takovým způsobem, že by jeden měl problémy jít po filmu s čistou hlavou spát, takhle to bylo v duchu lehce nabyl, lehce pozbyl, škoda. (26.12.2013)

Upřímně řečeno, nevím, co si o tom mám myslet. Dělat dvojníka Saddámovu synovi určitě nebyl žádnej med a film o tom je v každým případě podnětná záležitost k vyhledání si patřičných souvislostí. Z hlediska vyvolání otázek a následné diskuse to splňuje svůj účel. Řadí se to tak ke všem těm ostatním filmům o diktátorech (Poslední skotský král atd.), vděčnému to tématu počínaje Caligulou. To vše je v pořádku, varovný prst má být pořád zdvižen a skautíci na stráži. Ale jinak je to od začátku až do konce obhajoba zásahu v Iráku (míněno spojeneckého), jelikož zrůdy musely být potrestány. Ten leitmotiv se vine celým filmem a já mám rád filmy apolitické, neutrálně zabarvené. Navíc mám pocit jakoby rejža chvílema nevěděl točí-li politiku, lovestory, životopis, nebo reklamu na cestovku. Po rozbalení blyštivě exotického obalu toho uvnitř už moc nenajdeme. Už jsem viděl lepší kousky (Syriana). 60% (22.12.2012)

Mám rád filmy z prostředí arabských zemí, jelikož se toho z jejich dějin zrovna k nám moc nedostalo a myslím si, že zrovna Sadámova válka nebo i válka v Afghánistánu je plná zajímavých příběhů a možností pro film je zde strašná hromada. Přesto je filmů ale málo a když už, tak je to nějakej šíleně epickej film o amerických vojácích, ve kterém bych zrovna nějakou pravdu nehledal. Lee Tamahori si právě proto vybral příběh, i když z války, který se zaobírá naprosto něčím odlišným. Latifův život je zajímavý což o to, ale nevím jestli je opravdu tak zajímavý, aby mě dokázal pobavit jako celovečerní film. Příběh Iráckého "prince" a jeho dvojníka je krásným námětem pro zajímavý dokument, ale tomuhle zpracování prostě něco chybí a nepůsobilo to na mě jako plnohodnotný film. (10.12.2014)

Být synem Saddáma Chusajna nebude žádna sranda. Táta je vysoký hodnostář, plní boží přikázaní a stará se o celé impérium. No a být nejstarším synem takového velitele chce nejenom koule, ale taky potřebný intelekt, nadhled a všeobecné vzděláni. Z boží vůle princ krasoň Noir duja mladší plní nejenom výše uvedené, ale taky je mu blízka sexuální chtivost, šovinizmus, psychický nátlak, násilí... proste ideální synek (taková normální arabská rodinka). Z důvodu pracovné vytíženosti potřebuje princ svého dvojníka, tak těžká práce v rámci mezinárodních vztahu a zahraniční politiky si vybírá daň na princovém mentálním zdraví. V tom přídě on (Latif), téměř dokonale dvojče (až na výši výbavu) Noira. Příběh dostává konečně ten správný spád a všechny okázalosti plynoucí z dané funkce sou tady převedené v plné své kráse, ehm. Na EU zobrazeni dosti slušné. 7/10 (14.12.2011)

Analýza zdegenerované zmutované rodinky, respektive jejího geneticky upraveného zmrda, měla nulovou vypovídací hodnotu pro neznalého diváka a ještě na bájné vizi představ o pohádkách Šeherezády poskládaný chaotický scénář opisující od bratří Grimmů. Navíc režisérova forma sice místy šokovala, ale celkově nudila. Chápu, že není snadné vycházet z nuly a prakticky z ničeho. Až podobný hodně zajímavý námět natočí Íráčané nebo příbuzná sestava pro nás vzdálené kultury, určitě budu nadšená a natěšená. Bohužel vidím to tak za příštích 100 let, tolik tabuizované téma zůstane zřejmě ještě dlouho tabu. Po hvězdě dávám přitažlivému Cooprovi, zahrál dvojbratry excelentně, degena Udaje i sexy Latifa. (01.07.2012)