Ďáblův dvojník

Dosť dobré! Len by ma zaujímalo do akej miery to bolo vlastne založené na tej skutočnosti a čo všetko z toho bolo vytvorené účelovo, len pre lepšiu dramatizáciu filmového príbehu. Každopádne, Dominic Cooper predviedol parádny herecký výkon v hlavnej úlohe Udaja, resp. Latifa. Inak, bolo by celkom fajn, keby bol film zameraný aj viac na rôzne politické ciele a nie len Udajove súkromné radovánky. Ale tak, určite to bol zaujímavý film s množstvom dramatických situácií, a nechýbala ani očakávaná psychologická hra medzi ústrednou dvojicou. Rozhodne to stálo zato! (23.01.2015)

Byly časy, kdy v Bagdádu platil úryvek z písně P.Habery („..zabij ma či Udaj“) a já se ptám, kde udělal soudruh prezident Saddám ve výchově chybu? Nevysvětlil synovi, že velbloud je levnější, než Lamborghini? Měl při oslavných palbách do vzduchu mířit níž? Dle mého to všechno začalo už kdysi tím, že jistá dávka ejakulátu neskončila na prostěradle.. Atraktivní téma, snaživý Double Cooper a Tamahori, vyprávějící zbytečně doslovně příběh, nad jehož historickou autentičností lze polemizovat. Nemyslím tím zvrhlé konání psychopata Udaye, který prznil školačky, choval gepardy, vraždil tátovy sluhy a vskutku netradičními metodami trestal irácké sportovce za neuspokojivé výsledky, kdy si třeba neúspěšní fotbaloví reprezentanti museli ve vězení čutat s betonovým míčem (a pak, že je na Mílu Baroše vyvíjen tlak..), ale vůbec existenci dvojníka Latifa, který tady slouží jen jako jakýsi kontrastní protipól Černého prince z pekel zhýralosti a sadismu. Ostatně, pokud vůbec někdy tuto roli hrál a nevyužíval své podoby na Saddámovic prvorozeného jen k balení bagdádských holek, co když Američané sejmuli v Mosulu dubléra a pošuk Uday se uklidil do Irska, kde si přivydělává sepisováním memoárů? Zubní záznamy mohou být někdy scestné a to ostatní, jak tvrdí autoři, je historie. A ta se přece odjakživa hezky překrucuje.. Dodatek: Kdo nedávno viděl Cohenova Diktátora, tomu mohou občas cukat koutky v momentech, které jinak vůbec vtipné nejsou.. (20.06.2012)

Být synem Saddáma Chusajna nebude žádna sranda. Táta je vysoký hodnostář, plní boží přikázaní a stará se o celé impérium. No a být nejstarším synem takového velitele chce nejenom koule, ale taky potřebný intelekt, nadhled a všeobecné vzděláni. Z boží vůle princ krasoň Noir duja mladší plní nejenom výše uvedené, ale taky je mu blízka sexuální chtivost, šovinizmus, psychický nátlak, násilí... proste ideální synek (taková normální arabská rodinka). Z důvodu pracovné vytíženosti potřebuje princ svého dvojníka, tak těžká práce v rámci mezinárodních vztahu a zahraniční politiky si vybírá daň na princovém mentálním zdraví. V tom přídě on (Latif), téměř dokonale dvojče (až na výši výbavu) Noira. Příběh dostává konečně ten správný spád a všechny okázalosti plynoucí z dané funkce sou tady převedené v plné své kráse, ehm. Na EU zobrazeni dosti slušné. 7/10 (14.12.2011)

Zajímavá historka, ale nejde zapomenout, že ji vypráví jedna strana. Nezpochybňuji, že Udaj byl kreatura, ale jeho nedobrovolný dvojník se vykreslil v až příliš zářivých barvách a film jeho gloriolu ještě podtrhl. Mnohé tam nesedí, hodně je nevysvětleno. Jde o velmi subjektivní pohled na události - a to to hodnotím ještě mírně. (01.10.2017)

Když rodilý Novozélanďan pro belgicko-nizozemskou produkci natočí film o iráckém nezvedeném Saddámově synkovi, o čem to vypovídá? Osobně bych neriskoval natočit třeba film o bratislavském korzu v 80. letech. Nežil jsem tam, vím o tom prdlajs, a podle toho by to vypadalo. Mohl bych natočit film o podhoubí brněnské hudební scény 80. let, kde jsem pár muzikantů znal (RIP Honza Millonig) a protože jsem v tom městě žil, dokázal bych se soustředit na to skutečně podstatné. Podobně Lee Tamahori natočil dávno tomu úžasnou psychologickou sondu do života současných "zcivilizovaných" Maorů Kdysi byli bojovníky. A na filmu je znát, že věděl, o čem točí, co chce říct, a co je skutečně podstatné. V Hollywoodu pak natočil nějaké akční filmy včetně jednoho Jamese Bonda, dokud to ještě byl James Bond, a ne Daniel Craig. Mno, a nyní - zdá se, že na politickou objednávku - pak film o šíleném maniakovi, synovi Saddáma Husajna Udamovi. Samotný film má určitě filmařské kvality - velmi přesvědčivá výprava, vhodně zvolená hudba (mimochodem si povšimněte, jak je písnička Relax použita podobně jako v Bony a klid), kamera a hlavně výkon Dominica Coopera v hlavní dvojroli. To vše je vynikající. Scénář už pak pokulhává, nu a ideologicky je naprosto jasné, kam to směřuje. Udaj nejspíše skutečně byl magor, skutečně měl na svědomí hodně školaček, které zprznil a nechal zabít a jejich těla odhodit někde u silnice. Jenže podobný film o tom, jak si najal dvojníka, a jak to s ním a mezi nimi bylo, potřebuje stát i na pevných charakterech postav, dobře zpracovaných a podaných důvěryhodně divákovi. My vlastně nevíme, proč je Udaj takový. Bil ho otecc nebo dokonce zneužíval? Zmáčkli mu hlavičku při porodu? A to mu vážně tolerovali už od dětství všechny výstřelky? A voják Latif - neohoržený hrdina - o něm vlastně nevíme nic, ani jakého je smýšlení. A ta luxusní prostituka, co ji hraje stále stejně mizerně Ludivine Sagnier (která v určitých chvílích řipomíná Kateřinu Brožovou ve Vendetě)? Co o ní víme? Ničevo. Přestože tedy film nepostrádá dramatické a vypjaté momenty, díky nemožnosti většího vcítění se jsou nám osudy postav tak nějak celkově jedno a snímek stále častěji nudí. Chybí jednotící ústřední linka a jednotlivé epizody jen stále znovu a znovu dokreslují již několikrát řečené. Je to škoda, stačilo málo, a stačilo méně politické korektnosti, a vznikl by nejen zajímavý film, ale i dobře dotvořený, http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/dabluv-dvojnik.html (31.05.2012)