Klíč k minulosti

Zdařilý počin, jehož příběhová linie ze 2. světové války je velmi atraktivní. Poutavá je také ta z roku 2009, ovšem méně zajímavá je již ta, v níž je Sarah dospělá. Neříkám, že by v těchto pasážích snímek nudil, ale je to rozhodně slabší část snímku. Herecké výkony potěší, film mne zaujal od samého začátku až do konce a nemám tedy problém dát 4*. Jediné, co mi občas mírně vadilo, bylo trochu nelogické chování postav... nebo ne vyloženě nelogické, ale těžko pochopitelné, kostrbaté, aby ve filmu bylo nějaké vzrušení a možnost příběh prodloužit, popř. když se tvůrci dostali do slepé uličky, využili tohoto nedostatku jako jakéhosi deus ex machina. (22.09.2014)

16. A 17. ČERVENCE 1942 BYLO ZATČENO 13 000 ŽIDŮ. 8000 JICH BYLO PŘESUNUTO DO VELODROMU DO STRAŠNÝCH PODMÍNEK...... /// Nedivme se malé holčičce, že to nechápe! Co? Odsun židů!! MYSLI JEN NA SVOJI RODINU A NA SEBE! .... Beaune-la-Rolande - přechodný tábor, z něhož cesta domů asi nevede.... Julie je Američanka žijící 25 let ve Francii, v osobním životě prudí stejně jako každá ženská a právě se chystá probudit ,,spícího hada“ (Napsal bych, že chce vytáhnout ,,kostlivce ze skříně“, ale kdo viděl pochopí, že by to bylo neetické. Drsnější povahy by dokonce mohli napsat, že jsem debil...). A tak pátrá, doma prudí, pátrá a pátrá a pátrání jde samo. Vyprávění o osudu Sáry mi (málem) několikrát způsobilo zástavu srdce a dokonce se přiznám k zamáčknutý ,,kroupě“. Přestože tu a tam někdo umře, dovolím si napsat, že jde o optimistickej příběh, kterej (lehce) neotřelým způsobem míří na ,,komoru“ a city. Nestrhává tempem ani drastickými scénami, ale vypráví třeba o tom, že i když známe dobře tvář, nemusíme vědět nic o duši. I kdyby to byla naše máma. Podobně jako TADY půjdu trochu ,,vejš“. Nebo vás nezajímá, jakou minulost má váše vestavěná skříň? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román ,,Sarah“ z roku 2006 od Tatiany de Rosnay číst nebudu. 2.) Jsem zvědavej jestli Francouzi byli stejný kurvy jako ostatní. 3.) V táboře jsem byla s holčičkou, co něco povídala o Michaelovi a klíči. 4.) Rád se šťourám v životě druhejch. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (01.07.2011)

O minulosti, přítomnosti i budoucnosti ... o mrtvých i živých ... o stínech na duši, které nelze vymazat ... o vzpomínkách, které nelze unést. Prostý příběh, který nevydírá ... jenom vypráví. Přesto - anebo právě proto - můžete jeho emoce vzít za své. I když … přece jenom si neodpustím drobnou poznámku: V zájmu pravdy může být někdy opodstatněné strkat nos do cizích záležitostí a přehrabovat se v cizích osudech. Přesto si nejsem až tak úplně jistá, že je to za všech okolností správné a očistné ... že to pokaždé přinese něco pozitivního ... že zrovna PRAVDA je přesně to, co všem zainteresovaným schází ke štěstí. VŽDYCKY musíte počítat i s tím, že někoho zraníte, že někomu těžce ublížíte. Měli byste si dobře rozmyslet, jestli dotyčná pravda za to opravdu stojí ... a v první řadě byste si měli odpovědět na otázku, jestli pomáháte druhým - nebo jestli se jenom snažíte uchlácholit vlastní svědomí. P.S.: To pochopitelně neplatí o pravdách, které svými rozměry přesahují čistě osobní rovinu. (27.01.2014)

Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec se přikláním až nahoru. Snímek o odsunu 13 000 židů do Německa a Polska nám ukazuje příběh jedné rodiny, který je ve snímku zpracován ve dvou dějových liniích. Skutečný osud židovské rodiny v roce 1942 a dnešní příběh o americké novinářce žijící ve Francii, která je s příběhem spjata nejen pracovně. Je to emotivní snímek k zamyšlení a další ukázka toho, že nacisté nebyli jen Němci. (12.09.2011)

Celkem neznámý film o možná ne až tak známých událostech z Paříže o zatýkání židovského obyvatelstva a jejich následné deportace (viz autentické snímky velodromu na google). Byl nám předložen emočně velmi silný a smutný příběh malé Sarah, která prožila něco tak strašného a krutého, že to ovlivnilo celý její další způsob života. A právě tuto ponurou minulost, týkající se života Sarah se snaží odhalit Julie, novinářka žijící v dnešní době, která si současně musí vyřešit i svúj osobní život. Vůbec mě nerušilo prolínání časových rovin, tudíž chválím pěkné zpracování. Musím se ale přiznat, že první polovina filmu byla pro mě víc povedenější, druhá polovina se mi zdála trochu rozvleklejší. Jinak je to film, který mně připomíná ještě jiné s ústředními dětskými představiteli z druhé světové války jako např. Člověk bez osudu, nebo Moje matka. Kristin Scott Thomas byla jako vždy výborná a já začínám zjišťovat, že mě francouzská kinematografie začíná víc a víc zajímat. (22.09.2012)