V zemi krve a medu

Na téma balkánského konfliktu (1992-95) vzniklo několik filmů a tento není optickým pohled nějak vyjímečný, avšak nabízí zajímavá témata, autenticitu a dobře vybudovanou tíživou atmosféru války. V In the Land of Blood and Honey je násilí denní rutinou v zemi, kde téměř odumřel cit člověka k člověku. Hnací sílou filmu je původní prostředí, jazykový dialekt a herci, kteří některé situace ve filmu sami prožili a v realitě stáli na různých stranách válečného konfliktu. Silnou atmosféru války se Angelině povedlo vybudovat díky zachycení kultury dané země, tradice a předsudků, které v autentickém prostředí nabývají na důležitosti. Film se točí kolem vztahů (ať jsou milenecké, mateřské, sourozenecké nebo jen přátelské), které ani vášeň před válkou nezachrání. Prostor patří především ženám (matkám, milenkám, sestrám), které uprostřed válečných hrůz transformují svou lásku na touhu vzít někomu život. Angelina ve svém režijním debutu neukazuje na jedné straně ty dobré a na druhé zlé, vykresluje pouze lidi, věřící, že dělají to nejlepší pro svůj národ a zemi. Jádro příběhu tvoří vztah Daniela a Ajly, kteří se snaží vytvořit vlastní svět v zemi plné násilí, ale pochybnosti je dostanou do pozice, kdy se snaží jeden druhého zabít. V jejich milostném vztahu oba projdou pod vlivem války změnou odrážející se na jejich osobnosti, kterou se však nepodařilo zachytit. Vnitřní pnutí postav, jejich pochybnosti, boj se zodpovědností a morálkou, která je silnější než emoce není zřejmá a tak se z ústředních postav nestane nic víc než jen prázdné postavy v prázném prostoru. (Berlinale 2012) (16.02.2012)

Férový film, emotivní, efektní a se slušným příběhem. Jednou se celou dobu neřeší jenom zbytečnost modrých přileb, ale opravdu morální konflikt obou etnik. Kdybyste dopředu nevěděli že to točí Angelina, tak si toho nevšimnete, zvlášť u slovinsky mluvené verze. Příběh vyšumí asi velmi rychle, ale co, točit filmy na takovéhle téma je vždycky zaslužné. (25.03.2012)

Tak mám pocit, že Angelina Jolie během natáčení Výměny velice pozorně sledovala Clinta Eastwooda a svůj debut natočila víceméně přesně v jeho stylu. Věcně, bez příkras, bez potřeby jakékoliv roztřesené kamery, stylem nezaujatého pozorovatele. No a to se mi moc líbí. Samozřejmě, příběh je jednoduchý a konflikt je jen zlehka načrtnutý, ale všeho je tak akorát, aby bylo všem jasné, kdo je kdo a proti komu vlastně, a aby výsledek byl co nejpůsobivější. Hodně tomu (kromě zmíněné eastwoodovské režie) pomáhajípředstavitelé hlavních rolí (zejména pak Zana Marjanovic), plusové body sbírá i hudba Gabriela Yareda. Dobré to bylo. (18.09.2013)

Moc nerozumím tomu, proč si Angelina Jolie jako svůj režijní debut vybrala tak těžkou látku, proč nešla po malých krůčcích. Troufám si říct, že nějaký potenciál v sobě určitě má. První polovina filmu totiž není vůbec špatná, vlastně jsem byla až mile překvapená. Chyběla tam sice taková ta naléhavost na diváka, kterou ve válečném dramatu zkrátka potřebuji, ale bylo to na takové hezké 3*. Ovšem druhá polovina silně skřípe, tam si divák uvědomí, že ten film vlastně nic moc nenabízí. Válka ustupuje do pozadí a centrum filmu tvoří milostný příběh dvou lidí, který je ale celý strašně divně napsán a pojat. Film mě přestal rázem úplně zajímat, Angelina se snažila dopracovat k silné pointě, ale jako by vlastně nevěděla, jak se k ní dostat a neskutečně to natahovala. Nejslabší stránkou filmu je tak bez debat scénář. Jako tvůrčí debut se určitě nejedná o šlápnutí vedle a vlastně se nebudu bránit dalšímu případnému projektu Angeliny. Při mém hodnocení se ale dívám pouze na to, jak na mě film zapůsobil a V zemi krve a medu na mě vlastně ve výsledku nezapůsobil nijak. (26.04.2012)

Snažit se vysvětlit problematiku války v BiH a ještě do toho zahrnout milostný příběh je trochu problém. Srbové jsou opravdu viníci, Srbové tuto válku vyvolali a všechny krutosti na civilním obyvatelstvu prováděli. Bohužel ve filmu byli vykresleni spíš jako leniví ruští vygumovaní ožralové, což bylo naprosto zbytečné a filmu to ubírá na důvěryhodnosti. Sarajevo v rozvalinách bez jediného civilisty i bez jediného UNPROFORáka je teda absolutně špatně. V Sarajevu bohužel celou tu dobu lidé žili, přežívali, čelili snajprování a minometným palbám, teroru, nedostatku všech životních potřeb a z tohoto filmu byli naprosto bezdůvodně vynecháni. Přitom příběh každého z nich je přinejmenším stejně strhující, jako příběh hlavních hrdinů tohoto filmu. Trochu mi to připomínalo románek hlavního SSáka a jeho židovské služky v Schindlerově seznamu, taková vedlejší záležitost na jinak strhujícím scénáři. Celý ten film je trochu jako taková vedlejší záležitost, jenže toho hlavního tam taky moc není. (02.09.2018)