Perverzní průvodce ideologií

Žižek si pro výklad o tom, co je idelogie bere jako nástroj film. Není se co divit, když jeho minulý Perverzní průvodce se zaobírá právě filmem. Je zajímavé sledovat, jak svoje teorie dokáže napasovat na filmy jako jsou Titanik, nebo Čelisti. Na jednu stranu je to vykalkulovaný tah, protože tyhle filmy mají lidi rádi a teď je uvidí zase jinak, na druhou stranu tak Žižek hledá význam tam, kde není. Někdy je žralok jen žralok. Není třeba si myslet, že fllm vypovídá o tom co Žižek. Je lepší je brát jako pouhou pomůckou, díky které je možné jeho tvrzení pochopit. Téma ideologie rozebírá zevrubně a pomáhá o mnoha věcech znovu přemýšlet, i když by asi bylo potřeba dokument shlédnout aspoň ještě třikrát, abych plně jeho teorie pochopila. (16.03.2014)

Slavoj Žižek není kokot. Jsem nucen odvolat své tvrzení z doby, kdy mě Slavoj provázel filmem. Zatímco tehdy kecal o totálních hovnech, tak nyní jeho povídání má hlavu a občas i patu. Angličtina s šíleným slovanským přízvukem zůstala, takže slova jako [Chalivůd], nebo [Stývn Špílberg], když se to pokusím napsat foneticky, je nutné přetrpět. Povídání o ideologii je mnohem zajímavější a přínosnější než tlachání o filmech. A to Žižek používá hodně podobnou metodu a dost věcí vysvětluje opět právě pomocí filmů. Moc mě potěšilo, že si k vysvětlování nevybral žádnou z dva a třiceti sraček, které k dnešnímu dni ten retoš Lynch stvořil. A to jsem se právě dostal k jádru věci. Tedy k rozdílu, který mezi těmito snímky je. Zatímco v průvodci filmem je zajímavá asi každá sto dva a devadesátá úvaha, tak v průvodci ideologií je zajímavá takřka každá úvaha. Slavoj Žižek tu otevírá často velmi ožehavá témata, jako například obhajování a vysvětlování té norské taškařice, když udělal ten šikula Breivik tu lumpárnu, kdy poslal do nebíčka pár dušiček a která tak silně proletěla světem. Většinu snímků, které používá při vysvětlování podstaty ideologie jsem viděl a bez výjimky se mi líbily. Jediné, za co si Slavoji, či jak to blbé jméno mám skloňovat, troufnu vynadat je to, že dost věcí vysvětluje složitěji než by bylo nezbytně nutné. Člověk se občas dokonce i zasměje, když třeba Slavoj zlehčuje snímky, které ve své době byly myšleny smrtelně vážně. Nebo se mi třeba hrozně líbila pasáž, kdy Slavoj sděluje své myšlenky a přitom sedí na toaletě vystřižené z Kubrickovy Olověné vesty. Celkově je tedy dokument mnohem zábavnější, zajímavější a hlavně nesrovnatelně obsahově bohatší než jeho předchůdce. Rozhodně se cítím obohacen. I když třeba člověk se všemi názory nesouhlasí, tak musí připustit, že jsou minimálně zajímavé, orginální, provokativní a drzé. Dost diametrálně se tedy změnil můj pohled na Slavoje. Už jsem se zbavil pocitu, že nás dokumentem provázel retoš. Nyní vidím Slavoje jako člověka, který...Jako člověka. Tečka. (19.08.2014)

Tak jsem chtěl s tou hvězdou západního mudrlantství také něco vidět. Vtipné a břitké to chvílemi je, demonstrace společenských fenoménů na filmových příkladech sympatická a osvěžující, ovšem film mohl být klidně o půl hodiny kratší. A to nejen kvůli tomu, že ke konci už docela nudí, ale zejména kvůli tomu, že pasáž o náboženství není příliš povedená (navíc obrazová magičnost Scorseseho Posledního pokušení mi zcela přehlušila Žižekovi plky), Žižek začne popírat sám sebe a nakonec se z něj vyklube jen další salónní kecal. Ve vlaku, kde Slavoj oznamuje, že jsme vlastně na světě sami, měla být udělaná velká tečka a nemuselo by dojít k závěrečnému ubírání bodů. Charisma a některé svěží myšlenky však ani filmu ani jeho průvodci upřít nejdou a jistě je hodný vidění a snad i zapamatování. (04.07.2013)

Žižek by mohol pokojne napísať filozofické dielo s názvom "I even confused myself"/"Poplietol som aj sám seba" (také niečo by mohol napísať aj Immanuel Kant). V niečom má iste aj pravdu, len by si mal dávať pozor na neverbálnu komunikáciu. Dotýkanie sa špičky nosa a šúchanie nosa znamená podvedomé klamstvo. (12.12.2016)

Tak. A teď to ještě nějak zpracovat… Excentrickému Slovinci neupřete jedno – dovede unikátně přeložit suchopárnou, nadosobní a pohříchu nepopulární látku do zábavného jazyka, jemuž není těžké rozumět. Riziko přílišné banalizace visí ve vzduchu a některá přirovnání jsou na hraně, ale i o tom je role kritického diváka (zde více posluchače), k němuž se Žižek hlásí. Aby bylo jasné – opět ztěžuje přijetí myšlenek nekonečným vršením a odbočkami na pět minut, ač od Perverzního průvodce filmem učinil jistý pokrok. Krátké úseky ticha a vydechnutí jsou opravdu namístě. Druhý zvrácený výlet byl zahájen nekompromisně. Žižek v „metodologickém úvodu“ zahlásil, že nechtěné ideologie se nezbavíme, neboť jsme její součástí, žijeme jí a živí nás (nepřímo tím přitom relativizuje tradičně negativní konotace toho slova). Vzápětí nás ujistil, že podobný únik ani není v našem zájmu, protože touha toužit probíhá jako nekonečná směna. Právě ekonomické pojmy, jimiž označuje systémy hodnot (církev-instituce provádějící výhodný „deal“ se svou ovečkou) boří poslední zbytky ideálů a vytváří pole pro odvážné a neodolatelné interpretace. Pro českého diváka je zvlášť vzrušující konstrukce nárazu ledovce a vyrušení milenců v Titanicu, který Žižek aplikoval na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Zní to šíleně, je to náramně přesné. Tento příklad zastupuje to nejplodnější i nejproblematičtější z Žižekova nazírání na ideologii. Když aplikoval psychoanalytický náhled na film, byl v jistém směru nad dějinami, čili nadčasový. Platnost zdejších analogií však může být oprávněně odvozena od současných témat. A otázka zní, zda jsou opravdu přelomová či poněkud nadsazená nedostatečným odstupem (například pasáž o rabování ve Velké Británii). Narážím na to, že některá aktualizační napojení je možné snadno vyvrátit (Taxikář a nechtěná intervenční role USA v současném světě), protože z nich příliš čpí předem modelovaná odpověď. Otevírá se v nich současně prostor pro angažovaný postoj, který pokládám za nejdůležitější hodnotu celého dokumentu. Žižek obnažil vše možné i nemožné, zostudil důstojné hodnoty i si utahoval z reklam na Coca Colu, aby nakonec vznesl pevný a radikální apel. Kdo by „legračně mluvícího“ Slovince obvinil z absence názoru a podrývání všeho a všech (dokonalá byla pasáž o ateistech), zcela by se mýlil. Tohle byl úderný a mimořádně účinný pamflet. Odpůrce nebude hledat obtížně, což je mu jedině ke cti. (MFFKV 2013) (01.11.2013)