Doručovací služba čarodějky Kiki

Neskutečná nádhera! Nejde v něm v podstatě o nic, vyprávění o životě jedné obyčejné malé čarodějky, která neumí nic jiného, než létat na koštěti, tak si založí doručovací službu. Ale to "nic" je tak kouzelné, že vykouzlí v obličeji každého diváka blažený výraz, který ho neopustí po celou dobu. Tak milý a nekonfliktní film jsem snad ještě neviděla. (27.12.2007)

Miluju, když na mě Mijazaki přenáší ve svých filmech úchylku na létání. Miluju hudbu Joe Hisaišiho. A nejlepší kombinace je, když během scén s létáním hraje parádní hudba Joe Hisaišiho. To si pak připadám mnohdy jako v sedmém nebi a nebylo se čemu divit, když se tomu tak stalo i v tomhle snímku. Je to snímek ještě více uvolněnější než Totoro, ale to rozhodně jako zápor neberu, protože Mijazaki od svých předchozích kvalit ani v nejmenším nepolevil. Není to ani tak, že bych se týden nemohl z Kiki vytrousit blahem nebo že bych na nic jiného nemohl myslet, ale je to spíše takový film na zlepšení nálady, takový filmový balíček cukrátek s optimismem. Komu se líbil již výše zmiňovaný Totoro, určitě si zamiluje i Kiki s jejím sarkastickým kocourem Džidžim, jehož zkrátka nešlo nemít rádo. (03.12.2011)

Nechci se furt opakovat, ale prostě Miyazaki...co jiného čekat než dokonalost? Doručovací služba slečny Kiki není výjimkou. Navíc tento námět byl opravdu výborný. Vůbec animované snímky zařazené do dnešního běžného světa akorát s notnou dávkou kouzel a neobvyklostí....koho by to vůbec napadlo? Mě ne... Jo umět létat...to by byla paráda. (14.05.2012)

Za sebe říkám, že ať šáhnete po jakémkoliv Miyazakiho filmu, vždycky je to trefa do černého. Záleží jen na tom, na jaký žánr máte náladu. Kiki se bude líbit hlavně menším dětem. Mně pobavilo hlavně zakomponování zvířátek do filmu. Mluvící kocour Jiji byl fakt k sežrání. Jen ten konec byl trochu useklej. Čekal jsem, že uvidím jak se Kiki v doručování daří a její návrat domů. Ale co, asi mám přehnané nároky. (01.05.2012)

Kikiina donášková služba je jeden z Miyazakiho filmů, který vznikly v mezidobí mezi jeho vrcholnou čtyřkou (tedy Naushikou, Laputou, Mononoke a Chihiro) a tak jako pro další filmy z tohoto období (především Můj soused Totoro), pro něj platí stejná "nepsaná pravidla", tedy jednoduchý příběh, zaměření na mladší publikum a absence hlubších myšlenek typických pro jeho velkofilmy. Majo no takkyubin je zkrátka oddechová pohodička s typickou Miyazakiho filmovou atmosférou, která vás pohladí po duši a rozesměje zároveň, zatímco vaše mozkové závity odpočívají v klidu a míru pod péřovou dekou dětské infantility. Je to právě větší hloubka a vážnost příběhu, která ji odlišuje od mistrových masterpieců a taky od vyššího hodnocení. Kocour Jiji je ale rozhodně výplodem génia!!! (07.07.2007)