Rubber

Velká očekávání obvykle předcházejí velkému zklamání - Rubber je tomu zářným příkladem. Jako patnáctiminutový vtípek bych Gumu ještě zkousnul (ale i tak by nudila). Ale todlencto? Vraždy gumy jsou všechny stejné - guma se zatřepe a nepřátelský pták/králík/člověk prostě vybouchne ... Nefungují ani pocty (Psycho ???!), natož demence první kategorie s pozorovateli s dalekohledy, sídlícími na jakémsi kopečku a "Ftipně" komentujícími dění ve filmu. Pocta brakovosti? Sice ano, ale od vyhulených bezmozků (sorry, ale moc jste pane Dupiexi nepředvedl). (06.06.2011)

Bizarnost, která nemá obdoby. I když se z geniálního začátku propadá stále více do jisté monotónnosti, je Rubber výborným absurdním experimentem, který si náležitě utahuje z toho, že skryté podtexty a významy si můžeme dnes najít v kdejakém nesmyslu. Kdo strašně moc chce, tak si tam všechny ty alegorie, metafory, kritiky společnosti a filosofická poselství odnikud vyloví. No reason why. (25.03.2011)

„Dámy, pánové, film, který teď uvidíte, vzdává hold bezdůvodnosti, nejmocnější součásti stylu.“ Čirý alibismus? Možná, ale divák je každopádně upozorněn na vládnoucí „no reason“. Jde o nevyrovnaný film. Když je v záběru „Robert“ (sledující aerobik, tance, želvičky či závody) na přímočaré cestě pomsty (od bezdůvodného zabíjení se posouvá k oplácení i s úroky…jakože třeba ta pokojská si koledovala, vždyť i tupý personál v Sám doma chápal, že cizí zadek ve sprše se neočumuje!), vše plyne bez problémů, a dostáváte morbidní/absurdní humor a originalitu. Ale jakmile se tvůrci snaží o přesah, jde to do kytek (stejné je to u reflexe publika, chvíli osvěžující, postupně spíš otravné). A kamera se střihem sice zdařile Roberta oživují, ale jindy zas nechají v záběru (neúmyslně a viditelně) dýchat dávno mrtvého člověka (což hraničí s amatérismem). A někteří asi neskousnou úmrtí zvířátek (mírně řečeno, neb rozpláclý štír dopadl ze všech nejlíp). Úsměvně zneklidňující konec mě pak nechal vcelku klidným. Čistokrevný průměr na jedno zhlédnutí. (22.09.2019)

Rubber dlouho čekal na to, až se k němu dostanu. Tenhle film, kde hlavní roli hraje pneumatika Goodyear, je totiž něco, co každý den neuvidíte. Ono pravděpodobně nikdy nic podobného neuvidíte. A dost možná to ani vidět znovu nebudete chtít. Mr. Oizo takové filmy prostě točí. Každý se směje v jiný moment. Někdo se nesměje vůbec. Věřím ale, že všichni čumí s otevřenou držkou a přemýšlí, na co to vlastně koukají. Wtf momentů je tu požehnaně. V podstatě šílená scéna střídá šílenou scénu a fascinuje mě, že 79 minut jsem pozoroval příběh jedné živé pneumatiky a vůbec jsem se nezačal nudit. Je to vůbec možný? (11.07.2017)

Rubber je sice velice originální počin, to filmu nikdo upřít nemůže, ale na druhou stranu nosnému motivu by mnohem více slušel krátkometrážní formát, či videoklip nějaké kvalitní kapely. Přeci jen po úvodním nadšení se dostavuje pocit, že tvůrci již vystříleli všechny náboje a že vše co stojí za to vidět, již bylo ukázáno. Každopádně ta odvaha experimentovat se cení a i přes natáhlý průběh se jedná o zaznamenáníhodný film. (15.08.2011)