Zvedá se vítr

Tak když už i pohádkovej děda vyměkává, tak to vážně s tímhle Světem není něco v pořádku :). Už jeho předposlední film naznačil, že tenhle geniální tvůrce postrádá svou dřívější originalitu. Tenhle film to jen potvrdil. Nejen, že to už není vůbec pohádkový, což je jeho největší síla a údernost. Ale tohle byl jen obyčejnej příběh o týpkovi, kterej vyráběl letadla...A co jako? Kde sou různý pohádkový příšery, kde sou všecky ty čarodějové a japonský bozi? V pytly :( Co se děduloj pořád musí nechat, tak dodonalý obrazy krajiny, mraků, mostů, baráků. V tomhle je tenhle týpek nepřekonatelej. Příště si na nás snad přichystá zas nějakou pořádnou pohádku! Málo fantasy! (23.09.2015)

Je Zvedá se vítr dobrý film? Vlastně ano, jenže... Pro mě je to nejhorší z Miazakiho tvorby.. Je sice potřeba přistoupit na pravidla hry, ale toho, že se tentokrát žádné fantastično zjevovat nebude jsem si byl vědom dávno a dávno před tím, než jsem viděl první sekundu tohohle filmu.. Možná i proto mě na začátku docela mile překvapilo ´že některé sny mladého konstruktéra vypadali příhodně fantaskně, jenže je jich v celém ději jen pár. Celý film jako by byl prostoupen lehkým náznakem melancholického patosu, který filmu o mladém člověku, který si jde za svým snem vůbec nesluší a tam, kde by přitvrzení bylo potřeba se tváří, že o nic nejde (například při hovoru o obrovské hospodářské krizi hraje romanticky podbarvená hudba a všichni se tváří hrozně šťastně) a nejvíc je to patrno na konci, který není ani zdaleka tak silný, jak by měl být a je hrozně brzy utnut a vypadá, jako by tam dohra s druhou světovou byla jen z pouhé povinnosti. Ani animace bohužel není nijak zvlášť vymakaná a není tu ani jediný opravdu zajímavý a opravdu vyjmečně dobře nakreslený záběr. Tři hvězdičky, byť silné.. Při tomhle mínění se odcházím mučit několika hroznými, děsivými způsoby a budu doufat, že mě ve spánku nepřijdou mučit duchové v podobě Kočko-busů, zvlčilých überdivočáků, nebo prasat v letadlech. (16.06.2014)

Mijazaki nezklamal (jako ostatně nikdy) a natočil nejlepší animovaný biografický film, který jsem měl tu čest vidět. V kontrastu s většinou jeho předchozí tvorby je zde navíc krásně vidět, že zásadním kamenem jeho děl není a nikdy nebyla jeho pověstná, nekonečně nádherná fantazie, ale ta nejkrásnější forma humanismu: schopnost vidět krásu lidí a jejich životů, zachytit jejich poetiku s citem největších básnických velikánů, přitom bez velkých gest a patosu. Velkou část filmu jsem tiše přemítal nad tím, jak moc mi tohle dílo připomíná (tématicky, dobově, příběhově) Remarquovy Tři kamarády, což byl první seriózní román, který jsem (někdy ve svým dvanácti letech) četl. Možná i proto mi během projekce tu a tam ukápla slza. 100% (04.12.2014)

I přesto, že Mijazakiho považuji za krále animovaného filmu (a to nejen japonského) jeho novinka nemá kouzlo jeho starších snímků. Možná to bude tím, že se jedná o jediný, který v sobě nemá prakticky jediný prvek fantasy, nebo tím, že mě letectví moc nezajímá. I přes standardně dokonalou výtvarnou stránku, ho považuji za mistrův druhý nejslabší film (první je předchozí Ponyo). (30.09.2014)

S filmovým průmyslem se Myazaki loučí dostatečně kvalitním dílem. Řemeslo za léta u filmu zvládl více než na výbornou, např. takové tetelení vzduchu za letního dne nad rozpálenýma kolejema, vycházení cigaretového kouře v přesné trajektorii mávnutím ruky... Pohádku konstruktéra opouštíme akorát včas, jinak by si pošramotil romantické renomé při ukázce vlastností vražedné a sebevražedné zbraně. (25.06.2014)