Zvedá se vítr

Miyazakiho nejdospělejší a nejrealističtější film který je zároveň dechberoucím mástrpísem. Animace je naprosto bezkonkurenční a koukat na davové scény kde každá postavička žije svým vlastním životem nebo sledovat hustý kouř z motorů ve víru vrtulí to je prostě mazec. Příběh obyčejného člověka ve víru svých snů a událostí doby je lidský, civilní, vtipný i napínavý a dokáže dojmout přestože netlačí na pilu a snaží se vyhnout osvědčeným melodramatickým fintičkám na slzyčky. Jeden až nevěřícně kroutí hlavou jak snadno Miyazaki dokáže přetavit na první pohled nezáživné téma v chytlavou podívanou která s přehledem drží pozornost až do konce. Jestli jde opravdu o mistrovu rozlučku, tak je to rozlučka ve velkém stylu, přesto stále plná pokory, skromnosti a důstojnosti. (22.11.2014)

Zatímco dějová výstava je staromilská, kdy se na nic nespěchá a klidně se potřebná tvůrčí či emocionální chvilka zpola zopakuje, animačně jde naopak o kombinaci nepředstavitelného piplání s nejpokročilejšími možnými detaily. Vím, že z hlediska osobního životopisu si Hayao některé věci notně upravil či zpoetizoval, ale já jsem tu naštěstí jako divák a ne jako historik či hnidopich. Královská podívaná, ve které se po dvě hodiny většinu času nic neděje - a přesto jsem byl citově vyčerpaný jako už dlouho ne. Kombinace Miyazakiho a letadel je nesmrtelná. (11.07.2019)

Hajao Mijazaki opustil fantazijní světy a předkládá nám životopisné drama svého oblíbeného leteckého konstruktéra. Tenhle film vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu je zde přítomna většina režisérových trademarků – především létání, a s ním spojené snění o volnosti, dále pak hlavní hrdina bez bázně a hany, který se vždy dokáže zachovat správně, a nechybí ani osudová láska, zasazená do kulis poeticky ztvárněné přírody. Na druhou stranu stačí pár náznaků, jako je konfrontace s německými oficíry, nebo scéna zatýkání konstruktérů v letecké firmě, abychom si uvědomili, že tady je nám asi více zamlčováno, než ukazováno. Film pak končí přesně v tom posledním momentě, kdy je ještě únosné odvracet pohled od nastávající válečné reality. Mijazakiho poetika stále bezchybně funguje a stále dojímá, zdá se mi ale, že právě v tomto příběhu má neobvyklou příchuť tak trochu zbabělého útěku před skutečností. (21.09.2021)

Snami popretkávaný príbeh leteckého konštruktéra medzivojnovej éry. Do jeho života zasiahnu obe svetové vojny i lokálne japonské zemetrasenia. Prvé zo zemetrasení, ktoré zažije cestou na univerzitu, vo vlaku, v dôsledkoch zatrasie i jeho citovým životom. Tentokrát sú jemné kúzla a čary skryté hlbšie v, na prvý pohľad, realisticky podanom príbehu. Keď zašumí lístie a dvihne sa vietor, je, napriek smutným dôsledkom nášho konania i tragédiám v citovom živote, stále dôvod prečo žiť. realita života, napriek zdanlivej prevládajúcej tragike, nemusí sa tak prejavovať v každodennom utrápenom bezvýchodiskovom žití. Mijazaki ponúka nádej navzdory protivenstvám. (11.12.2020)

Mijazakiho labutí (?) píseň symbolicky spojuje jeho největší vášně - létání a fantastické sny. Poeticky a jako vždy neskonale laskavě zobrazuje úsek života meziválečného leteckého konstruktéra, od dětských představ až k prototypu slavné stíhačky Zero. I když moc o čem vyprávět zrovna nemá, zvlášť po tom, co odroste hravým fantaziím a zabere se plně do práce. Výjimečná romantická linka postrádá hloubku a čas, válka i možná etická dilemata zůstávají lehoučce naťuknuty… a také mi sem nepasoval typicky jemný, "pohádkový" výtvarný styl. Což ale nejsou zásadní mínusy, abych nepřeháněl. (02.10.2014)