Zvedá se vítr

Mijazaki nezklamal (jako ostatně nikdy) a natočil nejlepší animovaný biografický film, který jsem měl tu čest vidět. V kontrastu s většinou jeho předchozí tvorby je zde navíc krásně vidět, že zásadním kamenem jeho děl není a nikdy nebyla jeho pověstná, nekonečně nádherná fantazie, ale ta nejkrásnější forma humanismu: schopnost vidět krásu lidí a jejich životů, zachytit jejich poetiku s citem největších básnických velikánů, přitom bez velkých gest a patosu. Velkou část filmu jsem tiše přemítal nad tím, jak moc mi tohle dílo připomíná (tématicky, dobově, příběhově) Remarquovy Tři kamarády, což byl první seriózní román, který jsem (někdy ve svým dvanácti letech) četl. Možná i proto mi během projekce tu a tam ukápla slza. 100% (04.12.2014)

Pionieri letectva v Mijazakiho podaní. To, že obľubuje nebo a oblaky naznačil už Porco Rossom a Laputou. Tentokrát ale upustil od čarovnosti a mágie a vytvoril príbeh, ktorý sa vyžíva v pekných obrázkoch, ale je inšpirovaný reálnymi udalosťami. Ale aj keď som si myslel, že film nebude taký očarujúci, tak som sa mýlil. Či už sa jedná o scénu so zemetrasením, alebo pekne vykreslené prechody medzi snami/predstavami a realitou, film ponúka množstvo čarovnej animácie, ktorá len potvrdzuje majstrovstvo tohto režiséra. Na chvíľu máme hlavu v oblakoch aj my a myslíme na všetkých tých letcov a všetky tie sny a hlavne lásku, ktorá nás neprestáva obklopovať. Viac rovín príbehu a pritom všetky pekne zvládnuté či už od tej romantickej, alebo tej snovej a na konci sa dostaví aj katarzia. Krásna labutia pieseň a pekný film vlastne pre všetkých, ktorý stále veria v naplnenie svojich snov. (29.04.2014)

Snami popretkávaný príbeh leteckého konštruktéra medzivojnovej éry. Do jeho života zasiahnu obe svetové vojny i lokálne japonské zemetrasenia. Prvé zo zemetrasení, ktoré zažije cestou na univerzitu, vo vlaku, v dôsledkoch zatrasie i jeho citovým životom. Tentokrát sú jemné kúzla a čary skryté hlbšie v, na prvý pohľad, realisticky podanom príbehu. Keď zašumí lístie a dvihne sa vietor, je, napriek smutným dôsledkom nášho konania i tragédiám v citovom živote, stále dôvod prečo žiť. realita života, napriek zdanlivej prevládajúcej tragike, nemusí sa tak prejavovať v každodennom utrápenom bezvýchodiskovom žití. Mijazaki ponúka nádej navzdory protivenstvám. (11.12.2020)

Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...). (26.05.2014)

Velká podívaná se vším všudy. Parádní animace a fajn příběh o leteckém inženýrovi, který si jde skrz historické události za svým, nápadité jsou snové sekvence, bavilo mě to pozorovat. Jen škoda toho přehnaně sentimentálního závěru. Nevadí ani tak to, že to skončí přesně tak, jak člověk čeká, ale věty typu "Musíš žít dál." by tam opravdu být nemusely. (08.05.2014)