Nell

Michael Apted natočil melodramatický film o setkání civilizovaných lidí s "přírodní bytostí". Je to docela ke koukání, hlavním důvodem ke zhlédnutí je ovšem především strhující výkon Jodie Foster v roli Nell - také byla za roli nominována na Oscara i na Zlatý Glóbus - na ten byl nominován i film a docela zajímavá hudba Marka Ishama. (27.07.2003)

Nell jsem viděl už kdysi dávno jako čerstvou novinku v kině. Ano, byl jsem totiž tenkrát taková trubka, že jsem chodil do kin i na takovéhle středoproudové komerčárny, nechal jsem se totiž lehce ošálit anotací o moderní divošce, hovořící svébytným jazykem. A on ten příběh opravdu není nezajímavý, naopak, jen by ho ale scénárista nesměl "vylepšit" několika metráky melodramatického patosu a v hlavní roli by nesměla exhibovat Jodie Foster. Jestliže tady často obrazně píšu, že jsem u nějakého filmu málem umřel trapností, tak tady to platí dvojnásob. Při Nelliných svébytných, neboli mentálně retardovaných pazvucích a grimasách, jsem se propadal do hlubin přímo metafyzicky děsivého splínu a beznaděje a chtělo se mi umřít. A při jejím závěrečném proslovu před soudním dvorem... No nebudu lhát, umřel jsem doopravdy. Teď píšu ze záhrobí, abych ještě než se odebéřu do barda nebo Elysionu nebo kam, varoval všechny dosud živé: Lidé, bděte! Tohle si opravdu radši nepouštějte, je-li vám život milý! Ehm... Ale dám přece jenom aspoň jednu, protože přítelce se to líbilo. (06.02.2022)

Nell je klasický film 90. rokov, pri ktorom sme mali pocit, že ak pôjdeme naňho do kina, tak budeme tí inteligentnejší milovníci kinematografie, ako napríklad diváci akcie typu Speed. Podobné empatické filmy ako Nell, Muž bez tváre alebo Filadelfia už dnes pôsobia trochu nedôveryhodne, zároveň sú však kúzelné nostalgiou, ktorú pociťujú pri ich sledovaní ľudia, vyrastajúci v 90. rokoch. Aptedova ďaľšia gorila v hmle mohla ponúknuť z psychologického aj sociologického hľadiska predsa len viac. (17.09.2014)

Nell možná žije jako zvířátko, možná jím i napůl je, ale je vnitřně mnohem čistší, než všichni pachatelé dobra, kteří jí o překot chtějí nacpat do škatulek, které sami vytvořili a předělat a podělat jí život podle vlastních pravidel a představ o tom, co je správné a normální. Ten život, v němž je šťastná, a který je svým způsobem mnohem kvalitnější, než jejich. (24.08.2016)

Velice zajímavý, silný, poutavý a dojemný příběh se šťastným koncem, což mi ani trochu nevadí, stejně jako ono poselství, které by mělo reprezentovat základní principy lidské společnosti. Musel jsem se zamyslet nad tím, podle čeho určujeme, že někdo nebo něco je či není normální. Vytvořili jsme si pro sebe skloželezný umělohmotný svět a každý, komu se v něm nelíbí, třeba jen proto, že je pro něj nový, je blázen. Chceme, aby každý zapadal do nějaké škatulky a když se najde někdo, kdo se do žádné nevejde, je nenormální. Výkon Jodie Foster je naprosto úžasný, jako by to snad ani nehrála. Velmi příjemný, až nečekaně emotivní, zážitek. 90% (16.12.2008)