Nell

Svůj dosavadní život strávila mimo platební karty a kabelovou televizi, nyní je bezbranná Nell konfrontovaná s civilizací. „Mluvit“ ji naučila matka po mrtvici, která měla jediný kontakt se světem díky poslíčkovi, který jim vozil potraviny. A nyní umřela. Zbyla po ní plachá a nedůvěřivá dívka s pudovým vztahem k přírodě, která pro civilizovaný svět dostane schopné průvodce v čele s doktorem Liamem Neesonem, který v ní jako jeden z mála nevidí senzaci. A hned tu máme drama, kterak svět neustoupí ze své arogance, že by její život mohl být v lecčems i plnohodnotnějším. Zájem o Nell i po letech spočívá v soustředěném, divokém i snivém výkonu Jodie Foster. Škoda posledních minut, které plně podléhají diváckému vkusu. Happy end je nevyhnutelný, Foster měla našlápnuto ke svému třetímu Oscaru. Obávám se (když vidím její role třeba za poslední dekádu), že to byla poslední šance. (02.07.2015)

„Žila tu úplne sama.“ – „To pustovníci robia. Žijú sami. A sami aj umierajú.“ Som prekvapený, ako to na mňa nezapôsobilo. Pri pohľade na to, ako dobre Michael Apted v minulosti režíroval inú „silnú ženu“ (Sigourney Weaver v GORILÁCH V HMLE) a pri spomienke na to, ako Jodie Foster (ktorá si to rovno aj produkovala) za svoj výkon lesnej nežnej žienky získala nomináciu na Oscara, som čakal niečo Mimoriadne. Nie more klišé (zlý riaditeľ, sexom posadnutí dedinčania). Nie miestami až komický výkon Jodie Foster (fakt). Nie nudný vzťah medzi Neesonom a Richardson. Nie patetické vyvrcholenie na súde, ktoré je detinské a nemá úroveň. Dokonca ani panenská príroda mi nepripadala panenská. A takmer dvojhodinová stopáž tomu vo výsledku tiež neprospela. Som sklamaný. (28.05.2011)

Netradičná filmová látka bola pre tvorcov i hercov určite ťažkým orieškom, no kým Jodie sa s úlohou divokej Nell popasovala skutočne na úrovni, scenáristi si nemohli odpustiť dokonalý koniec v štýle "žili šťastne, až kým nepomreli", ktorý posúva inak reálne pôsobiaci príbeh za hranice uveriteľnosti. Hlavne zásluhou skvelej Jodie mi však určite ostane v pamäti. (20.08.2012)

Nell je klasický film 90. rokov, pri ktorom sme mali pocit, že ak pôjdeme naňho do kina, tak budeme tí inteligentnejší milovníci kinematografie, ako napríklad diváci akcie typu Speed. Podobné empatické filmy ako Nell, Muž bez tváre alebo Filadelfia už dnes pôsobia trochu nedôveryhodne, zároveň sú však kúzelné nostalgiou, ktorú pociťujú pri ich sledovaní ľudia, vyrastajúci v 90. rokoch. Aptedova ďaľšia gorila v hmle mohla ponúknuť z psychologického aj sociologického hľadiska predsa len viac. (17.09.2014)

Nell jsem viděl už kdysi dávno jako čerstvou novinku v kině. Ano, byl jsem totiž tenkrát taková trubka, že jsem chodil do kin i na takovéhle středoproudové komerčárny, nechal jsem se totiž lehce ošálit anotací o moderní divošce, hovořící svébytným jazykem. A on ten příběh opravdu není nezajímavý, naopak, jen by ho ale scénárista nesměl "vylepšit" několika metráky melodramatického patosu a v hlavní roli by nesměla exhibovat Jodie Foster. Jestliže tady často obrazně píšu, že jsem u nějakého filmu málem umřel trapností, tak tady to platí dvojnásob. Při Nelliných svébytných, neboli mentálně retardovaných pazvucích a grimasách, jsem se propadal do hlubin přímo metafyzicky děsivého splínu a beznaděje a chtělo se mi umřít. A při jejím závěrečném proslovu před soudním dvorem... No nebudu lhát, umřel jsem doopravdy. Teď píšu ze záhrobí, abych ještě než se odebéřu do barda nebo Elysionu nebo kam, varoval všechny dosud živé: Lidé, bděte! Tohle si opravdu radši nepouštějte, je-li vám život milý! Ehm... Ale dám přece jenom aspoň jednu, protože přítelce se to líbilo. (06.02.2022)