Orel Eddie

Já to říkám furt. V čem má prsty Matthew Vaughn (tentokrat jako hlavní producent), to je pokaždé bomba. A Orel Eddie je prostě další supr filmík. Tentokrát je to sice tuctový a prvoplánový, ale někdy to tak sám život napíše. Režisér film famózně hudebně podbarvil a celá stopáž uteče jako voda. Slabší povahy jako jsem já uroní i nějakou tu slzu, když vidí tu čirou prostou radost ze skoků, jakou má Eddie. Jsem rád za sportovní film, který si budu chtít pustit znovu. 90% (01.11.2016)

Orol, ktorý bol v podstate nemotorným tučniakom. 3 hviezdy dávam za zopár vtipných situácií, super výkon Hugha Jackmana, ktorý prevýšil celé svoje okolie a hlavnú myšlienku, ktorá mala spropagovať, že Olympiáda má svoje motto, ktorého sa už dávno nedrží. To slávne „nie je dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa“ má niečo do seba. Avšak s obdivom niekedy pozeráme skôr na karikatúry športovcov, ako na tých skutočných, ktorí sa dennodenne trápia, aby mohli bojovať o tie najväčie méty. Hlavný hrdina zobrazujúci anglického skokana Edwardsa je znázornením sile vôle niečo dosiahnuť, niečoho sa zúčastniť, zároveň ale nechýbajú momenty, keď si poviete, že tento človek asi nebol celkom v poriadku. Obavy o jeho duševné zdravie potvrdzuje nezmyselnými skokmi bez tréningu s ohrozením vlastného života. Nakoniec dosiahol svoju účasť na Olympiáde, netreba ale zabudnúť, že tento človek skončil tak ďaleko posledný, že by ho predbehol aj Uganďan bez lyží. Hoci vidíme, že na konci Olympijských hier v Calgary si spomenuli v záverečnom príhovore aj na neho, netreba zabudnúť, že pre istotu potom následne Olympijský Výbor zmenil pravidlá kvalifikácie tak, že Edwards sa už nikdy na Olympiádu nekvalifikoval. Takže voči komu je tu ten obdiv, voči človeku, ktorý bol duchom trošku slabší a proste si len zaumienil štartovať tam, kde nikdy nemal mať? Ľudia takéto typy radi obdivujú, netreba ale zabudnúť, že v podobnom duchu sme ešte donedávna obdivovali aj Pistoriusa. (17.06.2016)

,,EDDIE, NEJSI SPORTOVEC!“ /// Jednohubka o šíleným Britovi a jeho cestě za snem. Bez postavy Hugha Jackmana, hledajícího řešení na dně flašky, by to nebylo vono. Von je kořením pohodovýho příběhu s cílem vyvolat emoce (kladný). Jestli máte sen, nebo se chcete cejtit jako šampión… je velká pravděpodobnost, že prožijete kus filmu s votevřenou hubou. (A budeš se cejtit jako šampion!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Potřebuju skokanskej rychlokurz. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (17.09.2016)

Oslava sportu v té nejryzejší podobě. Neskutečně příjemný a motivační snímek, který pohladí po duši. Výtek bych měl opravdu pouze pár. Tou největší byl Taron Egerton, který retardovaně prostě nepůsobil, ačkoli se maximálně snažil. Druhou a poslední výtkou by bylo to, že zde nefungovala struna humoru. Zasmál jsem se opravdu pouze sporadicky. Kdybych takové momenty měl sečíst na prstech jedné ruky, tak bych zdaleka nepoužil všechny. Naopak hrozně dobře zněla dramatická a sportovní struna. Její zvuky v mých uších doznívaly i dlouho po zhlédnutí filmu. Neskutečně intenzivní citová ždímačka. Hugh Jackman zde celkem zaválel při britsko-americké spolupráci. Postavy bývalých legend, které se dnes topí v alkoholu bývají značně populární. Opravdu vynikající příběh, který byl dokreslen skvělou hudbou a velice precizní kamerou, která mi mnohokrát způsobila zimomriavky. Zřejmě už se nebudu na skoky na lyžích dívat tak jako dřív. Vynikající záležitost. V Calgery tenkrát byly napsány krásné příběhy. Ať už se jednalo o retardované skokany na lyžích či o černé bobisty. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (03.02.2017)

Jasně, že jsme zvláštní přátelství naivního dychtivce, který touží dobýt svět a okoralého cynika, který chce už jedině na svět zapomenout, sledovali už nesčetněkrát. Ale spojení otráveného Jackmana a dojemného nešiky Egertona, který nakonec dokáže každého udolat, je okouzlující a funguje na sto procent. Tahle dvojice si neskutečně dobře sedne. ____ Je pak jedno, že skutečný příběh Orla Eddieho byl trochu jiný, rozhodně nebyl takový jeliman. Jenomže to tehdy diváci u televize a v Calgary taky nevěděli, ti viděli jen nemotoru, co se při každém skoku málem zabil a přesto se zase postavil na odrazový můstek, aby doplachtil daleko vzadu za ostatními. Pro mě je film hlavně zprostředkováním právě tohoto diváckého pocitu a nikoliv skutečným životopisem. (21.11.2016)