Když kámen promluví

Myslím, že nedovedu vymyslet dostatečně objektivní, rozumný a chladný komentář (ostatně jako nikdy :-D), a tak snad radši napíšu jenom to, že se mi názory Jardy Duška ohromně zamlouvají, měla jsem pocit, že mi mluví z duše a je neskutečně krásný člověk... člověk s tou největší lidskostí, opravdovým citem a vztahem k přírodě, co by spousta ekologických teroristů mohla závidět... je neskutečně hřejivý vědět, že existujou takový lidi, opravdu. Uklidnilo mě to a vůbec mi po skouknutí tohohle neobyčejnýho minifilmu bylo hezky.. :-) (29.08.2011)

Jaroslava Duška mám rád od prvního shlédnutí Pelíšků. Přiznám bez mučení do té doby jsem jej neznal. Od onoho posvátného roku 0 jej však sleduji a vždy jsem rád, když se někde ochomejtne ve filmu, nebo uvádí např. Českého lva. Nelze opomenout ani jeho účinkování v rozhlase , či jeho divadelní vystoupení jemuž pro mne doposud vévodí zpracování Cavemana. Dokument mapuje jeho vzpomínky na dětství na Sázavě, kdy se dle jeho slov u něj formoval onen zájem o podstatu radosti z pouhého bytí i jeho současné názory včetně propagování Dohod Toltéků... Jeho niterné upřímné vysvětlování svých názorů a poznatků je věc, která musí jednoznačně nutit racionálně a materiálně založené jedince ťukat si na čelo či rovnou vytáhnou telefon a volat Centrum krizové intervence v Praze Bohnicích...(I když blázen by zase nenazval naše současné společenské uspořádání a fungování koncentrákem !!!). Pro ostatní je Dušek neskutečně pozitivní bytostí (s vlastním kompostem v sobě:-) ), žijící si po svém. Já osobně si myslím, že postava Jaroslava Duška je jen do lidské podoby převtělená jiná bytost z vesmíru. Sbírá tu informace o lidech a snaží se jim ukázat i jiné způsoby našeho bytí zde. Až skončí své poslání, nasedne do vesmírné lodi a zmizí do své galaxie světla a radosti :-)) Přeji si aby zde na své misi vytrval co nejdéle! * * * * (03.11.2011)

Alternativa, co není pro každého. J. Dušek se v tom našel. Někdy je však hodně mimo (dialogy s kameny - znalosti a kritické myšlení jsou spíš na obtíž - láska vyřeší všechno) a Freemind správně směřuje výtku na Monforta. Breatharianismus se tam sice přímo neřeší, ale je to jasný cíl, kam směřuje osoba J. Duška...52%. PS: Tohle je z wikipedie: Na krátkodobý půst jsou mezi lékaři názory rozdílné, představy o vyčištění těla od „strusky“, jedovatých látek půstem ze střeva nebo o zlepšení imunity nebyly prokázány, ale jako motivační úvod do redukčních metod u obézních se půst doporučuje. Dlouhodobý půst může tělo jen poškodit a představy breathariánů o možnosti existovat bez potravy a pití jsou nebezpečným nesmyslem, jak ukazují případy úmrtí. U Greveové (čelní představitelka breatharianismu) ostatně novináři našli plnou spíž jídla. Breatharianismus je jen výnosné šarlatánství, protože naivita lidí je nezměrná a vždy se najdou lidé, kteří kupují knihy a platí drahé kurzy breathariánských guruů. (21.07.2014)

Asi to bude tím, že mi mystické věci jako mluvení s kameny moc neříkají, ale dokument mě příliš nezaujal. Jaroslav Dušek je bezesporu zajímavá osobnost a film tohoto stylu k němu sedí, ale mě tu zkrátka chyběla alespoň nějaká dramatická linka, náznak příběhu, něco, co by všechny ty věty a úvahy drželo pohromadě. Nicméně pár scének a Duškových průpovídek je hodně vtipných a zajímavých. (14.03.2011)

Film Když kámen promlouvá na první pohled nemá příliš uspořádanou strukturu. Ale to nevadí, protože díky jeho hlavnímu protagonistovi Jaroslavu Duškovi beztak "vše plyne". Nečekejte Duškovskou zábavu (i když pár gagů v průběhu filmu zazní). Jedná se o zpověď člověka, který se rozhodl vnímat svět jiným způsobem, než jak jsme v západním světě zvyklí. Nesouhlasím s mnohým, co ve filmu zazní. Komunikaci s kameny považuji za krásnou ukázku autosugesce. Ale to také nevadí. Důležité je, že se jedná o film, který přímo provokuje k přemýšlení a ontologickým úvahám. I následná beseda s "ukecaným" režisérem a výjimečným Jaroslavem Duškem v jednom kině v Českých Budějovicích byla velmi inspirativní. Jediné, co bych vynechal, byla jistá intelektuální onanie některých tázajících se diváků. Ve zbytku však tleskám. (13.03.2011)