Synové Norska

,,CHAOS JE BLBOST. OSOBNOST JE BLBOST, VŠECHNO JE BLBOST, ALE JAKMILE TO POCHOPÍŠ, ZJISTÍŠ, ŽE V ŽIVOTĚ JE VŠECHNO MOŽNÉ. ACH ANO, SVOBODA JE HOVNO. HOVNO JE SVOBODA....“ /// To bylo tenkrát, když i v Norsku byla Coca cola černou krví kapitalismu, klukem z plakátu byl Johnny Rotten, fotřík jezdil (pravda už v jetým) hippie‑volkswagenu a malej Nikolaj začal poznávat, co je ta pravá známka punku. Film s trochou atmošky Občanskýho průkazu, ale s větší porcí rodinnýho dramatu o klukovi, hledající prostor pro osobní revoltu (nebo je v tom všem ztracenej?) a to všechno v rytmu (nejen) Sex Pistols. Film řešící závažnější věci než je punk. Dalo by se říct, že ze života. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Teori og Praksis“, kterou napsal v roce 2004 Nikolaj Frobenius, jsem nečetl. 2.) Hledám návod, jak si doma vychovat (svýho) pankáče. 3.) Thx za titule ,,MaD“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (02.08.2013)

Kdo má rád punk a to zejména Sex Pistols, kteří hrají v tomto tragikomickém příběhu nemalou roli, tak mu zaručuji, že se mu tento norský snímek bude líbit. Tento film se odehrává v Norsku v sedmdesátých letech minulého století v rodině tzv. volnomyšlenkářů, kteří se chovají jako jejich nedalecí příbuzní z Ameriky, které můžeme znát pod označením takzvaného hnutí Hippies. Žijou stylem života, který nám silně připomíná socialismus, který jsme zažili ve šťastném Československu let osmdesátých. Vtipné narážky na kapitalismus a vysvětlování potomkům různé svinstva kapitalismu je základní premisou tohoto příběhu. Třeba se ho syn ptá, jestli má Coca-Colu? A otec mu odpoví „Coca-Cola, to je černá krev kapitalismu, tu my nepijem." Tato čtyřčlená tak trošku ujetá rodinka žije svým maloměšťáckým životem až do doby, kdy se stane nešťastná nehoda a všem se zhroutí svět. Mladšího syna se otec vzdá a starší syn tak trošku zvlčí a vzhlédne se v textech a ponuré hudbě anglického punku, který hlásá, že nemáme žádnou budoucnost a že nic nemá smysl. Tímto heslem se řídí a začne se podle něj i chovat. S partičkou stejně smýšlejících kolegů založí punkovou kapelu, začne dělat bordel na ulicích, zhorší se mu prospěch ve škole atd. Nejlepší na tom je, že ho v tom jeho fotřík podporuje a jednou ho také vezme do nudistického tábora mezi nespočet visících šulínů a také nespočet doslova visících někdy až moc vnadných partií ženského těla. Myslí si, že synek pochopí, co to je svoboda a že ho to přivede na správnou cestu. Moc milý příběh s mnoha zábavnými momenty, který mě pohladil po duši a na který se jen tak nezapomíná, hlavně kvůli vykreslení doby kapitalistického Norska sedmdesátých let, ale hlavně také kvůli hereckým výkonům hlavních představitelů, zejména Svena Nordina, kterého jsem si oblíbil především z kriminálního seriálu Wisting, kde si zahrál vyšetřujícího komisaře Williama Wistinga, který má plné ruce práce s dopadením sériových vrahů. Za nevšední zážitek s prosluněného severu dávám zasloužených 90%. (22.06.2021)

NO FUTURE... Tragikomedie, více asi tragi než komedie, potěší zejména fanoušky Sex Pistols, jelikož Iggy Pop tu vedle nich vypadá málo odvázaně. Je svět opravdu zlý a stojí za hovno? Jsou chvíle, kdy se zdá, že ano. Snímek si lze vykládat různě, což je fajn - vzpomínky na 70.léta, režisér byl pankáč (vzhledem k roku narození proč ne), anarchie je všelék, volná výchova není cestou k důvěře, i když lidé dělají špatné věci, nemusejí být zákonitě špatní a ještě asi dalších tisíc možností. Dávám 2* za film, 1* za Pistole a 1* za letitého Rottena... a připíjím otrávenou krví kapitalismu! (29.05.2014)

Hippies a punk v té nejroztodivnější směsici hudby a životního stylu, který jsem kdy osobně viděl dohromady v jednom filmu. Sex Pistols jako ústřední hudební motiv, bylo příjemným pozitivem, dokonce se v epizodní roli mihnul sám frontman skupiny Johny Rotten, prostě balzám na duši pro všechny volnomyšlenkáře a životní rebely. Vše od Internacionály až po banánové vánoce, vám v tomto filmu naservíruje malý Nikolaj, který po ztrátě matky najde svoji cestu a útěchu právě v punku. Viděno jako 23 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

„Máš kolu? - „Kolu? Černou krev kapitalismu?“ Čekal jsem něco pořádně střeleného a zábavného. Ovšem dostalo se mi vcelku rutinní podívané. A nad komedií (která probleskovala jen chvílemi) čnělo smutné drama. A s hlavním hrdinou se mi moc ztotožnit nepodařilo (stejně jako s jeho otcem). Jasně, člověk ho litoval a zároveň chápal, že s takovouhle výchovou (a navíc pak ještě po tragické události) se „vyprofiloval“ zrovna takhle, ale to neznamenalo, že by mu měl nějak rozumět či s ním víc sympatizovat. A tak divák sleduje jeho bouřlivé a problémové dospívání bez většího zapálení, občas zpozorní u nějaké té zajímavější scény či pasáže (úvodní „banánová párty“, otcův výstup v ředitelně, návštěva nudapláže, bubeníkův záskok či „ chutný dortík“), ale v podstatě jím film rychle provane a najednou sleduje závěrečné titulky (a v mém případě ještě smutní nad tím, jak málo byla využitá Sonja Richter). Nemůžu říct, že bych se přímo nudil, a třeba hudba byla fajn (ačkoliv jsem jí čekal víc), ale celkově mi z toho vychází pouze slabší průměr. (13.07.2016)