poster

Největší přání

  • SK název

    Největší přání

  • SK název

    Najväčšie prianie

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2012, 80 min

Režie:

Olga Špátová

Scénář:

Olga Špátová

Kamera:

Olga Špátová

Komentáře uživatelů k filmu (36)

  • DaViD´82
    ***

    Špátová se talentem sice nepotatila, ale to neznamená, že by byla neschopná dokumentaristka. Co lze vytknout, je místy prvoplánové hraní na city a politické odbočky. Ty jsou povrchní, nic neřeší a nic nového nepřinášejí. A do očí to bije o to více, že „proti nim“ autorka nasazuje otcův materiál z původních dvou dílů, který je v tomto ohledu ve všech ohledech působivější. V jejím podání je to prázdné tlachání (a ne není to v tom, že bychom žili v prázdné době), které zkoušce času jen těžko odolá; a tak zatímco zde použitý otcův materiál (ten je tu možná až nadužíván a stává se tak spíše obezličkou) je o náladě mladých i atmosféře doby stále vypovídající a působivý, tak z tohoto potomek Špátové za pár desítek let v případném čtvrtém dílu jen těžko něco použije. Nemá to co říci dnes a natož pak v budoucnu. Co naopak dcerce jde kromobyčejně k duhu jsou pasáže, kdy se nesnaží jít po „velkých otázkách“, ale nechá prostor osobním přáním a příběhům. V tom je silná a na to se měla soustředit především.(11.9.2013)

  • Tom_Lachtan
    ****

    Rozporuplný pocity mísí se ve mě, na jednu stranu se zjevují věci takřka odstrašující, tak třeba když mi pustíte hrozně sympatickou mámu od rodiny umírající na rakovinu, necháte ji procházet se zelení v doprovodu koně a psa, při čem začne hrát tklivá melodie... Holt jsem asi cynickej parchant, ale na mě takové zbytečné ždímání emocí prostě působí negativně. Navíc jsem si přibližně okolo čtyřicáté minuty začal říkat, proč je sakra ta stopáž natahovaná až na skoro 80 minut čistýho času, když už ztrácí tempo? Jenže ono se to začalo zvedat a začali přicházet zajímaví lidé, nebo zajímavé střety vyznění viděného (šťastní a veselí homosexuálové vs. plešouni řvoucí se zavilým výrazem permanentní zácpy kombinované s obrnou mimického svalstva "buzny! buzny!" a celý efekt dotváří malá skupinka Mladých Křesťanských Demokratů ). A vlastně mám skoro chuť si pustit zavěrečných cca dvacet minut znova. Mimochodem, první dvě Největší přání jsem neviděl.(6.9.2013)

  • Vodnářka
    **

    Hodně nevydařená snaha dosáhnout kvalit svého otce, tohle jedno téma je na 80 minut hodně málo a snaha přidat k některým osobám je akorát naprosto zbytečným odbíháním od tématu. Postavy a jejich nicneříkající výpovědi jsou naprosto nelogicky poskládány za sebe, prostřihy Špátových dokumentů mají občas poentu, jiné jsou ovšem pouhou nicneříkající vsuvkou do nudně se táhnoucího snímku. Představení otce na začátku ve stylu 'byla jsem hodná tatínkova holčička a teď z něj chci vytěžit co nejvíc' nemá absolutně žádný smysl, a vůbec, mnohem víc by mě zajímaly současné názory (tenkrát) mladých ze Špátových filmů...(15.9.2013)

  • mil@n.fanatik
    **

    A na "tomhle" jsem byl dneska v kině (se školou)... Parádní zážitek...:/(21.12.2012)

  • Jordan
    *****

    naozaj skvelý dokument, plný emócií, nádeje, humoru a citu, ľudskosti, ktorá si preráža cestu v tomto svete neľudskostí(31.3.2013)

  • lena60
    **

    Za dvacet let možná uznám, že je tento dokument alespoň zajímavou dobovou výpovědí. Možná. Pravděpodobnější však je, že Největší přání Olgy Špátové do té doby v mé mysli upadne v zapomění. Jsem zklamaná ze slabého odvaru, jímž režisérka chtěla navázat na dva stejnojmenné snímky svého otce.(6.9.2013)

  • Slarque
    ***

    Možná to po vzoru prvního dílu režisérčina otce měl být radši film půlhodinový. Takhle tu máme spousty demonstrací za všechno možné a nějaké ty vyloženě klišovité záběry, což výpovědní hodnotu materiálu docela snižuje. Hodně dělá i výběr aktérů. Věznice, romská osada, kostel, těhotná kominice, skoro jsem se bál, co všechno ještě přijde. Ale celkově to není špatné, jen to mohlo být i výrazně lepší.(11.9.2013)

  • jhrasko
    ***

    to moje: žiť dobrý a poctivý život.(7.11.2013)

  • poz3n
    ****

    Výborný nápad navázat na Špátovo Největší přání a v trochu jiné době se opět podívat na přání stejné generace. Tak jako se mi nelíbí většina současných hraných českých filmů, tak se mi líbí současné české dokumenty. 7/10(12.10.2013)

  • Quisp
    ****

    Jaké je vaše největší přání? Jednoduchá otázka, která skýtá netušené dokumentaristické možnosti. Před mnoha lety se na tuto otázku ptal pod tíhou komunismu odpovídajících Čechů slavný Jan Špáta. Na tradici svého otce se s demokratickou lehkostí snaží navázat jeho dcera Olga. Místy vyloudí úsměv na tváři, jindy donutí nebohého diváka k zařčervenání se, vždy ale dokáže dojmout, ne lacině, ani vykonstruovaně. Že v závěru všem protagonistů dochází dech? Vždyť je to vlastně úplně jedno, upřímná lidskost vše nedokonalé lehce zakryje.(22.9.2012)

  • Vančura
    *****

    Autorka měla při výběru protagonistů pro tento unikátní dokumentární počin šťastnou ruku. Díky tomu vznikla výjimečná podívaná, která je velkolepou oslavou života. Stáčí-li se vaše úvahy poslední dobou kolem myšlenky na sebevraždu, zajděte si do kina na Největší přání. Možná po doběhnutí závěrečných titulků uvidíte najednou věci v jiném světle. Snad by tomuto dokumentu bylo možné vytknout občasné náběhy ke kýči (především vinou zvolené hudby), ale jako celek je to odzbrojující tragikomická koláž lidských osudů, které skýtají inspirující látku k přemýšlení o našem světě a životě obecně. Nebál bych se prohlásit, že jsem lepší dokument v kinech asi neviděl.(20.9.2012)

  • Lukrecie
    *****

    Největší přání, jak jednoduchá a přesto nejtěžší otázka. Největší přání je žít, říká Tereza, která bojuje s rakovinou. Kéž by si to lidé uvědomovali každý den. Zajímavě natočený pestrý dokument, prolínání "staré" a "nové" doby i osudů nejrůznějších lidí.(3.10.2013)

  • Tommassi3
    *

    Ze všeho nejvíc bych si přál se pro příště podobným amatérsky vyhlížejícím dokumentárním zvěrstvům s povrchními poselstvími vyhnout !! Tak snad se mi to splní.. Protože Největší přání bylo opravdu velmi ŠPÁTné..;)(27.10.2013)

  • Sandiego
    ****

    Olga Špátová převzala koncept svého otce a ukázala, že má cenu jej přenést do současné společnosti a tím jej vlastně logicky završit. Zatímco Špáta sledoval, jak se z povrchnějších, egoističtějších i vágnějších názorů let šedesátých lidé po dvaceti letech upínají k nadosobnějšímu pojmu svobody a morálky, jeho dcera se zaměřila na to, co se s těmito hodnotami stalo po dalším čtvrtstoletí. Jakýmsi společným bodem se zdá být obava z křehkosti demokracie, možnosti ji opět ztratit společně s lidskou svobodou. To vede k hlubším myšlenkám nad směřováním současné společnosti, jež si vyžaduje nutnost aktivismu, ale i přání být vždy spokojen s každým svým životním krokem a udržet si soulad s vlastním svědomím. Problematické se může jevit to, že se Špátová především zaměřuje na mladé jedince se zralým a jasným názorem, byť často značně svérázným a neotřelým. Tím vytváří až moralizující leporelo, které dosti apelativně promlouvá do duše a nabízí zkreslený vzorek jakéhosi ideálního modelu pro celou dnešní společnost. Chybí větší prostor onomu povrchnímu, scestnému, nezralému... Navíc sázka na jistoty co se týče proměnlivého hudebního doprovodu a snaha dosáhnout dvojnásobné emoce za každou cenu není zrovna známkou skromnosti (ale nakonec to není tak markantní jako u Oka na Prahou). Na druhou stranu - volba situací a zástupců společnosti umožnila vytvořit opravdu reprezentativní vzorek toho, čím dnešní česká společnost žije a co je pro ni emblematické. Zobrazené trendy, nejistoty, paradoxy, to je skutečně obraz dnešních dní a troufnu si říct, že za nějakých dalších dvacet let bude Největší přání 3 skutečně jedním z nejkomplexnějších a nejvěrnějších portrétů naší současnosti, jejích bílých a černých stránek. Velmi důležitý a silný je i pocit naděje - většina dokumentaristů zabývající se aktuálními společenskými otázkami přispívá přesvědčení, že naše cesta nevede nikam jinam než kamsi do hlubin, Špátová naopak nachází i přes jemné náznaky existenční nejistoty a netolerance spíše světlé body. Snaží ukázat, že nic ještě není ztraceno, že mladá generace sebou stále nese silné přísliby a toto poselství s jistou naléhavostí a důrazem předat. Proti tomu nelze nakonec nic namítat, film má skutečně až terapeutický účinek pro schváceného občana, a i tato jeho "nevinná ideologie" bude jistě po letech dalším významným otiskem naší současnosti.(24.10.2012)

  • zette
    **

    Citim zklamani, s otcovymi dokumenty temer nesrovnatelne. Celkove tech nejvetsich prani na stopaz filmu je vyrceno hodne malo a nic moc zajimaveho jsme se z nich nedozvedel. Je to takove obycejne a bez jiskry, bohuzel.(27.10.2013)

  • fugazi
    *

    Čeští dokumentaristé opět dokazují, že si umí najít skvělé téma na dokument. Bohužel stejně tak dokazují, že nejsou schopni ho natočit. Vizuální stránka českých dokumentů je na amatérské úrovni, kterou zvládne i malé dítě. Přijde mi, že když se u nás řekne dokument, automaticky se lidem od filmu vybaví roztřepaná a popisná kamera. Dokument ale po vizuální stránce může vypadat velmi poutavě, což podpoří děj a pomůže vyvolat v divákovi emoce. Například dánský dokument „Krev v mobilech“. Sice se také nejedná o žádný audiovizuální zázrak, ale kameraman svými záběry v člověku vzbuzuje nějaké pocity přesto, že téma mu blízké ani není a nezajímá ho. Další problém Největšího přání je ten, že děj přeskakuje z postavy k postavě a od komunity ke komunitě. Díky tomu se nemůžeme s nikým dostatečně seznámit, sdílet jeho pocity a přání. Po chvíli zapomeneme, co říkali lidé na začátku filmu, protože postav je mnoho. A hlavně v prvních třiceti minutách každý říká téměř to samé. Nevím, jestli to byl záměr režisérky a film nastříhala tak, aby lidé měli stejná přání a ostatní ignorovala, nebo vážně narazila na takové lidi, kteří si všichni přejí to samé. Nevěřím, že všichni studenti maturujícího ročníku ve svých osmnácti letech přemýšlejí, jak založí rodinu, jak chtějí žít kvalitní život, jak chtějí mít super práci, jak chtějí postavit dům, jak chtějí, aby zvítězila láska a mír anebo jak chtějí se svým nynějším partnerem zůstat celý život. Stejně se určitě chvíli po natáčení rozejdou. Neznám nikoho, kdo by toto všechno řekl. Když já byl v posledním ročníku střední školy, nikdo netušil, čeho chce dosáhnout. Všichni tomu dávali volný průběh. Vysokou školu nebo práci měl možná někdo vybranou, ale nikdo si nenalajnoval život tak, jako studenti v dokumentu. Rozhodně nebudu vyprávět, že si přeji, aby pravda a láska zvítězily nad nenávistí. To je velké klišé. Když už by za mnou přišli dokumentaristé s kamerou, povím jim jiná přání, která si opravdu přeji, a záleží jenom na mně, zda jich dosáhnu. Řekl bych jim, že si přeji hodit papírovou vlaštovku do Grand Canyonu s nějakým vzkazem. Že se přeji boxovat s klokanem a zápas prohrát. Nebo že chci vidět start raketoplánu. Všechny výpovědi na mě působily vykonstruovaně, tak aby vše vyznělo, jak si režisérka přála. Další část dokumentu se odehrává v nápravném zařízení pro mladistvé. Očekával jsem tedy nějaký kontrast mezi přáními studentů střední školy a mezi jejich vrstevníky ve vězení. To samozřejmě nepřišlo. Režisérka opět vše sestříhala k obrazu svému, aby vše vyznělo podle jejích představ. Zjistíme, že vězni si přejí dostat se na svobodu. To divák ovšem ví dřív, než to vězeň řekne. Jejich další přání jsou ale úplně stejná, jako studentů před nimi. Chtějí žít kvalitní život, založit rodinu, mít úžasnou práci. Svých činů všichni samozřejmě litují a uvědomují si, co provedli a už by to nikdy neudělali. Tomu odmítám věřit. Kdyby toto všechno opravdu chtěli, tak nezačnou fetovat, krást a přepadat lidi, díky čemuž teď jsou tam, kde jsou. Vše podle mě řekli jen do kamery, ale nemyslím si, že jakmile vyjdou na svobodu, budou z nich jiní lidé, slušní lidé. Jedni z dalších dotazovaných jsou lidé prosazující různé politické režimy. Toto je velmi chaotická část filmu, ze které ale jen vyplývá, že všichni chtějí svobodu a proto pořádají různé demonstrace, kterými podle mě ale ničeho nedosáhnou. Jsou to komunity, které se snaží za něco bojovat. Mnoho z nich ale neví, za co a proč bojuje. Chtějí jen pobuřovat. Skutečné přání ale nemají. Celý tento dokument na mě působí naprosto neobjektivně a nepravdivě. Režisérka podle mě přesně věděla, co chce divákovi sdělit a co chce propagovat. Tím dokument ztrácí smysl. Kdybych na toto téma točil dokument já, vybral bych si lidi z jiných společností. Například parta kluků v hospodě u piva. Každý by určitě řekl něco jiného a jejich přání by se neopakovala a určitě by byla originálnější, než přát si mír a lásku. Vím to, protože jsem jeden z těch kluků u piva.(17.1.2013)

  • Mylouch
    ****

    Pestrá škála cest ( někdy důstojných až obdivuhodných, leckdy plytkých ) nové generace dospělých za štěstím v éře demokracie. Hudba ♫ náladově podtrhuje celkově humanistické vyznění v duchu Jana Špáty.(31.10.2012)

  • Harapes
    *****

    Výborný dokument,který se ptá na zdánlivě jednoduchou otázku.Jaké je Vaše největší přání?Chvílemi úsměvné,chvílemi trpce dojemné a přesto působivé a srozumitelně podané.Měl jsem i tu možnost se osobně setkat s režisérkou Olgou Špátovou a její půvab a skromnost mě upoutala.Příjemný človíček,který má velký přehled o dnešní době a situaci,jaká u nás v ČR panuje.(25.11.2012)

  • Kirman
    ****

    Velice zajímavý dokument, který si rád pustím znovu - v klidu mimo kino. A možná bych dal i * navíc za to, že jsem se zúčastnil natáčení jedné části (neplánovaně). :)(15.11.2013)

  • Majkak
    ****

    Tolik po ní toužíme, když ji nemáme a často si nevíme, co s ní, když ji máme. Tedy, mluvím o svobodě. Slušně natočený dokument s poměrně zdařilými paralelami z doby komunismu a současnosti. Považujte si demokracie se všemi jejími chybami. Je typickým lidským neduhem, že dokud to má, považuje to samozřejmé a prozří až po ztrátě, ať už se jedná o svobodu nebo zdraví. Olga Špátová projevila solidní cit pro nastavování protikladů. Malinko mohla ubrat v počtu mládežníků, jejichž největší přáním je udělat maturitu a dostat se vejšku.(23.9.2012)

<< předchozí 1 2