Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (229)
Jeunet. Jean-Pierre. Narozen ve Francii léta páně 1953...Aneb...Výtvarník s kamerou, jehož Delikatesy jsou ódou na stylově rozbujelou mizanscénu a posedlost detaily. Vizuálně propracované do posledního detailu, vedení kamery promyšlené na každý milimetr (úvodní titulky!), děj opět zatlačen do pozadí. V Delikatesách to ovšem podobně jako v Amélii není žádná vada na výsledné chuti - s vypravěním převážně skrze obraz si tahle mile dekadentní hříčka vystačí a v místech, kde její jemně kořeněný humor začne vynechávat, všechno vyspraví Dominique Pinon se svou ojedinělou mimikou. ()
Znáte to... Roky o nějakém filmu víte, celkem se na něj těšíte a když už si ho konečně pustíte, zjistíte, že byste vlastně o moc nepřišli, kdybyste ho neviděli vůbec. Pro mě obrovské zklamání. Tomu já říkám zábava obklopená nudou. Největší klad filmu, a asi i to jediné, co si, krom několika vizuálních hrátek a uši rvoucího hraní na pilu, zapamatuju, jest nepřeberné množství zajímavých pokusů o sebevraždu. ()
Šílený experiment na filmovém poli. Bláznivá černá komedie s prvky horou. Poprvé jsem tento film viděl asi před 15ti lety a pamatuji si dodnes detailně některé scény. Nedávno jsem se na něj podíval po dlouhé době znova. Už pravda nemá takové kouzlo, jako když jsem byl malý kluk, ale vzpomínky ve mně zanechal natrvalo, jak to u mnohých filmů nebývá. Kdo má rád experimentování, určitě neprohloupí, když si jej pustí. 70% ()
Delikatesy přesně zapadají do kategorie filmů, které se mi hodnotí nejhůř - každý jeden prvek filmu tam je naprosto potlačen s výjimkou atmosféru nejistoty a všudypřítomné podivínství, jenž vás nešokuje, jen možná trochu znejistí. Mezi klady patří řezníkova krásná přítelkyně (?), naopak linie s "kanálovou organizací" mi tedy vůbec nesedla a přišla mi zbytečná. ()
Na první pohled jasný Jeunet, ačkoliv jde o počátky jeho tvorby. Poetický a zároveň dost drsný a čenohumorný (zkrátka bizarní) svět (činžák + kanál) retrobudoucnosti (i když by mohlo krásně jít o jakousi alternativní minulost a Pařížskou -Leningradskou- blokádu) je plný vychytaných audio-vizuálních nápadů a neustále baví i když příběh samotný za mnoho nestojí. ()
Galerie (56)
Zajímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama