Amélie z Montmartru

Film je plný malých krásných drobností, u kterých vám úsměv na tváři vydrží od začátku do konce. Všechno mě na něm tak přitahuje, vůně a barvy Francie v každém záběru, okouzlující hudba, malé detaily jako švitoření opeřenců, šumění větru v korunách stromů nebo zapadlé uličky mě tak dokonale dokázaly zahřát u srdce a ten příběh! :-) Zpočátku jsem moc nadšená nebyla, říkala jsem si "co je na tom filmu tak jedinečného ....". Po zhlédnutí mě až bolí to, jak moc se cítím dobře. Nevím proč jsem se tomuto snímku vyhýbala. Amélie je takový něžný snílek, který měl opravdu zajímavou a originální strategii jak se seznámit s mužem svého života. Došla k závěru, že je předurčena lidem kolem sebe dělat radost aniž by tušili, že v tom má prsty. (13.02.2014)

technicky, pribehove, emocionalne brilantne zvladnuty snimek od rezisera ne az tak spatneho a presto nepovedenho Vetrelce.. Toho sem sice videl az pozdeji nez tento skvost, takze temihle kecy bych vas mozna nemusel otravovat, ale nedalo mi. Vse uz o tomhle nadcasovem, stripkovitem dile napsano bylo, snad jen napisu, ze zrovna mi to hrozne moc pomohlo a usmevu sem se musel dlouho zbavovat.. ne ze bych byl nejakej pesimista, ale takovej dlouhodobej priblblej usmev neni vzdycky vyhra. Audrey Tautou je nadherna, roztomila, nevinna, a chce konat dobro.. Kez by se nasli takovi lide i mimo fantazii.. Mnoho scen mi zustane naveky ukryto v nejhlubsim skrytu duse, cely film pak zustane v me mysli. odtud si ho vyvolam, kdykoli budu mit spatnou naladu a vse se bude zdat cerne.. (tenhle komentar psan pod vlivem Tiersenovy dojimave, libozvucne, roztahle, jemu vlastni hudby, ktera je asi to nejdokonalejsi, co sem kdy slysel.. jedna skladba vedle druhe se zavrtava do sluchoveho ustroji jako nejvykonnejsi drevokaz, ale se znacne odlisnymi ucinky.. nadseni, ocarovani, pocity, ktere nejdou popsat, ty lze jen zazit.. Tiersen je neprekonatelny skladatel. Nikdo nedokaze do soundtracku dat tolik ze sve duse jako on.. nadhera (20.05.2009)

Améliu som dlho odkladal a odteraz sa budem snažiť, aby ma titulný obal neodrádzal. Film zasahuje až do fantazijnosti, paradoxne v našom, každodennom živote. A je jeho krásnou paralelou. Netradičné nápady a ich množstvo (trpaslík, fotobúdka, šípky, kamera, ...) úplne presiahli moje očakávania. Úplné odľahčenie dostal film po dramatickej stránke veľmi netradičným štýlom. Francúzština je navyše príjemný jazyk, hlavne v podobných konverzačných filmoch. Len by som to trošku skrátil a zapojil viac nekonvenčného humoru. 85%. (18.10.2007)

Další z řad filmů pro který není počet hvězdiček dostatečný. Je to takový filmový lék na deprese a "blbou náladu" Tenhle film je ibuprofen mezi filmy. Kamera Vám vyléči oči , scénář a režie Vám vyléčí duši a myšlení . Humorné scény Vám vyladí úsměv a hudba Yanna Tiersena Vám opraví sluch . A kukadla Audrey Tautou ---ty jsou navíc . (25.06.2006)

Bylo 15. listopadu 2002, 20 hodin 47 minut a 31 vteřin, na ulice se začal hebce snášet první sníh, vzduch byl chladný, vločky studily na tváři a starý bělovlasý muž marně zápasil s deštníkem. V téže vteřině drobná dívka rozezněla smíchem celé foyer kina Centrál tak hlasitě, až trojice nedaleko stojících lidí otočila hlavy jejím směrem. Stále v ten samý moment policejní hlídka před kulturním domem Střelnice zvědavě pozorovala skupinku mladíků opakujících si nové taneční kroky. Ve stejný okamžik stínil mohutný dub odcházejícím divákům výhled na Baťkovo náměstí a jen jedna pouliční lampa blikotavě osvětlovala místo pod stromem, kde zatoulaný pes hladově očichával odhozený obal od svačiny. V tutéž vteřinu ve čtvrtém patře činžovního domu č.p. 833 v Nerudově ulici si malý David zakryl peřinou hlavu, aby tatínek, který zrovna nakoukl do jeho pokoje, nepoznal, že ještě nespí. A v té samé chvíli si Vladimír Endresl, devatenáctiletý snílek jenž má rád zvuk nárazů kapek deště do okna, uvědomil, že "Amélie z Montmartru" si právě našla místo v jeho srdci... (18.04.2005)