Šeptající fantom

Detektivka říznutá giallem. Mizogynie, šovinismus a sexistické hlášky ("má žena je jalová"), ale je tam boží kapitánka Sylvia Turbová, která strčí do kapsy Emilku Vášáryovou z Prípadu krásnej nerestnice (ok, ale na jedoucí vlak z mostu neskáče, takže možná fifty-fifty). Sice není těžké se dovtípit, kdo je vrah, a je otazné, do jaké míry to celé byla nadsázka a do jaké se to bralo vážně, nicméně je to campy zábavná perla normalizační čsl. kinematografie, a to bohatě stačí! (26.02.2021)

Až neuvěřitelně hloupé jednání postav, Rajniakův nadporučík musel trpět několika duševními poruchami. Kapitánka (a že jich u VB bylo!) na tom nebyla o moc lépe. Noční Bratislavou cupitá neozbrojena, do nemocnice si však zbraň vezme. To, že pointa vlastně nebyla žádným rozuzlením a nikdo se neobtěžoval byť jen naznačit motiv pachatele, to už je jen smutným dokonáním celé téhle tristní taškařice. (09.12.2012)

Něco tak strašlivě naivního a hloupýho jsem dlouho neviděl. Magor, kterej ženským po ksichtě kreslí břitvou je jasnej od prvního okamžiku, to samý vrah, co se na něm přiživuje. Policajti v čele s kapitánkou Hroncovou (Sylvia Turbová) jsou úplní idioti, ke konci jim na pomoc přispěchá major Jakubec (Ladislav Chudík) a logika se nadobro mění v demenci. Dialogy jsou fakt naprostej nářez, jako parodie na zahraniční kriminálky by to asi fungovalo, ale já se obávám, že tohle bylo myšleno vážně. Vrcholem byl útěk vraha, když se chtěl dostat přes hranice. Ani ta Janička Švandová neodhalila své vnady, jak je u ní skoro v každém filmu zvykem. Andrej Lettrich asi moc italských giall nenakoukal. (30.05.2023)

Jsem zmatená. Jméno Andreje Lettricha mám spojeného se skvělým filmem Bratia a miniságou Červené víno. Naproti tomu Fantom je pouze průměrnou detektivkou. Nejsou to zdaleka jen scény navazující tak rychle na sebe až působí chaoticky, ani nedostatek emocí u jednotlivých postav, je to i hlavní postava kapitánky v podání Sylvie Turbové. Jakoby nevěděla, jak má svou postavu uchopit. Na detektivkách mě baví, když můžu sledovat jak se příběh rozplétá a tak trochu koukat vyšetřovatelům pod ruce, odhadovat pachatele. Nebo když je příběh natolik zajímavý a neobvyklý, že mě baví jen pozorovat, jak se odvíjí a vůbec se neobtěžuji myšlenkami, jak to mohlo být doopravdy. Šepkajúcí fantom nemá bohužel ani jednu polohu. (04.07.2015)

„Tebe je to smiešne, ale ženy sa boja večer čo i len ísť do kina.“ – „Aspoň budú sedieť doma.“ Bratislavský sériový vrah, ktorý sa plazí tmou slovenského hlavného mesta, britvou reže blondíny a po jeho krvavých stopách vyráža Ivan Rajniak (ORLIE PIERKO, MATKA, ČERVENÉ VÍNO)? Tak na toto som sa tešil týždeň dopredu. Bohužiaľ sa opätovne dokázala moja naivita. Neviem prečo, ale naozaj som si myslel, že to bude drsný, tvrdý a temný triler. Samozrejme „v rámci možností“ - druhé MLČANIE JAHNIAT som nečakal. Ale ani frašku. Nanešťastie, komunistická doba, ktorá robila z ľudí všetko, len nie slobodných ľudí, ich robila aj zo scenáristov, režisérov a hercov, ktorých postavy museli prenášať vety „Najsmutnejšie na tom je, že takýto ľudia vychovávajú našu športovú mládež“. Policajtka pri vypočúvaní svedka hladká (!), na mieste činu stojac nad vychládajúcim telom svojej kamarátky s podriadeným veselo žartuje a večer ukončí vyšetrovanie s tým, že musí ísť manželovi (Štefan Kvietik!) kúpiť kapustu na večeru (?!?). Po tom všetkom som (ďalej napr. dialóg „Odovzdávam tejto spoločnosti hodnoty, o akých sa vám ani nesníva.“ – „To je ale vaša povinnosť!“) skutočne nemal najmenšiu chuť „vychutnávať si príbeh“ (snáď len dodám, že vrahovu identitu som odhalil v prvej polhodine, čo ma samého prekvapilo) a z hereckých výkonov som bol otrávený. (25.03.2010)