Bitva o ostrov Saipan

,,NIKDY NESTRPĚT HANBU A NABÍDNOUT ODVAHU MÉ DUŠI. PRO VĚČNÝ ŽIVOT CÍSAŘE A BLAHOBYTU ZEMĚ!“..... /// Tak jo. Že v Pacifiku bojovali Japonci ví i díky C. Eastwoodovi každej. Dokonce i válka o ostrov Saipan už tu byla. Mohlo by se teda zdát, že už nemůže nikdo ničím překvapit. Ale co na to Japonci? Těch se nikdo neptal! Tak dali hlavy dohromady a řekli si, že vo těch americkejch sračkách už nechtěj ani slyšet (natož na ně čumět - souhlasím s váma vy kluci šikmooký!) a rozhodli se uvýst na pravou míru takový ty věci kolem jejich mentality (jako že nejsou magoři…). Po invazi zůstane hrstka přeživších vojáků (japonskejch - já jen ...jeden nikdy neví…) a hafo civilních obyvatel v horách a dostávám možnost sledovat a snad i pochopit, co že se to vodehrává v těch žlutejch makovicích, jestli jako chtěj vyhrát válku nebo jen umřít. Teda - aspoň bych řekl, že to má bejt cílem. Pak jsou tu Amíci a kapitán s citem a pochopením pro Japonskou kulturu, snažící se o mírový řešení, kterej ví, že když chcete ukecat Japonce, tak nejdřív musíte ukecat Japonce. Snaží se pomoct, voni ji přijmout nemůžou.... Bojem mi to vobčas připomíná filmy z Vietnamu (NE Vietnamský! Vole Rambo a tak...). Ale hlavně ta hrdost, vlastenectví. Možná by to mohlo zasluhovat obdiv (vím, jsme Češi, žádní zasraní pokračovatelé samurajskejch tradic…). Hloubavější (jako že se budeš moct zamyslet…) válečnej příběh s několika bojovejma scénama a snahou o pochopení japonský mentality, třeba jestli jsou důležitější lidi nebo ostrov. Preferoval bych název OBA: The Last Samurai a doporučil bych ho jako funkční doplněk právě k Eastwoodovejm ,,Dopisům z Iwo Jimi“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Já rád věci podle skutečnech událostí. 2.) Knihu ,,Taiheiyou no kiseki: Fokkusu to yobareta otoko“, kterou napsal Don Jones číst nebudu. 3.) Někde tam dole ve mně dřímá zárodek nacionalismu. 4.) Na kopci za barákem se mi ubyvakovali Japonci a potřebuju, aby šli do prdele. 5.) Thx za titule ,,Alex88“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (26.07.2012)

Je to celkom dobrá vojnová dráma. Má dosť dobrý príbeh o zvyškoch japonskej armády na čele so schopným veliteľom na ostrove Saipan, ktorá má v pláne čeliť mnohonásobnej americkej presile za každú cenu, ale trpia nedostatkom všetkého potrebného a postupne si uvedomujú, že dosiahnuť víťazstvo je asi nemožné, ale česť a patriotizmus im nedovoľujú sa vzdať. Spracovanie sa mi páči, ale dalo sa z toho získať aj viac. S prvou polovicou nemám tamer žiadny problém, dejovo je to ideálne a je zaujímavé sledovať ešte dostatočnú japonskú armádu, ktorá ale presile nedokáže odolávať a tak sa ich počet postupne zmenšuje a musia meniť taktiku a prispôsobovať sa celkovej situácii. Ale druhá polovica je už o niečo slabšia, stále sa na to dobre pozerá a ponúkne dostatok zaujímavých situácií a prvkov, ale celkový dej v tejto polovici už nedosahuje pôvodnú zaujímavosť a už sa tu nájde aj viacero pomerne zbytočných scén. A na moje prekvapenie tu majú až príliš veľký priestor Američania, takmer rovnaký ako aj Japonci, čo ma ale skôr mrzí, síce takto je to komplexnejší pohľad na celú situáciu, čo čiastočne oceňujem, ale len predsa skôr by ma viac bavilo, keby sa film venoval čisto len Japoncom a Američania by boli podaní len v štýle nepriateľskej strany, ako je to takmer v každom vojnovom filme. A navyše až na jednu výnimku tu sú Američania zobrazení ako slušní muži, čo má tiež svoj význam, takto je výraznejší pocit zbytočnosti vojny, ale zároveň to má za následok, že hlavným hrdinom nefandím až tak moc, ako by som chcel. Akcie tu moc nie je, ale aspoň tá je celkom slušná. V tomto filme o ňu ani moc nejde a preto počtom a aj kvalitou za žánrovou špičkou dosť zaostáva, ale aj tak hlavne v prvej polovici sa nájde niekoľko dobrých bojových scén, ako napríklad útok na americké pozície a dobre sa na to pozerá. Len škoda, že viac priestoru nemá partizánsky spôsob boja, vzhľadom na celkovú situáciu som ho očakával vo výrazne väčšej miere, ale aj to ukrývanie sa v hustých horách má svoje čaro. Herecké obsadenie nie je zlé, chýba mi tu nejaká charizmatickejšia postava, ale aj tak viacero postavám som fandil, okrem japonského veliteľa aj žene, ktorej rodinu zabili Američania alebo najlepšiemu bojovníkovi a aj tých pár amerických výraznejších postáv je celkom slušných. Réžia a technická stránka na žánrovú špičku nemajú, ale som spokojný, stále je to slušný nadpriemer. Tento film ani nemám v pláne nejak kritizovať, páčil sa mi a myslím, že dopadol presne tak, ako aj mali tvorcovia v pláne, ale len predsa ja mám radšej trochu iný štýl, kedy hlavné postavy nevedú zbytočný boj. Ale horšie hodnotenie dať nemôžem, na to ma hlavne tá prvá polovica až moc bavila. 72% (28.07.2012)

"Vojna sa skončila, ale nás nikto neporazil..." Úplne nečakane sa na tv Joj Plus objavil tento japonský film a ja som neočakával nič mimoriadne a už vôbec nie známe tváre. Napokon predsa len aspoň menšie úlohy pre T. Williamsa a D. Baldwina. Najsilnejšou zbraňou filmu je samozrejme samotný skutočný príbeh. Japonská obetavosť versus beznádej Američanov, no nečudujem sa im. Vojna skončila. Prečo by mali zbytočne umierať ďalší americký vojaci len preto, že niekoľko stoviek Japoncov odrezaných od sveta nevie, že ich cisár to vzdal a vojna skončila? Bojové scény(iba v úvode) sú kvalitné, ale v prostrednej časti film trochu stratil iskru, určite to chcelo niečím zdramatizovať a aj to je dôvod, prečo nehodnotím vyššie. Záver už bol opäť zaujímavý. Osobne by som uvítal viac scén s "prečesávaním" lesa a hľadaním skrytých Japoncov. Popri filme dostanete aj pár zaujímavých informácií a najviac ma zaujalo zloženie zbraní až 1.12. 1945, čo je viac ako pol roka po oficiálnom skončení 2. svetovej vojny. 60%. (17.02.2013)

Nevím proč, ale tyhle filmy mě dojímají mnohem více než kde jaká romantická ptákovina. Člověk si po přečtení knihy Chryzantéma a meč od Ruth Benedictové a po pár letech studia Japonska připadá, že už je chápe (nechápe, ale whatever), takže přesně ví, co to pro Óbu znamenalo. Všechna ta rozhodnutí, kapitulace, „tvrdohlavost“, … U některých scén mi přebíhal mráz po zádech. Maó nádherně zahrála nenávist – když jí zabili rodinu, její výraz, ty oči! Páni, smekám! No a protože Takenouči je můj hrdina, celou dobu jsem na něm visela pohledem a užívala si ho – fousatého osmahlého, špinavého, zpoceného, zoufalého. Úžasný velitel. Další věc, co mě potěšila, že hraní Amíků bylo hraní (častokrát cizinci v japonských filmech stojí za starou bačkoru, ale tak tady si to nemohli dovolit vzhledem k tomu, že jsou tam polovinu filmu). 2. světová zase z jiného úhlu a tenhle úhel se mi líbil. Je klidně možné, že si film opět zopakuji, což u mě není zase tak častým jevem. (30.03.2014)

Mám rád filmy z druhé světové války, které nejsou prvotně ze strany Američanů a díky tomu je divákovi umožněn pohled z jiné bojující strany, který já sám považuji za velmi důležitý. Film ze strany Japonců tu již byl, Dopisy z Iwo Jimy, které byly špičkové po všech stránkách, ale tento film se nedá považovat za výborný. Ano, je zdařilý, některé scény jsou dost emotivní a v divákovi vzbudí nějaké ty emoce, ale nedostatky se zde bohužel najdou. Především mi přišlo, že byl film zpracován velice jednoduše, nezanechalo to ve mě bůhvíjaké poselství, které bych si u válečného filmu představoval. Filozofie japonské císařské armády nastolena víc než jen dobře, ale to je tak asi vše. Pohled z Američanů nedodělaný, linka s americkým kapitánem měla daleko větší potenciál, celkově mi to přišlo odsunuté na vedlejší kolej. Na druhou stranu se zde dočkáte silných momentů, bitvy jsou zpracované docela přijatelně, nahlédnete do života Japonců s tamější kulturou a zažijete i proslov Baldwina. Nejsem z toho odvařený, ale kvalitu to mělo. To filmu nesmím brát. Za mě dávám 68 % (12.11.2017)