Režie:
Susanne BierScénář:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Trine Dyrholm, Stina Ekblad, Sebastian Jessen, Molly Blixt Egelind, Marco D'Amore, Pierce Brosnan, Line Kruse, Paprika Steen, Birthe Neumann, Kim Bodnia (více)Obsahy(1)
Po filmu Lepší svět oceněném Oscarem přichází režisérka Susanne Bier s mimořádnou romantickou komedií, která splňuje všechny definice tohoto žánru, přestože se nebojí ani vážných témat. Dvě velmi odlišné rodiny se setkávají v nádherné staré italské vile uprostřed citrónového sadu na pobřeží moře. Důvodem setkání je svatba krátce zamilované dvojice. Setkání rodiných příslušníků, starých lásek a kamarádů vynese na povrch spoustu vášní. Susanne Bier ve svém novém filmu Svatba mezi citróny spojila s citem a jistotou téma lásky, absurditu, humor, břitké dialogy, jemně vykreslené charaktery a zdánlivě jednoduché životní pravdy.Všechno, co je opravdu potřeba k šťastnému životu, je láska. I když si myslíme, že je po všem, možná všechno teprve začíná. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (80)
Velice slušně zvládnutá a po všech stránkách příjemná romantická komedie, která naštěstí není přeslazená, takže není problém ji dokoukat. Bier rozhodně nepřináší nic originálního, ale dovede pracovat s klišé tak, že si je vlastně ani neuvědomíme. Ano, lze namítat, že je příběh zbytečně překomplikovaný, řeší moc témat a některá vyšumí do prázdna, že je stopáž přetažená, ale ono to v podstatě nevadí. Herecky je to slušné (zejména Brosnan si roli domýšlivého a arogantního obchodníka užívá se vším všudy), kamera je na žánr nádherná a někdy až hodně artová a dialogy odsýpají a poměrně baví. Je to oddechovka, která pobaví, má své chyby, na druhou stranu si ale na nic velkého nehraje, což se rozhodně počítá k dobru. Poctivé čtyři hvězdičky a 70%. ()
Ač nejsem velkým příznivcem sladkobolných romatických komedií, musím v tomto případě uznat, že natočeno to bylo vskutku hezky. Samotný příběh, jenž se divákovi odehrává před očima, není ničím originální, nicméně díky lidskému přesahu, velmi dobré práci s emocemi a dobrým hereckým výkonům rozhodně patří k tomu lepšímu, co jsem v tomto žánru měla možnost vidět. Hlavní hrdinka svým klidným, ale ne odevzdaným přístupem k životu, který si zachovala i přes všechny peripetie, které ji postihly, si získala moje sympatie, Brosman tradičně šaramantní, ale i ostatní postavy měly hezky prokreslené charajtery (paradoxně až na mladé snoubence, ti byli zoufale nudní), připočtemel li k tomu úchvatné scenérie, hodíci se hudbu, tak dostaneme velmi slušný filmový zážitek, jenž hodnotím 70%. ()
Už mi bylo i hůř u podobných tragiromantických kýčů, a to navzdory celé řadě amatérských výkonů přicmrdujícího dánského potěru - klasiku odvedl nonšalantní Pierce Brosnan, něco bodů uhrála dychtivka Trine Dyrholm, ty však srážím za hošany - patrně už tehdy aspirant na oscarovou nominaci, co dostal echo v předstihu (grcající smajlík za sodomití scénu). ()
Když už má oblíbený tvůrce zklamat, tak giganticky. Přesně to se Susanne a jejímu dvornímu scenáristovi (a pro mě subjektivně jedné z nejzajímavějších persón dánské kinematografie) AT Jensenovi zadařilo. Hodně kyselý citrón, kyselejší než ředěné americké brči, které svojí odtrženost, pohádkovost a prostomyslnost nemusí 100 minut maskovat za podezřelé výlety do realismu a nečekané otevřenosti. Svatba mezi citrón rozhodně obsahuje pár momentů, ve kterých se nezapře Jensenův cynismus a záliba v žánrové antitezi, ale když na konci zjistím, že všechny tyhle rakovinotvorné, rodinně deziluzivní a sexuálně uhnuté momenty, slouží jako ta nejlacinější obezlička zesměšňovanému romantickému sentimentu, zvedá se mi žaludek. Už proto, že Bier není Trier a nedovede s divákem tak zkušeně manipulovat - dialogy jsou otravně zdlouhavé a upatlané, "realistické" z ruky snímané scény působí jako pěst na oko mezi romantickými pohlednicemi z Itálie, postavy jsou okatě "vysoustružené" tak, aby plnily své různorodé groteskní role. Chápu, že na opuštěné mamky a sentimentální závisláky bude kombinace vyžilá kadeřnice rak - vypelichaný ex-Bond fungovat jako emocionální afrodiziakum, mě se po tomhle kýblu růžové citrónové limonády udělalo velmi nevrlo. I proto, že tady nejde jen o nějaký "neumělý pokus" o žánr, ale o zcela cílené vydírání - navíc režijně těžce nezvládnuté. Susanne Bier oholit o certifikát Dogma 95 a Jensena poslat česat na pět let Adamova jablka. Voni ho ty citrusy přejdou. ()
Radši si vrazím citron s pomerančem do oka, než vidět tento zrůdně předvídatelný a plochý a subjektivně tříhodinový film znova, jehož název v originále ("Plešatá kadeřnice") je na celém projektu to nejzajímavější. Pokud vás samozřejmě nevzrušuje Brosnanovo povadlé chlupaté panděro nebo holohlavá Dyrholm./// Scenárista Jensen, který za sebou má kvalitní filmy jako Adamova jablka nebo Vévodkyně, snad ani nemůže být autorem textu k této vyvařené verzi snímku Mamma Mia!/// Slunná Itálie už dávno není atraktivní filmovou lokací a tematizace rakoviny neznámým tabu, což by se ještě dalo snést, kdyby většina dialogů nebyla tvořena z nejtrapnějších klišé a rádoby romantická atmosféra ze záběrů na vycházející měsíček nebo zapadající sluníčko. Blink. 25 %. [Kino] ()
Galerie (44)
Zajímavosti (4)
- Po filmu Po svatbě (2006) se jedná o druhý film režisérky Susanne Bier, jehož název obsahuje slovo „svatba“. (CarloRizzi)
- Skutečný překlad názvu filmu je "Plešatý kadeřník". (Cheeker)
- Jedná se už o třetí spolupráci herečky Paprika Steen a režisérky Susanne Bier. (Cheeker)
Reklama