7 dní v Havaně

Po shlédnutí filmu jsem si vybavil přednášku známého popularizátora vědy Václava Cílka, kde se přiznal, že motivem pro vznik jeho nejnovější knihy nebyl zápal pro její téma, ale grant, který náhodou získal a který by nebylo moudré odmítnout. U většiny zúčastněných režisérů jsem měl pocit podobné motivace. Nebyl to vysněný projekt, kvůli kterému si sáhli na dno tvůrčích sil, a nešlo ani o komerční záležitost, za kterou by nesli před producentem kůži na trh. Většina to pojala na způsob školního cvičení, někdy jsem dokonce cítil, jako by to bylo z povinnosti. V každém případě převažovaly režijní kvality nad scénáristickými - tam je leckdy znát vyložená bezradnost (Kusturicova alkoholem nasáklá návštěva filmového festivalu). Většina filmových fanoušků si tu svou povídku nejspíš vybere, jako celek ale 7 dní v Havaně po mém soudu neobstojí. Že budou mít jednotlivé příspěvky rozdílný styl a poetiku, bylo od počátku jasné, ale že si budu při srovnání kvality povídek připadat možná ne jak na horské dráze, ale určitě jako při jízdě na pouťové lochnesce, jsem přece jen nečekal. Celkový dojem: 45 %. (05.12.2018)

Sedm plus jeden režisér. Ano, skutečně velmi nevyrovnaná kolekce sedmi přibližně dvacetiminutových filmových povídek sedmi režisérů, přičemž pojítkem mezi jejich příběhy se stává specifické prostředí kubánského hlavního města Havany. Je naprosto přirozené, že se v jednotlivých částech odrážejí různé režisérské rukopisy, přičemž propojené jsou povídky zcela minimálně. Jako nadprůměrné vnímám kousky Trapera (s v hlavní roli vystupujícím režisérem Kusturicou) a Suleimana, naopak mi do konceptu nejméně zapadl (ne špatný) krátký film Noého i Medemův patos. Závěr týdne, snímky Tabía a Canteta, se vyznačuje civilností a je důstojnou tečkou v této skládance odrážející život Kubánců, včetně jejich úžasné hudby. (09.11.2014)

Del Toro **, Trapero ****, Medem **, Suleiman ****, Noé **, Tabío **, Cantet **. Velmi slabé, nějaký nápad a rozpoznatelný autorský rukopis měla jenom Traperova a Suleimanova povídka. A hodně se svou telenovelkou zklamal Medem, který jenom potvrdil svůj současný úpadek. Jinak z toho filmu doslova čiší, jak to všichni točili jenom z povinnosti, že se tomu kdysi upsali, hlavně ať je to rychle z krku a honorář v kapse. (16.03.2013)

Navštivte radši Tokio. Neprohloupíte! Co se týče 7 dnů v Havaně z nižšího standardu skrze umně užitou rapidmontáž nahrazující slova a hororový nádech vybočuje pouze páteční povídka G. Noého. Jako celek na mě filmová Havana ve své reprezentaci pak zapůsobila jako místo, které má svůj půvab, svou osobitost, nakonec se však před každým návštěvníkem uzavře do svých vlastních zákonitostí a labyrintů (ne nadarmo jsou tři ze sedmi povídek vyprávěné z pohledu turisty), takhle ale při pohledu zvenčí nutně působí každé velkoměsto. 50 % (19.10.2022)

Nevyrovnané, a to dost! Pondělí zábavné, ale zbytečně natahované. Středa, pátek a víkend nadprůměr, zbytek docela utrpení. Castrovskou Kubu nepoznáte (jedna karikatura Fidela je ovšem výjimečně povedená), ale určité kulturní rysy, sociální struktury a vzorce jednání či životní strategie místních obyvatel jsou zde zachyceny poutavě a určitě, alespoň do jisté míry, trefně. Tvůrci si dali záležet, aby ukázali na Kubě stejné symptomy morálního a společenského úpadku, jaké najdete kdekoli na Západě - tudíž různorodé modernity určitě, ale současně i nápadně podobné známky eroze. Chce to mít tu správnou melancholickou náladu na tento druh cestování (film s tímto obsahem a v takové formě), pak se vám MOŽNÁ i na této Kubě zalíbí. Recenze zde. 4/10! [15.08.2012_novinářská projekce_kino Atlas] (16.08.2012)