Café de Flore

Opravdu krásné a zajímavé. Příběh, který mě nutil přemýšlet, protože jsem dlouho nechápala souvislost mezi dvěma časovými liniemi, nakonec se vše samo krásně ukázalo a moje hlava si mohla odpočinout a užít si zbytek snímku. Výborné drama o životě a připoutanosti k někomu. Ještě navíc prostředí Francie s Vanessou Paradis, která dle mého názoru není moc hezká, ale něco v sobě má. Film s postiženým chlapcem a dívkou - přece jen člověk necítí až tak velký soucit, takže si to celé užije na 100%. Hodila by se otázka: Opravdu existují spřízněné duše? .. Jelikož na to nám chtěl asi celý příběh odpovědět, ale záleží na každém, jak to na něj celé působilo. Ovšem hodně kvalitní a originální snímek. Zajímavá hudba, prostředí a herci. (10.06.2012)

Nedávno jsem došel k závěru, že pokud je u některého filmu uvedeno žánrové označení drama + romantický, tak to bývá předzvěstí katastrofy. Nicméně, najdou se i výjimky. Tohle je právě jedna z nich. Hnedle první vstup vypravěčky na mě udělal velký dojem a dával na tušenou, že by se v následujících dvou hodinách trpět nemělo. No posuďte sami, komentář ke chlapci s downovým syndromem ve znění "... a tohle je chlapec, který nemá jediný důvod ke štěstí a ani dost rozumu, aby si toho byl vědom..." jistě zapůsobí na každého. Tím spíše pronesený v libozvučné francouzštině. Právě vypravěččiny úvahy byly tím nejvíce krásným na celém snímku. Dále jsem se trošku obával, že mě příliš neosloví jednotlivé rodinné příběhy. Oslovily! Dokonce oba. Muzika od Sigur Rós nádherně dotváří atmosféru, protože tahle banda ani špatnou hudbu tvořit jaksi neumí. Opravdu citlivý a příjemný snímeček o životě, o rodině a o štěstí. V závěru musím pochválit moc pěkný a emotivní střih i ne úplně triviální pointu a poselství (oproštění se od vlastní sobeckosti a vzdání se nejmilovanější osoby pro její nejlepší dobro - prolínání časových rovin a úžasná metafora s přeříznutím provazů na mě udělala opravdu dojem), kvůli kterému se nakonec přikláním spíše k těm 4 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (05.06.2016)

Předpokládejme, že pro každého někde existuje spřízněná duše – člověk, který má klíč k našemu srdci a k našim snům. Jenže co když se v identifikaci své spřízněné duše spleteme a namísto souznění prožijeme to, čemu se říká životní omyl? Odpověď, kterou film dává, není zrovna uspokojivá, svým způsobem ale může být uklidňující vědomí, že v každé době lidé tápou a že výsledek je vždycky nejistý… Café de flore je typ snímku, který posbírá na filmovém festivalu ceny v hlavních kategoriích, širokou veřejnost, zvyklou na jednoduchou zápletku, černobílé charaktery postav a přímočarou pointu, ale stěží uspokojí. Je to umělecký film. Ve všech významech toho slova. (02.04.2012)

Milovat znamená nejen někoho pevně držet, ale v pravý čas ho dokázat i pustit. Café de flore překvapí jako tichá voda. Svou sílu čerpá z rozházeného stylu vyprávění, luxusního soundtracku s chytlavým songem v titulní roli a z pointy, která může působit jako zázračný lék na všechna zlomená srdce. Ať tomu věříme či ne. (09.03.2012)

Dostalo mě to a jsem si jistá, že po čase si tuhle silnou vůni kávy opět vychutnám. Ač se to všechno může zdát tak vzdálené těmi roky, má to k sobě neuvěřitelně blízko jak jen to je možné. Člověk vše musí vnímat od začátku a nevynechat ani okamžik, aby ke konci pochopil pravý smysl a znal všechny odpovědi. Přiznání, že něco krásné končí, aby něco nové mohlo začít. Každý se s tím vyrovnává po svém. To jsi ty, má spřízněná duše. Na úplném konci filmu mě proběhlo hlavou, škoda že v reálném životě vše pokaždé nekončí tak idylicky jako tady. ... "Věříš na ně? Na spřízněné duše. Že eixstuje někdo, kdo k Tobě patří. Co tě přimělo opustit jednu spřízněnou duši kvůli jiné?." (02.11.2012)