Charly

Při divadelní adaptaci Keyesovy povídky v podání Jana Potměšila jsem zažil děkovačku ve stoje. Filmové zpracování sází na přesvědčivé herectví Cliffa Robertsona. První polovina filmu se odvíjí pomaleji, ovšem ve chvíli, kdy si Charly uvědomí i svou mužskou roli, tak nabírá film na obrátkách. Ale závěr je zase příliš urychlený. Líbil se mi rozvedený motiv labyrintu - nejen při soupeření s myší, ale celkově při hrdinově bloudění světem. Zajímavé nadčasové poselství Charly podává na přednášce, kdy jednoduše charakterizuje společnost slovy: "Televize v každé místnosti." (05.01.2010)

Samotný nápad se mi hodně líbí a šlo by z něj dostat opravdu dost, ale tady to zůstalo někde na půl cesty. Navíc se to celou dobu docela slibně vyvíjí, ale závěr mi přijde poněkud... zbrklý? Moc urychlený? Ono je to totiž celou dobu takové rozhárané - chvílemi to jde do hloubky, chvílemi se to jen zbytečně dějově vleče. A ta psychedelická romantická scéna se tam podle mě moc nehodila, jelikož byla úplně mimo ten dosavadní styl a atmosféru. Je to sice slušně zahrané a docela dobře natočené, ale dojmy mám nanejvýš průměrné a jak už jsem psal, skvělý námět byl využit tak na půl. Škoda. 3* (31.03.2021)

Viděl jsem to kdysi dávno, zůstala ve mně silná stopa dojmu.Tenhle film se obírá zcela původní myšlenkou, či tezí, jak se bude chovat, či jak by se mohl eventuálně chovat člověk, který se najednou dostane do "normální" společnosti a struktury jejích vztahů a nebyl přitom alterován výchovou a zpětně působením celé společnosti. Jde o science-fiction, ovšem velice dobře udělanou a oblečenou do civilních šatů. Oligofrenní člověk se ocitá na místě, které jsem uvedl před chvílí.A sledovat jeho vývoj a hlavně vývoje reakcí okolí je pastva.Je něco jako let meteoru atmosférou, intenzivní, oslnivý, působivý, ale krutě krátký.Nechci popisovat jednotlivé pasáže filmu, ale byl dost působivé.Krátký milostný vztah tvoří jen šlehačku na malém dortu, který hrdinovi bylo při jeho postižení dovoleno ochutnat.A finále na dětské houpačce je jen krutou a alegorickou tečkou za jeho výletem do "normálního" světa.Anebo jiného, než normálního? Hodnotím vysoko. (09.03.2011)

,,Proč se lidé, které by ani nenapadlo vysmívat se mrzákovi nebo slepci, vysmívají idiotovi"? Jo... tak to těžko říct. Film na motivy povídky Daniela Keyse, kterou jsem četla v létě a prožila tak pár odpolední v depresi. Charly touží po tom být chytrý... kvůli sobě, kvůli svému okolí, chce víc rozumět tomu, co se kolem něj děje a proč se to děje. Po operaci, kterou podstoupí se mu dostane více vytoužené chytrosti, než by se mohlo poštěstit "normálním" lidem.... jenomže kdy to všechno doženou city? Řekla bych, že film je dobře udělaný (na to, že kniha je koncipována jako série Charlyho "Pracovních hlášení" a proto se převážně jedná jen o myšlenky a dojmy), moc se mi líbil závěr, kdy SPOILERY starý Charly vstupuje opět na svénu a dohání své chytré já. Co mi moc nesedělo byla scéna, kdy se Charly pokouší o sblížení s učitelkou poměrně násilnou cestou, protože pak je její návšteva v jeho bytě dost podivná (že by ráda sadomaso?) a ty šílené pohledy Cliffa Robertsona, ale jak jinak beze slov ztvárnit ten absolutní zmatek v lidském nitru? (16.01.2012)

Růži pro Algernon jsem četla předem, film mi díky tomu přišel hodně ochuzený, chladný a místy nudný. Místo sledování samotného hrdiny a jeho uvědomování si, že bude zase idiotem, film sleduje spíše jeho vztah s učitelkou. Jeho intelektuální rozvoj a pád byl nějak až moc přeskočen a film postrádal nějakou atmosféru, kterou kniha měla. Ale proměna herce z blba a génia stojícího na pódiu (kde vlastně popisuje situaci dneška jako budouctnost) byla dokonalá. (30.12.2009)