Megan is Missing

Megan is missing je jeden z mála filmů, kterému se podařilo dostat Hulka téměř na kolena. Nikoliv pro nějakou nadnesenou a vizualizovanou přehlídku řeznického řemesla, ale pro neosobní sadismus, s jakým únosce jednal se svou obětí. Nechci psát, že jsem ještě něco takového neviděl, nejspíš ano, už toho mám filmově za sebou docela dost, ale v tomto nekompromisním podání , kde found footage ještě zvyšuje působivost, to vnímavého jedince (otce) roztrhá na kusy. No, tohle už opravdu nechci nikdy vidět. Zapomenuta první půle prakticky jen s ukázkami průměrných amerických puberťáků, za jejichž způsob výchovy bych rodiče nakopal a odpuštěn i z mého pohledu "unkošer" monolog Amy před koncem. Čtyři ze strachu. (31.03.2015)

Tohle je jeden z hororů , které už nikdy nechci vidět jelikož posledních 30 minut na mě těžce zapůsobilo. Bohužel zbytek je totální vata kde se dozvíme, že 14 letá holka je lehká děva co kouří penisy na počkání má kamarádku pannu , které o tom vykládá a pak zmizí postupně jedna i druhá. P.s. ohledně toho záběru z kamer nevím jestli je pravý nebo není a řešit to nemíním, ale řekl bych, že se to zoomuje kvůli tomu, aby ji někdo detailně poznal je jasné, že kdyby tam daly záběr z kilometra vidí lidi prd. (17.06.2018)

V prvních skoro 50 minutách vás film dostane do pozice, že to tý čubce přejete, protože něco takhle zkaženýho si skoro nezaslouží lítost. Ale ono to plyne, jak se později člověk dozví, z její minulosti, takže to bych byl asi za hovado, nicméně problém je, že to celé působí trochu amatérsky a strojeně. Nejšílenější na filmu je, že je dle skutečné události. Pro mládež dobré jako ponaučení, jinak asi zbytečné Megan věnovat víc pozornosti. (28.11.2020)

Tak toto byl skutečně horor. Pět hvězd tentokrát uděluji sobě za nekonečnou trpělivost, kterou jsem projevila, když jsem byla schopna hodinu sledovat a dokonce i vnímat tlachy napřesdržku teenagerů, především jedné malé kurvy a druhé infantilní pipiny, co se ještě ve třinácti žmoulá v posteli s medvědama. Oči nad tím samozřejmě přivřít musíme, kdo z nás nebyl v pubertě trapnej, i já strávila mnoho let usilovné práce nad tím, abych zapomněla na většinu těch záseků, než se mi hormony trochu usadily. Docela se divím, že jsem v podobné situaci neskončila taky. Nicméně filmově je to přeci jen nešťastný počin, protože hodina puberty online přes webky a chaty je nesmírně opruzující nuda. Zcela jinak to budou vnímat mrňata, pro ně to bude zábava. Poučení o tom, jak je nebezpečné chodit na schůzky s kdejakým internetovým sladilem ovšem patří všem, a snad za toto poselství, které alespoň v závěru trochu zacvičilo představivostí diváka a jeho pocity, uděluji ty dvě hvězdy. Je mi opravdu líto, že se těm děvčatům stalo něco velmi násilného a pravděpodobně umírala tou nejhorší smrtí, jakou si lze představit, ale zpracování, které mělo být šokující a naléhavé je spekulativní, nudné a amatérské. (12.12.2012)

Hodně drsná věc, vedle níž se V síti náhle jeví jako slabý čajíček - toto píšu samozřejmě s vědomím toho, jak zavádějící je srovnávat hraný film s dokumentem, ale prostě si u toho na Klusáka nešlo nevzpomenout, protože ta zarážející naivita obou dívek, kterým z nějakého mně neznámého důvodu celou dobu absolutně nevadilo, že "Josh" měl nefunkční/vypnutou kameru, přišla až šokující, a vlastně asi i nevěrohodná, protože moc nevěřím tomu, že by nějakou teenagerku bavilo být na video callu s někým, koho nemůže vidět, ale možné je samozřejmě vše. A posledních 25 minut je strašné peklo, u kterého mi nebylo dobře, protože celý předchozí relativně banální děj nijak nenaznačuje, jak děsivě to celé skončí (pokud se tedy člověk vyhne jakýmkoli informacím o filmu předem, což vždy doporučuji). Koncept found footage zde sice moc nefunguje (resp. ta iluze není natolik přesvědčivá, aby to vysvětlilo motivaci Joshe si závěr nahrávat na Amyinu kameru, kterou pak zahodil do popelnice - omg, proč by to proboha dělal?), ale to platí asi o všech hororech tohoto typu, a přesto je mám rád, byť v tomto případě mi u toho skutečně nebylo dobře, protože se tam celou vkrádalo to hrozné vědomí, že tohle se prostě reálně děje, a možná právě teď někde, zatímco toto píšu. (06.11.2022)