Láska v hrobě

LFŠ 2012: Dokument přináší ojedinělou sondu do života dvou bezdomovců, která ukazuje, jak se dá přežívat a také to, že ani v takových podmínkách nemusí člověk ztrácet určitou lidskost. SPOILER: Trochu mi přišlo, že nebyl dostatečně zachycen konečný rozklad, který způsobil alkohol, ale nejspíš to nebylo za daných podmínek ani možné. (03.08.2012)

Láska v hrobě mě několikrát dohnala k hysterickému smíchu. K řadě výjevů jsem nenašel vhodnější diváckou odezvu. Dokument se zdržuje otevřeného komentáře sociálních poměrů, což neznamená, že nejsou přítomny ve formě poznámek na okraji. Letmá zmínka k rozpočtu na rekonstrukci krchova [70 míčů], obnášející likvidaci provizorních přístřešků živých lidí, je výmluvná. Jestliže se u třeštíkovských časosběren někdy potýkám s pachutí voyeristického sadismu [i když jde ASI o dokumentaristické sebezapření], Vondráček v tomto směru proti srsti není. Nejspíš to je tím, co nezůstalo ve střižně, vtipné momenty, odlehčující hrůzu svobodného živobytí - zlitá Jana mudrující, že v Bémově rybí polévce "plave nějaká ploutev", Honza šplhající na hrobku, aby vyzpíval Janě lásku, nebo když kolozubými ústy zlomyslně komentuje práci "otroků", hřbitovních dělníků. Tyto vzácné okamžiky nejenže svědčí o tom, že život bezďáků není jen hlad, chlast, zima a holistní utrpení, nýbrž skrze dobrodružnou autenticitu uvádějí do hanby ustaraně otročící diváky hned dvakrát - poprvé, že takovou bídu dovolíme, podruhé, jak banálně na rozdíl od srdnatého Jana a zkoušené Jany žijeme a umíráme. Nejsilnější divácký zážitek za hodně dlouhou dobu. Čistých pět. (13.09.2014)

Žádné překvapení se nekonalo. Honza s Janou byli dobrý, protože ochotný materiál, ale jejich příběhy mě nechytly. Nedoučená švadlena a zedník, oba je víc a víc ničil chlast. A dál? Tohle bylo jen konstatování něčeho, co už snad po dvaceti letech budování kapitalismu všichni víme. Nefunguješ, řítíš se do pekla. Film jako důkaz. Pro mě trochu málo.P.S.: podle mě to nemělo být o bezdomovectví, ale o chlastu. to tady v tom případě (v těchto dvou případech) byla alfa a omega všeho. a jestli nebyla, a oni začali chlastat až na ulici, tak bych chtěl vědět víc o jejich minulosti. původně jsem uvažoval i o čtyřech, pak mi to vycházelo na tři, a teď bych dal panu Vondráčkovi nejraději jen dvě- za tu práci, co s tím evidentně měl. ale tohle odfláknul. vsadil bych si ovšem na to, že Vondráček nepohořel jako režisér, ale jako dramaturg. jo, na ulici jsou bezdomovci, jejichž příběh by člověka chytl za srdce, ale tihle dva spiťaři to nebyli. bezdomovcům obecně udělal tvůrce spíš antireklamu, což určitě nezamýšlel. ale při pohledu na nefachčenko trosku Honzu a ožralou, pochcanou Janu bych se nerozdal, fakt že ne. (04.09.2013)

Jan a Jana jako naši průvodci na cestě na úplné dno. Je to tedy opravdu síla, jen to ohánění se svobodou si mohli trochu odpustit, ale chápu, že se to lépe podává jako vlastní volba, než série špatných rozhodnutí. David Vondráček si evidentně získal jejich naprostou důvěru, takže z natočeného materiálu dal dohromady výborný časosběrný dokument (90%). (12.01.2014)

Přišlo mi to spíš jako voyeurské nahlédnutí do něčího života, než jako dokument - postrádal jsem zde nějaké autorské stanovisko k tematice bezdomovectví (a občas se vyloženě divil, jak moc se protagonisté před tvůrci odhalují, než mi došlo, že je to u nich prostě už jen ztráta příčetnosti), a pokud jde o nějakou informační hodnotu, člověk se zde podle mě nic moc nového nedozví. Kromě předem očekávaných faktů, že to bezdomovci mají těžké (a kdo ne?) a občas dělají věci, ze kterých je normálním lidem na zvracení (osobně jsem u tohoto filmu málem vrhnul hned několikrát). Ve výsledku jsem z toho byl jen zhnusený a smutný, protože celý ten film není nic než jedna velká depka. I ta scéna s Bémem, jinak velmi komická, je vlastně taky k pláči. Film, v němž jeho téma naprosto přebíjí vše ostatní a těžko u něj hodnotit "objektivně" jeho kvality. Dostávat ho z hlavy budu velmi, velmi dlouho. (04.11.2016)