poster

Láska v hrobě

  • anglický

    Love in the Grave

Dokumentární

Česko, 2012, 79 min

Scénář:

David Vondráček

Kamera:

Jan Kadeřábek
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Luciana
    *****

    "Ještě spí a spí a spí zámek šípkový...."(1.4.2013)

  • JANARYBA
    *****

    Když se na něco dlouho těším, většinou bývám zklamaná. Tenhle dokument ale předčil všechna má očekávání. Od idylické letní pohody, směle konkurující některým slavným obrazům (Janino koupání) až po tu nejrealističtější realitu (pro nás výhoda bez čichových vjemů)....Asi ještě nějakou dobu mi bude ležet v hlavě tahle nešťastně šťastná láska až za hrob - i díky našemu kamarádovi Tondovi, bezdomovci, který nás toho tolik naučil...taky nás už sleduje "shora". Tondo, Jano, Honzo, snad jste opravdu byli občas svobodnější než my ostatní....(2.8.2013)

  • liborek_
    ****

    Film tématicky i formou připomíná Katku od Třeštíkové, je ale ještě autentičtější, se silnějším průvodním motivem hřbitova a běžnému člověku "bližším" prostředím bezdomovecké komunity. Nelehce se na to kouká, pokud člověk má zažitý určitý životní standard a nedovede si představit, že by např. sám pozřel jakési masné špinavé chuchvalce ukryté v odpadovém plastikovém pytli v kontejneru za nějakou jídelnou a ještě si to pochvaloval. Lze ale takto nahlédnout až k samým hranicím společenské degradace a k s tím spojené redukci lidských potřeb a nároků, jež jsou pro většinovou společnost nepředstavitelné. Nehodlám film pitvat, jen se pozastavím nad tím, jak se Jan snažil vnutit pocit, že bezdomovectví může být jinou - svobodnější - formou žití (jakési životní paradigma zcela odlišné od "normy"). Tato iluze se odhalí v momentě, kdy Jan přinese Janě natrhané kytky a ta mu místo poděkování řekne: "No ty kytky jsou mi ale k h***u, když nemám žadný peníze." Bezdomovectví, jak ho prezentuje a omlouvá Jan, nemůže být svobodnější alternativa žití, pokud ke svému ukutečnění a udržení potřebuje prostředky odvrženého paradigmatu... Není svobodnější, protože možnost volby se jim redukuje na minimum ovládané nutností sehnat pár korun na jídlo a chlast a na boj s delirickým alkoholismem. Jinými slovy, jejich poslední skutečnou svobodnou volbou je volba, že na vše budou kašlat a žít v nesvobodě lenosti a vlastních závislostí.(2.3.2013)

  • Chrysopras
    ****

    O tenhle dokument jsem zakopl v karlovarském programu díky tomu, že se odehrává ve Strašnicích, kde se též už nějaký pátek pohybuju. Možná jsem hlavní hrdiny zahlédl, možná ne, ale je dobrý si udělat takovýhle obrázek o komunitě jejíž členy potkávám dnes a denně. Nepostrádá to ani silný momenty. Pan režisér působil sympaticky a zvláště proto, že se do toho pustil s kolegy bez jakékoli grantové podpory má můj obdiv. Snad se dočkají nějaké sladké odměny... ( 46. KVIFF )(13.7.2011)

  • Gemini
    ****

    Dokument, jehož tvůrci měli možná víc štěstí než "rozumu" - dvojice hlavních protagonistů totiž představuje sen každého dokumentaristy, protože jde o skutečné unikáty, kteří dělají práci za filmaře svojí pouhou existencí. Moment se šplháním na střechu hrobky je atmosférou i vizuální stránkou dokonale magický. Zbytek filmu je naopak dokonale nemagický a ukazuje bez nejmenších příkras příběh dvou unikátně odhodlaných lidí, jejichž životním krédem se stal sebeklam... a chlast. Nevíme o nich bohužel nad rámec doslova pár vět nic. Čím byli a co dělali, než je něco nějak dostalo tam, kde jsou, se nedozvíme. Jen to, co bylo "na začátku". Nedá se říct, že by šlo o typické bezdomovce, a mnohý pracovník nějakého občanského sdružení, které se snaží pomoci lidem, kteří skončili leckdy třeba skutečně bez své viny na ulicích, musí Lásku V Hrobě z duše proklínat. Český Lev je ale v tomhle případě bez diskuse zasloužený - nechápu jak takhle výjimečný film mohl mít takové problémy s tím, aby se vůbec dostal do distribuce. 80%(14.1.2014)

  • - Film se natáčel bez jakéhokoliv grantu na malou amatérskou kameru se zvukem v objektivu, i bez producenta a produkčního. (JoranProvenzano)

  • - Film se natáčel v letech 2007 - 2011. (JoranProvenzano)

  • - Film získal roku 2012 cenu na Festivalu nezávislého filmu v Římě v kategorii nejlepší zahraniční dokumentární film. (JoranProvenzano)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace