Láska v hrobě

Dokument, jehož tvůrci měli možná víc štěstí než "rozumu" - dvojice hlavních protagonistů totiž představuje sen každého dokumentaristy, protože jde o skutečné unikáty, kteří dělají práci za filmaře svojí pouhou existencí. Moment se šplháním na střechu hrobky je atmosférou i vizuální stránkou dokonale magický. Zbytek filmu je naopak dokonale nemagický a ukazuje bez nejmenších příkras příběh dvou unikátně odhodlaných lidí, jejichž životním krédem se stal sebeklam... a chlast. Nevíme o nich bohužel nad rámec doslova pár vět nic. Čím byli a co dělali, než je něco nějak dostalo tam, kde jsou, se nedozvíme. Jen to, co bylo "na začátku". Nedá se říct, že by šlo o typické bezdomovce, a mnohý pracovník nějakého občanského sdružení, které se snaží pomoci lidem, kteří skončili leckdy třeba skutečně bez své viny na ulicích, musí Lásku V Hrobě z duše proklínat. Český Lev je ale v tomhle případě bez diskuse zasloužený - nechápu jak takhle výjimečný film mohl mít takové problémy s tím, aby se vůbec dostal do distribuce. 80% (14.01.2014)

Jediná filmová produkce, jíž jsem viděl na Colours of Ostrava 2013, je trochu v rozporu s barvitým a vesměs život oslavujícím festivalem. Je to hřbitovní láv story, je to důkaz odtržení od reality, je to svědectví konce, jemuž se aktéři vyhýbají pouze pomocí chatrných a nefunkčních alibi o svobodě. Film nebagatelizuje život bezdomovců, ani se nesnaží obviňovat systém či jakkoliv poetizovat nejnižší vrstvu. V první řadě sleduje příběh jedinců, kteří se v zajetí závislostí nedokázali znovu postavit na nohy, natož aby povylezli po sociálním žebříčku vejš. Dvojsečně depresivní záležitost. (25.07.2013)

Nahá paní bezdomovkyně Jana koupající se v neckách na hřbitově byla opravdu sexy! Pozadu nazůstal ani její milenec houmelesák Jan vyjídající zbytky jídla z popelnic.. Výborně natočený dokument u kterého se happy-endu nedočkáte, zato vám nabídne nahlédnutí do reálného života českého bezdomovce a spoustu mrazivých scén, ze kterých mě asi nejvíce dostala návštěva Janovi matky. (03.03.2013)

Bojuju s pocitem jistého odporu k tomu, co jsem právě viděla s pocitem objektivního ohodnocení natočeného dokumentu. Jsem jako ten pštros, který se snaží strčit hlavu do písku a brání se nahlédnout do skutečného života některých lidí. Kecám. Dívala jsem se od začátku do konce, ale zrak jsem občas klopit musela. Líbačka a osahávání v zatuchlé hrobce, kde leželi na pročůrané matračce byla silná káva i pro mě. Nicméně ten pocit, že i to poslední co máte, vám jednou zdemolují, vyhodí a vy se najednou nemáte kam schovat, musí být pro lidi bez domova silně bolestný. Jany mi bylo líto. Dětství na draka, slušně napsáno, a bez výchovy vhozena do světa. Dopadla jak dopadla, stále s vírou v lepší život se slzami koulejícími se po tváři, mě občas rozesmutnila. Snažila jsem je pochopit, ale došla jsem k závěru, že se budu bránit zuby nehty takhle dopadnout ... Každopádně hudba byla zvolena velmi pocitově. Tichá a depresivní. Jako celek hodnotím film kladně. (10.11.2015)

Bukowski v kontejneru? Kam ten svět spěje! Obnažené na kost, nervy, co se cukají při letmém doteku, zatímco v hlavě víří "s lahvičkou antibakteriálního přípravku až na věky". Praha špinavá, Praha umírající, pět lidí v hrobce, z toho dva živí. Tyhle dokumenty nechávají jizvy na mozku a pachuť v ústech. Syrové. (04.03.2013)