Láska v hrobě

Jediná filmová produkce, jíž jsem viděl na Colours of Ostrava 2013, je trochu v rozporu s barvitým a vesměs život oslavujícím festivalem. Je to hřbitovní láv story, je to důkaz odtržení od reality, je to svědectví konce, jemuž se aktéři vyhýbají pouze pomocí chatrných a nefunkčních alibi o svobodě. Film nebagatelizuje život bezdomovců, ani se nesnaží obviňovat systém či jakkoliv poetizovat nejnižší vrstvu. V první řadě sleduje příběh jedinců, kteří se v zajetí závislostí nedokázali znovu postavit na nohy, natož aby povylezli po sociálním žebříčku vejš. Dvojsečně depresivní záležitost. (25.07.2013)

Překopíruju, co jsem si poznamenal na Fejsíčku, aby se sociálně-pracovní ex-kolegové mohli nahuběmletím v teoretické rovině předhánět v produkci velkookých řešení. _____ Tak se nám urodil další kontroverzní dokumentární matrošek od jednoho z, řekl bych, nemála "lehce" posedlých českých dokumentaristů, který, pokud jsem to dobře pochopil, v rámci "syrovosti a umění"... Nechal oba protagonisty postupně chcípnout na ulici jako psy - ačkoli měl několikrát možnost ze své pozice nějak intervenovat (naopak jsem pojal podezření, že jim ještě přihoršoval honorářem v podobě vodečky, čůča, či Startek). Smrt dvou wohnoutů je sice furt jenom smrt dvou wohnoutů, a i bez dokumentu by nepožili (o moc) dýl, ale stejně - "kam ta společnost jako spěje, ty krávo?" _____ Autoři museli vědět, že ona umírá na raka, nebo něco takového, že on je v poslední fázi chlastání, a že vzájemným oddělením ztratili oba poslední poutu a vůli k žití - ačkoli bylo v jejich silách znovu je spojit. _____ Pozn. zajímavé, že jim asi vadilo před kamerou šukat, ale už méně vysrat ranní průjem do kýble. _____ Evidentně platí nová rovnice: 2 lidské životy < Český lev. Já nic, já muzikant, já to jenom točím... Nesoudím - jen konstatuji... bez zasraných růžových brejlí. _____ Akademicko-cynicky řečeno, pan autor se zachoval v souladu s evolucí: pro mě sláva, po mě potopa. (05.01.2014)

Tento dokument mi hodně připomínal tématem podobnou Katku, akorát místo feťáků se zaobíral bezdomovci. Opět šlo o silný příběh a ještě více než u výše jmenovaného díla se podařilo režisérovi nevstupovat do natáčení. Na druhou stranu, hudba byla s tím evokováním určitých emocí už dost na hraně, sympatie/lítost k hlavním hrdinům jsem necítil snad žádné (možná za to může nedostatečné věnování se jejich minulosti, která je přivedla do této situace), a proto hodnotím slabšími 4*. „Ničí můj domov.“ (02.03.2013)

Vondráček sice připomíná časosběrku Třeštíkovou, ale z jeho dokumentu sálá trochu jiná energie. Líbí se mi, jak se režisér velice šikovně drží v mantinelech žánru dokument a daří se mu tyto hranice nepřekračovat a do dokumentu nevstupovat. Ústřední dvojice je rozhodně velice zajímavá, jen by možná neškodilo více poodkrýt jejich "předbezdomoveckou" minulost, a ne pouze "otec mě znásilňoval" či "otec mi uhořel". Jedním z nejmrazivějších okamžiků pro mě byl asi zlom v chování obou aktérů v momentě, kdy byli nadobro "vystěhováni" ze svého domova (čti: hrobky). A technická - nechápu rating "nevhodný mládeži do 15 let" - já bych to dal na školách povinně. (26.02.2013)

Krásný večer, přátelé.. Nejsem přívržencem dokumentu, snad mě nudí, snad jej nepochopím, snad mi jeho obsah mnohdy přijde zbytečný.. Jsem však velmi rád, když mě o opaku přesvědčí nějaká pecka, tak, jak se to povedlo téhle pod kůži deroucí se novince Davida Vondráčka. Na pět hvězd to vytáhl sám režisér svým zajímavým vyprávěním "z natáčení" a odhalením dalších osudů ústředního hrdiny.. Pro mě silné, poutavé, a jak už vím, absolutně autentické! Brounoc a mějte se filmově! Woo. (15.09.2012)