Smrt samuraje

Dôstojný remake slávneho Seppuku (1962) od Kobajašiho. Aj keď ide o krajší a oku lahodiaci vizuál, oproti pôvodnej verzii tu bolo viacero zmien, ktoré podľa mňa skôr filmu uškodili ako pomohli. Tiež tu chýbal famózny Tacuja Nakadai, ktorému sa Ičikawa ani náhodou nevyrovnal (aj keď nebol zlý). Hĺbka podstaty krásnej myšlienky filmu síce ostala zachovaná, ale ten spôsob prezentácie už nebol taký dobrý. 79/100 (28.04.2014)

Pokud na to jdete kvůli nálepce "3D" v očekávání, že dostanete něco podobného 13 zabijákům, tam můžete být příjemně i nepříjemně překvapeni. Miike podává vynikající drama, pomalu odvyprávěné, ale s každou další minutou napínavější a vyhrocenější. Pochopitelně vstává otázka proč vůbec něco podobného sledujete s 3D brýlemi na nose. Neberu to jako výtku, rozhodně mi to nijak nevadilo a filmu to dle mého ani nijak neuškodilo, ale úplně přesně mi nedochází, proč se vůbec u podobnému filmu otravovat s konverzí, když je výsledný efekt naprosto nulový. 80% (Febiofest - 2012) (26.03.2012)

Tento remake nutně vyvolává otázky o potřebě přetáčet snímek, který je známou japonskou klasikou. První rozdíl - Smrt samuraje je v barvě. Druhý není až tak patrný – totiž že je natočený ve 3D formátu. To zde většinou znamená, že dění, předměty či osoby nevystupují (nerýsují se) z plochého plátna, ale spíš jsou zanořeny hlouběji a dozadu do prostoru. Celková kompozice má velkou hloubku s velkou ostrostí. Sem tam je jasně patrné prostorové vydělení některé postavy vůči okolí (minimálně se dopředu rýsuje něco jiného - trám, větve, padající sníh). Podle mého nejde o typický 3D snímek, když 3D zobrazení jako takové tu nemá jednoznačně nosnou úlohu. Nejsilnější je tak ve chvíli, kdy je jednoznačně placatý a iluzi prostoru vyptvaří kompozice obrazu (stejně dobře to fungovalo i u 13 zabijáků). Samotný příběh se nepřekvapivě drží originálu, ale dává větší prostor vztahům jednotlivých postav (např. rozvíjí příběh Miho a Motomeho) a tím vyznívá mnohem melodramatičtěji než citově úspornější originál. Navíc jedna ze závěrečných situací vyznívá mnohem trpčeji. (Když rodina obdrží mince, které, pokud by je obdržela dříve, mohly být znakem soucitu, ale v této chvíli jsou jen pokryteckým gestem…). Takto plní úlohu nikoli revolučního filmu (ve smyslu použité techniky), ale výborně dovyprávěného a zahraného příběhu pro mladší generaci, která nezná dokonalý originál. (27.03.2012)

Takashi Miike opět dokazuje, že je schopen přijmout pomalý styl vyprávění, který je pro samurajské filmy tak tradiční. Estetika feudální doby je v jeho filmech v podstatě dokonalá a v tomhle případě se opět jedná o výborný dramatický kousek. Navíc je zde seppuku, které se vám skutečně dovede zapsat do paměti. A to jsem si myslel, že už jsem jich ve filmech viděl dost. (17.06.2015)

Áno tento film je remakom veľmi dobrého filmu z roku 1962 Seppuku a áno nie je lepší ako pôvodný film a áno radšej si treba pozrieť originál a áno keď uvidíte originál oplatí sa pozrieť aj tento film a tiež nezabudnem na to, že v tomto filme sú isté odlišnosti, ktoré sa od originálu samozrejme líšia a v neposlednom rade zakončím najdlhšiu vetu csfd tým, že ÁNO sám o sebe tento film keby nie je remake je výborným filmom. Koniec je trochu iný ako v staršom filme, ale stále ma to veľmi potešilo a nepokladám tento film za stratu času. Herecký výkon pána herca v hlavnej úlohe s menom Ebizó Ičikawa je naozaj na zapamätanie. Tento film je krásne farebný a jeho výpovedná hodnota je na vysokej úrovni z dôvodu, že mapuje podla mňa hodnoverne (kto vie nežil som vtedy) obdobie, v ktorom sa odohráva. Súbojov je pomenej a je snaha o to, aby boli čo najviac hodnoverné. Záver teda znie : pôvodný film je lepší, ale tento tiež stojí za pozretie. (19.10.2016)