Neděle u Tiffanyho

Na TV film je Neděle u Tiffanyho velice dobrá. Alyssa Milano mě příjemně překvapila, Ivan Sergei hraje protivu tak přesvědčivě, až si říkám, jestli takový není i ve skutečnosti. Eric Winter je velmi roztomilý, obecně je výběr herců více než dobrý. Jediné, co bylo pěstí na oko, zůstala příšerná kamera. Měla jsem pocit, že režisér požádal kolemjdoucí, aby vzali do ruky kameru (pravda, na stativu byla) a natočili mu pár scének. I přes tuto nepříjemnou okolnost jsem si film užila, scény, které měly být vtipné, svůj účel splnily (což se u nějakých komedií říci nedá), stopáž byla akurátní. Hudba ovšem se mi zdála chvílemi mírně stupidní, tvůrci si s ní mohli vyhrát lépe, ale celkový dojem je na tři a půl hvězdy. Dávám čtyři, jelikož se pokouším zvednout hodnocení na více, než jen 66%. Zase další podhodnocený film, jaká škoda... Vím, že má maličkost nic moc nezmůže, tak co vy?! (02.03.2013)

Docela obstojná romantika,Jane jako dítě má svého imaginárního přítele kterého vidí jenom ona jenže v deseti letech jí opustí a objeví se opět až po dvaceti letech v té době už Jane chystá svatbu se svým současným přítelem ale jakmile se objeví její láska z dětských let všechno se mění.Herecké výkony docela dobré. (08.04.2015)

Veselý romantický TV snímek kde září Alyssa Milano, které výborně sekunduje Eric Winter. Příběh o imaginárním příteli z dětství je zpracován do doby vánočních svátků a nadmíru dobře. Už první minuty děje dávají citům značně zabrat. Pravdou je, že jisté události a zvraty se u romantických filmů neustále omílají dokola, takže i zde vzniká určitá předvídavost. Tady je to ale tak mistrně sehrané, že výsledek předčí veškerá očekávání. Láska tu tak hřeje, že divák může doma vypnout přímotop. Na TV opravdu okouzlující počin, který si zaslouží svoji pozornost. (10.12.2013)

Desetiletou Jane všude doprovázel imaginární kamarád Michael, který byl skutečnější, než si její matka Vivian a další dospělí (včetně psychiatrů) mohly kdy představit. Jenomže v den Janiných narozenin Michael zmizel a Jane se vydala na pouť k dospělosti. Následoval časový skok o délce dvaceti let. Z Jane se stala ředitelka divadla a půvabná snoubenka nadějného herce Hugha. Z jejich budoucího sňatku měla největší uspokojení matka Vivian, jíž bylo lhostejné, jestli bude Jane v manželství šťastná – nejdůležitějším shledává materiální zajištění a naději, že Hugh Jane neopustí tak, jako to učinil její partner, Janin otec. Jenomže najednou se Michael do Janina života vrátil, na rozdíl od svého posledního angažmá je všem viditelný a i on „zestárl“ o dvacet let. To, jak se vpravuje do poměrů a vztahů, přináší nemálo úsměvných momentů, třebaže se začínají ozývat jakési disharmonické tóny... Ona disharmonie spočívá v trojúhelníku Jane – Hugh – Vivian, byť Vivian má pouze hodně vedlejší roli. Tajemství Michaelova poslání, tedy důvodu, proč byl k dospělé Jane vyslán, je prolomeno hned při prvním setkání Michaela a Jane s Hughem – Michael položí Hughovi tu nejprostší otázku: „Co na Jane miluješ nejvíc?“ A Hugh odpoví tím, že vysloví několik zásadních aspektů, jimiž Jane zlepšila jeho život, to znamená vše, čím mu „byla dobrá“. Kdyby – nebyl-li už schopen přímo na otázku odpovědět, lidi nemusí být nejpohotovější – hodil myšku a řekl cosi v tom smyslu, že je toho tolik a on si nedovede vybrat, pořád by to bylo řádově lepší než vděk vyplývající z jeho egocentrismu. No a tím drama končí, opona ještě nespadla, poněvadž se diváci musí dozvědět, zda Michael po splnění úkolu – otevřít Jane oči – opět nezmizí jako před dvaceti lety. Sympatické mi přišlo, že si Michael místo osamělého bloudění ulicemi a romantického zírání kamsi před sebe našel práci a vůbec tak nějak působí hodně civilně, prostě prima chlap. No a Jane... ta je zase hezká. 75% (09.01.2024)

Od počátku mě to nějak nebavilo, kamarádství s imaginárním kamarádem, který se po dvaceti letech zjeví a je skutečný nebo neskutečný, je to duch nebo výmysl nebo člověk nebo doprdele co vlastně, když se s tím dá aj souložit?? Postupně to šlo do čím dál větších sraček, až to dospělo tam, kam to směřovalo prakticky od začátku nebo aspoň od toho znovuzjevení a kam jsem si taky myslel, že to bude směřovat. Ne, tohle fakt nešlo. (27.12.2020)