Čtyři mouchy na šedém sametu

V roce 1971 sice Argento teprve nabíral formu, ale to neznamená nic horšího, než že jeho tehdejší filmy byly pouze nadprůměrné a nikoli mistrovské. Čtyři mouchy na šedém sametu lze směle hodnotit jako povedené giallo, které se ovšem nejspíš nebude líbit a.) lidem, kteří na detektivkách / kriminálních thrillerech oceňují hlavně důmyslný postup při odhalování vraha a tudíž nemají rádi náhody, absurdní dějové twisty a vyšetřovatelské metody z říše sci-fi b.) elektrikářům a vůbec všem, co chápou, co je to střídavý proud. (08.04.2013)

Povinnosť nielen pre milovníkov gialla a Argenta, ale aj seriálu Dempsey a Makepeacova, pretože hlavnú úlohu tu hrá mladučký a patrične vyhúkaný Michael Brandon. Kvalitná giallovka, ktorá ale trochu zlyháva vo "vedeckom" odhalení vraha, kedy sme na poli čistého sci-fi a tak trochu aj pri odhalení motivácií vraha, kde mohol byť pridaný aspoň ešte jeden motív navyše. Toho možno odhalíte vopred, možno nie, je to ale jedna z tých menej pravdepodobných variant, na ktoré počas sledovania budete myslieť. 70% (29.09.2021)

Quatro mosche di velluto grigio byl pro mě úplně finální střípek do celé Argentovi giallo tvorby a zároveň je tento film i posledním tzv. Zvířecí trilogie. No a na úvod musím konstatovat lehké zklamání, které asi pramenilo z faktu, že během 2 let tento tvůrce natočil 3 filmy, a to si prostě muselo vybrat svoji daň. Celý film na mě působil jakoby šitý horkou jehlou, a to počínaje scénářem (celá část spjata s profesorem a B. Spencerem byla jen výplň na prodloužení délky filmu, jinak Spencer tam byl jen snad kvůli jeho jménu, vtipné momenty absolutně se nehodící) a konče nezajímavý hereckým obsazením. Hudebně jeden zajímavý motiv, ale celkově na Morriocneho dost slabé, Goblini se dle mého názoru hodí k Argetovi více. Aspoň, že kamera a Dariovi pověstné detaily byly na jeho dobré standardu. Pořad jde ale v rámci žánru o nadprůměrný snímek a při lepším sestříhaní filmu by mohl působit kompaktněji a divácky přívětivěji. 3* (29.09.2020)

5/10 Priemerné giallo od majstra. Má to svoje momenty, i keď vizuálnych hier je tu pomenej (hlavne záverečná scéna), pointa je tiež ok, no to množstvo wtf a akože "vtipných" momentov je tu aj na Argenta priveľa. Neviem, či sa mi niekedy tento kultúrny šok podarí prekonať, ale aj po rokoch pozerania Argentoviek tomu nerozumiem. Čerešničkou na torte je Bud Spencer. (07.06.2015)

Argento opět uspokojil. Příběh sice, jak už to občas bývá, trochu mdlý, ale natolik dobře natočený, že těch sto minut uběhne jako voda a závěr, i když trošku vytušitelný a bez větší invence, neurazí, zvlášť poslední zpomalovačka pobavila. (kdo viděl, jistě ví). Po dokonalém "Ptáku s..." možná pro někoho trochu zklamání, ale příznivci režiséra jistě zaplesají a poznají zde svého Daria, ať už jde o obrazomalebnost, tak o vcelku slušně šťavnaté vraždy. To že se potenciál dal využít mnohem lépe, a že spousta detailů a scén zůstala nedořešena popřít nemohu, ale i tak jsem celkem spokojen. Navíc se zde objevilo, to co jsem miloval od dětství a snad už jsem na to i narazil v jiném filmu, a to zjištění z oka mrtvého, co bylo posledním obrazem, na kterém jeho zrak spočinul. Michael Brandon je Muž na svém místě, ale trošku mi vadilo, že jsem v něm pořád viděl Dempseyho (což však jen můj problém). Bud Spencer v roli, kde nedává pořád někomu nakládačku a netváří se při tom jako při zabijení mouchy, stojí taktéž za zmínku. Nakonec k hudbě. Morricone dobarvil film svou osobitou notou, ale osobně bych byl raději, kdyby soundtrack natočili Deep Purple, jak se původně plánovalo (nic proti Mistrovi, ale vážně by mě zajímalo, co by mí oblíbenci ve svých zlatých letech vyprodukovali). Umocňujde se však ve mně pocit, že pro docenění lepší vychutnání si Argentových filmů, by byla vhodná víc jak jedna projekce. (06.02.2010)