Konečná uprostřed cesty

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Halt auf freier Strecke / STOPPED ON TRACK / Konečná uprostřed cesty) - Spiše bych řekl přesmutný dokument o umírání. Kdyby byl snímek natočen amatérskou kamerou tak bych uvěřil tomu, že to není nahrané, ale skutečnost. Tak to "Frank" precizně sehrál... - 8. 7. 2011 - kino Čas - 60% (15.07.2011)

Ten snímek je hodně dobrý, díky tomu, jak je natočen, je to všechno uvěřitelnější, ale stejně jsem se nedokázal přimět k tomu, aby se mi film líbil. Jasně, to téma není o tom, aby se líbilo, je to o jeho tíži, ale právě ta forma mi vadila v tom, abych se dokázal s postavami ztotožnit. Možná proto, jak moc je to realistické. (25.07.2017)

Snad nejrealističtěji podaný film o umírání na rakovinu, který kdy vznikl. Připravte se na očistec, v kterém vás režisér nikterak nešetří. Hodí vás přímo do ordinace, kde se hlavní postava právě dozvídá zdrcující verdikt a místo toho, aby se pak postava s faktem dokázala vyrovnat a našla kladný smysl ve smrti, je zachycena ve zdrcujících obrazech samoty, ochromující tísně a odcizení sebe sama i své rodině. Nečekejte žádné seznamy toho, co člověk ještě musí v přísně omezeném čase vykonat a dohnat, žádné semknutí rodinného kruhu a odpouštění. Místo toho budete dvě hodiny svědkem bezvýchodnosti a nepřekonatelné determinace, v níž však film nezabředává. Vydává se naopak pozitivní cestou postupujícího smíření (hlavně na straně ostatních členů rodiny) a uvolnění, v němž samotná smrt je již jen drobným pozastavením v běhu života, kde ona konečná v názvu titulu byla spíše počáteční obavou, než skutečným důsledkem nenápadně očistného děje. Právě schopnost filmu přirozeně projasnit ten nejtemnější scénář lidského života si zaslouží plné hodnocení, ačkoli rozhodně nejde o naplňující a optimistický pocit, jenž by dodal sílu někdy v budoucnu film zhlédnout znovu. Naštěstí. (11.07.2013)

Tvrdě realistický snímek o postupném vyrovnávání se čtyřicátníka Franka a hlavně jeho okolí s jeho právě objeveným nádorem na mozku. Dokumentárně laděná kamera i dialogy sledují okamžik po okamžiku zhoršování Frankovy choroby, změny jeho psychiky i narůstání bolestí a zhoršování fyzických schopností. Obrovskou oporu má v rodině, před níž stojí neskutečně obtížná zkouška - pomoci manželovi a otci při pomalém bolestivém umírání. Zároveň se všichni musí naučit přijmout smrt jako součást života, která potká někoho dříve, někoho později a smířit se se všemi pocity okolo ní. U Frankova lůžka se v jeho posledních dnech střídá velké množství lidí, kteří určitým způsobem do té doby tvořili jeho svět, divák tak pomocí útržků hovorů a emocí provázejících setkání odhaluje kousek po kousku více o jeho životě. Ze syrově vyprávěného pojetí tématu běhá mráz po zádech, zároveň se však divák učí společně s hrdiny vidět smrt něco těžkého, ale přirozeného, co čeká všechny. V dnešní době, kdy je téma smrti většinou vytlačováno z našich myslí, rozhovorů, filmů a společnosti celkově, je tohle realistické drama moc příjemným překvapením. (09.07.2011)

Už když jsem si přečel téma filmu a že za tím stojí Germání jsem si říkal, že mě čeká "pěknej" masakr a taky že jo. Už od první scény mě přešel veškerý humor a na konci jsem měl balvan v krku i na srdci. Nekompromisní zážitek umocňovala dokumentaristická kamera, takže si to vytrpíš s nimi od A do Z. Vůbec si neumím představit co za bolest musí zažívat lidi které potká tahle nemoc a ty kteří je milují. Hrozný, fakt. (06.05.2016)