Atmen
Dýchať
Breathing
Breathing
Režie:
Karl MarkovicsScénář:
Karl MarkovicsKamera:
Martin GschlachtHudba:
Herbert TucmandlHrají:
Thomas Schubert, Karin Lischka, Georg Friedrich, Luna Mijović, Stefan Matousch, Magdalena Kronschläger, Gerhard Liebmann, Peter Raffalt, Georg Veitl (více)Obsahy(1)
Devatenáctiletý Roman Kogler žije v nápravném zařízení pro mladistvé, má za sebou již půlku trestu a před sebou naději, že bude propuštěn na podmínku. Šance se však zdají mizivé, je samotář, nemá rodinu a vypadá to, že není schopen začlenit se do společnosti. Jednoho dne překvapí jak svého vychovatele, tak možná i sám sebe: získá zaměstnání ve vídeňské městské márnici. Setkání se smrtí a smutkem, které jsou přirozenou a stejně samozřejmou součástí života jako láska či zrození, mu pomůže dospět a vyrovnat se s minulostí zatíženou vinou. Režisér téma nezneužívá, diváka citově nevydírá, a navíc měl šťastnou ruku při výběru hlavního představitele, který svým autentickým herectvím snímek podpořil. Celovečerní režijní a scenáristický debut herce Karla Markovicse je úspornou a vizuálně podmanivou sondou do lidské psychiky. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (30)
Hořké. ()
Film se nese v jednotném stylu (převážně minimalismu až odcizenosti), důraz je kladen spíše na obrazy než na dialogy a co hlavně oceňuji je, že snímek se vyhýbá patosu, což bylo vzhledem k tématu velmi těžké. Nicméně je příliš chladný. Tak moc, že ve mně takřka nevzbudil žádné emoce; místy na mě působil až tak, jaká byla většina jeho postav, tedy mrtvě. ()
Macky Macky Macky. Rakúsko presne ako ho poznám. Vzťah rodičov k deťom je teda presne taký ako vo filme. ()
Rezisersky a scenaristicky debut znameho a ostrielaneho rakuskeho herca Karla Markovicsa. Pomale tempo a dej, ktory sa zameriava na realitu, na vsedne dni "problematickeho" teenagera. Postupne sa dozvedame o jeho minulosti a dovodoch, ktore videli k sucasnemu stavu. Zaroven sa hlavny hrdina filmu Roman Kogler snazi zapojit do spolocnosti najdenim si stalej prace. Trosku melancholicky pocin, i ked ku koncu rastie tendencia k optimizmu, akokeby nam reziser chcel naznacit, ze cas a snaha mnoho veci vyriesia. Okrem pomalsieho tempa sa neda vela veci vytknut, na debut velmi slusne a vyzdvihnut treba rovnako debutujuceho predstavitela hlavnej postavy Thomasa Schuberta, vtedy este neherca. Jeho vykon je ukazkou prirodzeneho talentu pred kamerou - v podstate utiahol cely film sam. Pre nas stredoeuropanov moze byt zaujimave, ze sa natacalo vo Viedni. Mimochodom na svojej festivalovej puti ziskal ceny v Cannes, Zurichu, na Viennale, v Sarajeve, Kyjeve a Sao Paule. 7/10 ()
Uvědomujeme si vůbec, že dýcháme nebo to bereme jako automatickou věc? Bez dechu by nám netlouklo srdce, nemohli bychom myslet, vnímat, cítit, vlastně bychom nebyli... Nádech - výdech, nádech... věčný koloběh. Stejně jako život a smrt, každý den vycházející a zapadající slunce, všechno se nadechuje a vydechuje, všechno žije. Ani jedno by nemohlo být bez druhého. Život se s Romanem nemazlil už od svého samého počátku. Ta jeho osamělost mě často až mrazila. Snažil se prát se s tím vším, i přes zdánlivou bezvýchodnost neztrácel naději. I přes otevřený konec věřím, že se mu to správné místo v jeho životě podařilo najít. Scény pod vodou byly pro mě nejvíc, protože to občasné zadržení dechu je moc důležité, aby ten následný nádech stál za to. Shlédnuto během dubnové Challenge Tour 2015 – 30 dní se světovou kinematografií. ()
Pozoruhodný debut, scénář i režie, šťastný výběr herce. Poznávání smrti, dozrávání a uvědomování si viny, Na rozdíl od typických děl rakouské školy (Seidl, Haneke) autor nabízí naději, i když skrytou pod slupkou chladné sociální reality. (Pozn.: nutno třičtvrtiny velmi volně plynoucího děje čekat na vyjasnění vztahů a okolností života ústřední postavy.) ()
Film jsem přes ocenění, které získal v Cannes, úmyslně v Karlových Varech vynechala. Bála jsem se, že bude příliš depresivní. Na Filmfestu jsem to napravila. Musím konstatovat, že přestože i další 3 snímky, které jsem zatím v rámci přehlídky viděla, byly velmi dobré, tento film byl o třídu lepší. Tak civilní a citlivý film, který s nadhledem a místy i s náznakem humoru řeší otázku viny, osamělosti a smrti, jsem dlouho neviděla. ()
Zajímaví film, který diváka vtáhne do děje. Jediné co bych mu vytknu je délka. Osobně si myslím, že kdyby film byl o půlku kratší, tak vše podstatné šlo v klidu zanechat a dojem z filmu by zůstal stejný. ()
Tři a půl *. Depka s pár moc pěknýma momentama ( vázání kravaty, omývání rukou mrtvé stařenky), takový pěkný evropský film s ošklivou Vídní a výborným zvukem.. ()
Zajímavej příběh, kterej neztrácí na atraktivitě ani minimalistickým (skoro až TV) zpracováním. Celej film mi přijde tak trochu jako jeho hlavní hrdina - navenek betonově šedivej, ale uvnitř hraje barvama... ()