Obsahy(1)
Daigo Kobayashi (Masahiro Motoki) je violoncellista v tokijském orchestru, který byl kvůli malé návštěvnosti rozpuštěn. Daigo se rozhodne i se svou přítelkyní Mikou (Ryoko Hirosue) přestěhovat do své rodné vesnice Yamagata. Nejdříve ze všeho si snaží najít práci a náhodou narazí na nabídku pracovního místa v jisté společnosti NK Agent s textem "Práce, která pomáhá na cestách". Nejdříve si myslí, že jde o cestovní agenturu, ale po příchodu do společnosti zjistí, jak se mýlil. Ve skutečnosti jde o specializovanou firmu zabývající se obřadním ukládáním do rakví. Pochopitelně se to jeho ženě ani přátelům vůbec nelíbí a zprvu jeho prací pohrdají a hnusí se jim. Daigo se ovšem své práce vzdát nechte a tak i po odchodu manželky pokračuje a učí se tomuto obřadnímu umění. (Kiyoshi)
(více)Videa (7)
Recenze (218)
Aj napriek nelahkej teme o (pravdepodobne) smutnych momentoch (pravdepodobne) v zivote kazdeho z nas, film je optimizmom naplneny az po okraj. Jemnost. ladnost, pozornost, krehkost, krasa a smiech cez slzy ako i slzy cez smiech, vsetko vo filme pritomne v harmonickom suzneni. Aj ked mozno na japonske pomery viac "kozmopolitny" film, praca s detailami, ako i hranie sa s celkami pomahaju krajinu vychadzajuceho slnka spolahlivo identifikovat. ()
Taký obyčajný ľudský film o chlapíkovi, ktorý zhodou náhod skončí u netradičnej práci so zosnulými. Má to pomalé tempo, ale je to tak citlivo natočené, že to nenudí. Najsilnejší motív je ten o zmierení sa medzi synom a otcom, ktorý ho v detstve opustil. Aj keď k nemu dôjde až po smrti otca, tak finále je neskutočne dojímavé. Hlavný hrdina je sympaťák, takže nebol problém mu od začiatku fandiť. Zaujmú aj všetky ostatné postavy. jeho žena, pred ktorou dlho tajil svoju novú prácu, jeho málovravný šéf, kolegyňa s tragickou minulosťou a pár ďalších ktorých malé príbehy sú rovnako pútavé ako ten hlavného hrdinu. Rozhodne zaujmú aj samostatné obrady, ktoré sa úplne líšia od tých našich. Pekné je, že napriek tématike v ktorej sa často postavy stretávajú so smrťou, má film pozitívne vyznenie, ktoré zlepší náladu. Takže dávam spokojných. 8/10. ()
"Smrť je veľká tragédia, ale omnoho väčšia tragédia je zabúdať na smrť" (Abu Hind). Moderní ľudia vo svojej pohodlnosti a pôžitkárstve absolútne vytlačili smrť kdesi mimo rámec svojich myšlienok, akoby úplne prestala tvoriť súčasť kolobehu života. A práve filmy ako tento sú dôležité na pripomenutie toho, aby sme si to až tak neuľahčovali. ()
Japonci sice chrlí spoustu dramat a nutno dodat, že je z nich dost na velmi dobré úrovni, ale na rozdíl od korejské tvorby jsou svým způsobem více vážná a pro mě místy až těžkopádná. Ne však v tomto případě. Při sledování Departures jsem si připadal jako bych se díval na korejský film. Je lehký, smutný, ale obsahuje i správnou dávku výstřednosti a humoru. Snímek netrpí zdlouhavými a nudnými dialogy, klade důraz na detail a scény smutečních obřadů jsou skoro tak dokonalé jako některá umělecká díla. Masahiro Motoki, který si zahrál postavu Daiga je herec na svém místě, trochu nesmělý i roztržitý zároveň, ale postupně se z něj stává mistr ve svém oboru a teď se díky němu o to víc mohu těšit na film The Longest Night in Shanghai, který tu již nějaký ten pátek suším na disku a ne a ne se k němu dostat. Úchvatný je tu ale i skoro 73 letý Tsutomu Yamazaki - Ikuei Sasaki jinak řečeno boss, který má stručně řečeno dokonalé charisma. Někomu možná bude tohle filmové dílo připadat příliš sentimentální, ale nic není uměle vykonstruované či neopodstatněné a tak se bezduchá ždímačka emocí vůbec nekoná. V Departures zazní i spousta krásné hudby, tento poetický soundtrack stvořil Joe Hisaishi, kterého jistě není třeba dále představovat, i tentokrát odvedl vynikající práci. Na závěr bych rád ještě dodal, že tohle drama není jen obyčejným pojednáním o smutku a rozloučení se zesnulými, ale především chytře natočenou a výborně zahranou černou komedií, která vnesla svěží vítr mezi dramatickou tvorbu a i když se tento závan nese ve znamení smrti, je velmi vřelý a vítaný. (9/10) ()
Za myšlienku a filozofický kontext dávam jasných *****. Ono, človek je len moment v čase a jeho odchod je ešte rýchlejším momentom a často krát je úcta k zomrelému, tak ako sa to tak pekne zobrazuje v tomto filme, len utópiou. Realita je rýchla, povrchná a nedôstojná. Nad tým všetkým som sa intenzívne počas (a hlavne po skončení) filmu zamýšlal a práve kvôli tomuto presahu si tento film budem pamätať. Ten "zvyšok" (formálna stránka) je presne to, kvôli čomu nie som fanúšik japonskej kinematografie a nestojí to za reč...:) ()
Galerie (23)
Zajímavosti (2)
- Masahiro Motoki (Daigo Kobajaši) jako přípravu na natáčení podstoupil kurz obřadního ukládání do rakví u skutečného pohřebního mistra. Režisér Jódžiró Takita se pak účastnil mnoha náhodných pohřebních obřadů, aby ve filmu zachytil skutečné chování pozůstalých. (Raztubyl)
- Filmovanie snímky prebiehalo v prímorskom mestečku Sakata v japonskej prefektúre Yamagata. (MikaelSVK)
Reklama