Vlastně tady nejsem
As If I Am Not There
Akoby som tam nebola
Režie:
Juanita WilsonScénář:
Juanita WilsonKamera:
Tim FlemingHudba:
Kiril DzajkovskiHrají:
Natasa Petrovic, Fedja Štukan, Miraj Grbic, Stellan Skarsgård, Nikolina Kujaca, Sanja Buric, Sasko Kocev, Kristina Brändén Whitaker, Igor Angelov (více)Obsahy(1)
Jako bych tam nebyla je příběhem mladé ženy ze Sarajeva, jejíž život se ze dne na den změní. Zbavena všeho, co kdy měla, čelící neustálé hrozbě smrti a bojuje proti nenávisti, kterou vidí kolem sebe. V posledním kroku odvahy nebo šílenství se rozhodne učinit ještě jeden vzdor: být opět sama sebou. A tento jednoduchý akt jí zachrání život. Zjistí totiž, že přežít znamená více než zůstat na živu. Jako bych tam nebyla je moderní válečný příběh, který objevuje lásku, identitu a spojitosti mezi námi všemi. (Film Europe)
(více)Recenze (65)
Další film, který ukazuje hrůzy občanské války v bývalé Jugoslávii, nyní hlavně z pohledu ženy, které byly ve velkém měřítku brutálně znasilňovány, ponižovány a poté i zmasakrovány. Koho by zajímaly i podobné díla, které ukazují, jaké zvěrstva se mohly dít nějakých 8 hodin jízdy od našich jižních hranic, tak se můžete podívat např. na Harrisonovy květy, Válečníci, Vítejte v Sarajevu, Ve službách legie (Savior), Zásah do srdce či později natočené s mnoha flashbacky - V zemi krve a medu, Lovci stínů, Za nepřátelskou línií nebo Rezoluce 819. ()
Príliš rozťahaná dráma, z časov vojny v Juhoslávii. Myslím,že skutočnosť bola tak neznesiteľná, beštiálna, že filmové čo len priblíženie sa realite tých dní by sa stalo nepremietateľným.. ()
Naturalistická zpráva o osudu žen za bosenské války. Kvalitou to sice nedosahuje jiným popisům kruté společnosti o kterých rád mluvím, ať už jde o Dirty pretty things či Sin nombre, to ovšem výsledný dojem z filmu nijak neshazuje. Plní svou úlohu, předkládá nám své svědectví a ukazuje příběh, který bychom nikdy žít nechtěli, jakkoliv to mnohdy dělá mdle a fádně. Nepomáhá tomu ani malé množství dialogů, kdy jsme mnohdy odkázáni jen na velmi dobré herecké představení Natasy Petrovic, na jednu stranu ona mlčenlivost, melancholie a servilita jen přispívají k smutnému vyznění filmu, tudíž se to cení, každopádně srbochorvatsky se zde moc naučit nejde. ()
Jako exkurz do temný historie tehdejší Jugoslávie je to zajímavý. V podstatě se mi to líbilo, ale myslim, že to celý mohlo fungovat mnohem mnohem líp. Spíš jsem díky tomu v průběhu filmu přemejslel, jaký to asi tenkrát fakt bylo. Že "pár" kilometrů od nás se dělo tohle a já jsem se doma cpal hranolkama a koukal na beverly hills.. Bohužel mě ale nepřesvědčily herecký výkony (asi byla chyba i v režii), který mi nedovolily naplno se ponořit do děje ve stylu "jako bych tam byl". A nekoukejte na to, jestli máte zrovna depku :) ()
Asi se to k filmu s takovým tématem příliš nesluší napsat, ale byla to nuda k usnutí. ()
Popsat snímek jako syrové drama by bylo nedostatečné, jelikož zde jsou emoce totálně na bodu mrazu. Kuře v mrazáku má víc emocí než celý film. Nenechte se mýlit, na plátně žádné nenajdete, ale v divákovi se střídá jedna emoce za druhou. Jezdíte na horské dráze a nevíte kterou si máte vybrat. Je vám zle, chce se vám brečet, nadávat a vojákům chcete ufiknout č*ráky. Lidstvo se nehodlá nikdy poučit a jakmile někomu dáte zbraň a moc do jeho rukou, je zle. Přijdou týpci s egem jako mrakodrap a s myšlenkou jaký mají koule. Přitom jsou ubozí a nedosahují důležitosti slupky na kompostu. Neuvěřitelné jak se lidé k sobě umí chovat. Nemusí být ani válka a všichni jsou na sebe jako zvířata. Noci s nepřítelem, které nechci v životě zažít a už ani vidět. ()
Strašné, nemohu dávat vysoké hodnocení protože takto ponížit lidskou bytost, to může jen lidský odpad, ano, asi je to realita, že se to může stát ale nejsem ochotna se takovýto zvěrstva dívat a nebo je ještě podporovat a říkat si jaký to byl super film. Co na tom bylo tak super? vidět jak se člověku ubližuje? to je na tom to hezký? nechápu to a ani to nechci chápat. ()
Smutný príbeh mladej ženy, len chýba tam trochu viac toho výpovedného deja. ()
Tento film na mě velmi zapůsobil, a to hlavně tím, že působí velmi uvěřitelně a autenticky. Pocity hlavní hrdinky nejsou většinou prezentovány nahlas, takže zde nejsou nějaké expresivní emoce, které by působily přehnaně. Skutečně si dokážu představit, že pocity žen, které tento příběh zažily na vlastní kůži, byly podobné. Slabinou filmu je ovšem děj, který moc nikam nespěje a po něčem, co by se dalo považovat za rozuzlení, nečekaně následuje další zápletka. ()
Velmi silné. (Cinema Mundi 2012) ()
Jako bych tam nebyla (As If I Am Not There) - tak tento film režiséra Juanita Wilsona "Jako bych tam nebyla" je adaptací novely chorvatského spisovatele Slavenka Drakuliće z roku 1999 a vychází ze skutečných událostí. Jak kniha, tak i film akcentují válečný úděl žen a dětí, které vedle popravujících a popravených mužů prožívaly dlouhotrvající trýzeň bezmoci, a to nejen jako rukojmí v internačních táborech, ale i v životě poté. Film je velice smutné, až depresivní drama, bohužel ale dosti reálné a o to víc divák po shlédnutí přemýšlí o životě... ()
Hmmm...predstavte si situáciu, že plných 100 minút sústredene vnímate dianie v nejakom filme a minimálne v priebehu záverečných titulkov sa skutočne zamyslíte nad tým, o čom je vlastne život a nad tým, že sa snažite v sebe udržať posledné zvyšky večere, ktorú ste mali pred filmom. Vážení, mne bolo naozaj zle....nie však z toho, aký otrasný film to bol, ale práve z toho, ako brilantne bol natočený a aký silný "message" poslal ďalej. A hlavne si uvedomíte, že najväčším a najkrutejším zvieraťom na tejto planéte je človek. Natasa Petrovic je úžasne charizmatická a očarujúca. Musím dať takmer plné štyri hviezdy, nakoľko bolo tam pár hluchých miest. 75 % ()
Tak prekrásna krajina, ako je Bosna –Hercegovina ponúka takéto zverstvá je poľutovania hodné. Prešiel som ju niekoľko krát. Plno kanadských a francúzskych UNI na každom kroku, na obrnených transportéroch. Žiadne roztržky, medzi ľuďmi. Lenže čo sa vyplavuje na povrch po nich je otrasné a odporné a nemalo by zostať, nikdy bez trestu. Hodnotiť tento projekt je zbytočné, pretože by mal byť inšpiráciou ďalšie a ďalšie doznávania krutosti a bezprávia, aby sa ďalšie nekonali. ()
O válce, ale bez onoho bitevního ryku nebo politických pletek, zaměřené spíše na to, co se dělo v pozadí, mezi lidmi a v lidech. Člověka režisérka nijak nepoučovala kdy, kdo je kdo a kdo je na čí straně, kdo je jaké národnosti, ale dost drastickým způsobem odhaluje zvěř co se skrývá v lidech. Takřka beze slov, jen z pohledů a situací byla na člověka pomalu přenášena ta depresivní a zdánlivě nekonečná tmavá atmosféra improvizovaného ženského minikoncentráku. Celkově asi jeden z nejtěžších filmů, co jsem viděl a můžu být rád, že nejsem až tolik empatickou osobou, která by se dokonale vžívala do situace každého trpícího. 75% ()
Nevím jestli vůbec můžou pochopit muži pocity ženy,dívky v tomto snímku.A to nemyslím ve zlém.Pocity ženy po porodu nechtěného dítěte nemůžou pochopit. ()
Film se vleče , pomalé záběry, absence hudby , syrovost scén, asi ženský pohled na válku. Z těch pár dialogů -" jsou to vojáci - zabít je všechny, postavit ke zdi. Ne jsou to muži. " V těch se skrývá pointa filmu- etos lidskosti ... Trochu jsem se nudil. Nemám rád filmy, které začínají klíčovou scénou a pak se vrací na začátek. Proč? Ten film se dal pochopit i bez toho. A závěr- ten snad se jediný povedl. Emoce, poselství... Jinak se divák musí silně snažit, aby se u vlekoucích se záběrů kamery bez obsahu nenudil... 3* ()
Jako bychom tam byli společně s těmi ubohými ženami, a tak opravdu cítíme ten Strach s velkým S, před jejich vězniteli a strach z dalšího osudu za války v Jugoslávii....působivé, a přitom natočeno citlivě a vkusně, možná až příliš....jen to tempo bylo lehce uspávací.....ale hlavní krásná herečka byla opravdu na Oscara. ()
[CINEMA MUNDI 2012] Juanita Wilson nahlíží na válku v Bosně apoliticky: nemluví se tu o válečných událostech, nepřátelé nejsou ani pořádně specifikováni, z poprav jsou slyšet jenom výstřely. V režisérčině celovečerním debutu hraje prim pestrá škála emocí, které čteme z obličejů žen v zajateckém táboře (a zvláště pak hlavní hrdinky); většina rezignovaně přijímá svůj úděl, jakýkoli odpor je zhola nemožný. Název snímku pravděpodobně artikuluje klíčové dilema hlavní postavy: jak najít cestu k sobě samé, když ji válka odtrhla ode všeho, co definovalo její povahu a dávalo smysl jejímu životu? Tato „ztracenost“ ji ve snaze přežít vede až k obskurnímu kompromisu s nepřítelem.____Ve snímku Jako bych tu nebyla divák najde vedle sebe jak hezky komponované záběry včetně scenérií malebné hornaté krajiny, tak neskrblivě dávkované, syrové scény znásilnění v táboře, z nichž si evropský divák odnese leda útěchu, že žije v civilizované zemi. Kvůli hbitému skoku do švédské porodnice v poslední fázi, kde v jakési pidiroličce účinkuje Stellan Skarsgård, a zejména kvůli celkovému vzezření dramatu, které lze sotva označit za válečné, mi závěrečný titulek „Válka v Bosně a Hercegovině 1992-1995“ připadal už skoro zbytečný. Zvláště když se většinu stopáže jedná o film tak trochu z časoprostorového vakua. Ale to bych ani tolik neřešil a myslím, že si režisérka pravdomluvnost své minimalistické studie ženského nitra v boji o přežití obhájí i mezi snímky bilancující bosensko-srbský konflikt o něco kontroverzněji. Nebo političtěji. ()
Veľmi silné a veľmi smutné, že človek dokáže robiť zle druhému človeku, ktorého ani nepozná a ktorý nemá žiadnu vinu... Neskutočné... :-( ()
Hmmmm. Nudilo ma to. Pri prasáckych scénach ani nie, ale tých tam nebolo až tak veľa, čiže som sa nudila v podstate počas celého filmu. A ani herci za veľa nestáli (ten neustály šokovaný pohľad Sarajevčanky ma dosť štval). Ale celkovo ten film nebol až taký hrozný. Bol priemerný, ale priemerné hodnotenie nedám, pretože nemám rada skutočné príbehy a absenciu dialógov či monológov. ()