Druhá šance

Roztomilá romantická komedie se skvěle obsazenou ústřední dvojicí. Tentokrát mi víc seděl Tommy Lee a jeho sarkasmus, než věčně opritmistický úsměv Meryl Streep (i když její úsměv, když se poprvé probudí v jeho objetí, mě dojal). Druhá šance není žádná velká pecka, ale na jedno nedělní odpoledne to byla dobrá volba. Vivat psychoanalytikům a manželským koučům! (12.05.2013)

Milý film. Hoci hovorí o vážnych záležitostiach a pri niektorých manželských výpovediach mrazí, dokáže si vkusne udržať aj humornú linku. Je to veľkým kladom ( okrem vynikajúcich Meryl Streep a Tommy Lee Jonesa, ktorí svojimi výkonmi dokonale oslávili filmové umenie ), lebo celý príbeh dokáže posunúť dopredu. (15.12.2012)

Zklamaná...jsem opravdu zklamaná. Většina to tu vychvaluje do nebes, ale já k tomu nemám moc co říct. Nějak extrémně mě to nezaujalo. Jo herecké obsazení výborné...všichni tři jsou skvělí, ale asi na takový příběh jsem fakt moc mladá a jak tu někteří píší, možná až se k tomu vrátím třeba někdy za 20 let, už to pochopím a bude se mi to zdát jako perfektní film ze života. Takhle jsem ukňourané Meryl akorát měla chuť dát facku a ubručenému Tommymu utrhnout hlavu. (04.12.2012)

Hledání harmonie v pozdním věku si dokážu představit i o trochu uvěřitelněji. Režisér David Frankel si rochní v uhlazených látkách (tragikomedie Marley a já), ač je seriálovým matadorem, filmovou jistotu dál postrádá. Hollywood se v poslední době zaměřuje mimo jiné i na starší ročníky, kterým z manželské skříně tu a tam vypadne solidní kostlivec. Servírování jakýs takýs životních pravd je snesitelné hlavně díky hercům – Tommy Lee Jones přestal blbnout a vybírá si pečlivěji (Lincoln, návrat k Mužům v černém), Meryl Streep se může v rolích přehrabovat. A rok co rok posílá divákům jasný vzkaz – zkuste ukázat na lepší herečku své generace. (29.03.2014)

Vypadá to, že filmaři se v posledních měsících rozvzpomněli na zpravidla opomíjenou skupinu starších diváků. Společně s Báječným hotelem Marigold, Láskou a u nás zatím nepromítaným Quartetem je Druhá šance jedním z filmů o hledání harmonie v pozdním věku. Oproti třem evropským filmům je ten Frankelův jasněji vymezen jako komedie, v níž problémy stáří generují přednostně humorné, nikoli tragické situace. Komediálním naladěním a poněkud zjednodušujícím protěžováním sexuální stránky věci vychází Druhá šance vstříc také mladšímu publiku, které se může lehkou formou poučit, co za jejich nepřítomnosti rodiče řeší. Hlavně díky představitelům hlavních rolí, kteří dokáží s grácií simulovat i orální sex, se ona lehkost ani v nejchoulostivějších momentech nepřeklápí do vulgárnosti. Pravdou je, že Streepové i Jonesovi lépe sedí vážnější poloha, kdy se jim prakticky beze slov daří vyjádřit únavu z manželství, z něhož vyprchala veškerá spontánnost (rutinní příprava snídaně). Ve většině scén je nicméně problém vztahové opotřebovanosti pojednáván přímočařeji – otevřeným dialogem na pohovce u manželského poradce (kterého jsem Carellovi, i když se snažil hrát s vážnou tváří, nevěřil). Celá dekonstrukce jednoho manželství působí vinou terapeutického orámování velmi nuceně a film se po sympatickém úvodu, kdy jsme ve zkratce obeznámeni s příčinou ženiny nespokojenosti, mění v psychologickou příručku, jejímž nezastíraným cílem je apologetika manželského svazku. Ač je iniciátorkou změn žena, film vyznívá v zásadě anti-feministicky, ve smyslu „i když žijete s nepraktickým, sardonickým škrtem, pořád je to váš manžel, tak se koukejte postarat, ať vás soužití s ním zase baví.“ Za herecké výkony a za snahu pootevřít také na poli amerického mainstreamu téma rozvedené například v německém Sedmém nebi mnohem důsledněji, si Druhá šance přesto alespoň jednu šanci zaslouží. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, sportovec, Wargoo (05.02.2013)