Kuře na švestkách

Matně si vzpomínám, že komixová předloha mě moc neoslovila (navzdory tomu, že Persepolis se mi líbilo hodně), ale musím říct, že jako film je Kuře docela povedeným kouskem. S hlavním hrdinou můžete sympatizovat, ale od určitého momentu to prostě nejde. Lehká pohádkovost celého příběhu filmu hodně pomáhá, protože jinak by tragičnost příběhu přebila tu trošku komedie, která v něm je, a to by byla škoda. Takže ač je to trochu rozvzdychané a utahané, nemám s tím problém. (16.06.2014)

Výtvarně milá adaptace depresivního komiksu Satrapiové, kterou trochu kazí úlet v podobně obsazení - vážně, pokazit atmosféru perského města tím, že do hlavní role Iránce obsadí bílého Francouze, to se fakt ve Francii nenašli žádní perští herci? Zamrzí také úpravy předlohy (zmínky o politických režimech, tradiční nástroj tar byl zaměněn za housle). (21.08.2022)

Oproti knížce (kterou považuji za jednu ze slabších knih M.J.) jsem filmem unešena. Snad za to může nepřekonatelný Mathieu Amalric, možná je to díky skvělé hudbě s perskými motivy, ale nejspíš je to díky dobré myšlence, milému zpracování, humoru a hlavně spojením toho všeho dohromady. Nasser-Aliovy děti byly úžasné a pohledy do jejich budoucnosti byly zvládnuty prostě PERFEKTNĚ (nakonec tu Chiaru začnu mít ráda). Líbilo se mi, že ač jde o hraný film, tak mnoha scénami Kuře na švestkách odkazuje ke své komiksové sestře, z jejíž poetiky čerpá. Zatím nedokážu přijít na nic, co bych filmu vytkla, a proto dávám plný počet a řadím ho mezi své nejoblíbenější. (02.06.2012)

Obrazovo veľmi pôsobivé, príbehovo slabšie, nazabralo ani rozprávanie napreskáčku. Slabý film to ale nie je, tri hviezdy si zaslúži, a keby som sa vopred naladil na správnu vlnu, snáď by to boli aj silné tri, možno inokedy o pár rokov. Jedlo môže byť kľúčom k mužskému srdcu, ale aj nemusí, a láska sa objaví niekde inde. Prečo ho ale na konci zaprela, mi zostane záhadou. Násir-Ali bol taká Amélia z Montmartru v mužskej podobe a viac melancholickej. –––– Niet návratu. Keď sa odchádza, je to navždy. (23.10.2015)

Vizuální pecka. A protože dnes ve vyprodaném Artu nedokázali rozlišit mezi pojmy hlasitý a uřvaný, tak vlastně i zvuková. Kamera a stylizace mi trochu připomněla Moulin Rouge, a to je pojem a vzor mnohého. Legrační příběh houslového virtuóza Aliho a jeho chuti umřít, protože už ho to tu nebaví, je pohádkou pro dospělé, parodující leccos, nejhmotněji pak americký burger život ("Novinky" každou chvíli informují o ženě či dívce, která porodila nevědouc, že je v neradostném očekávání). Hraní si s časovou osou kupodivu fungovalo a nikdo nebyl zmatený, ve které době a který osud je zrovna vyprávěn. Festival francouzských filmů 2012, Brno, Art. (25.11.2012)