MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 2

„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. (18.08.2019)

Druhá séria akoby sa chvíľu hľadala, o čom vlastne bude, nakoniec sa ale pekne usadí a prebieha až do konca veľmi plynule. Máme tu ústredný prípad cez cca dve tretiny série, čo je oproti prvej sérii zmena. Ono to znie ako príklon k detektívnym konvenciám krimi minisérií, ale skôr opak je pravdou, čo potvrdzuje aj samotné finále. Pribudli ďalšie súkromné dejové linky, v prípade Wendy by som ale jej súkromiu venoval menej priestoru, pretože na rozdiel od Billa nijako nesúvisí s prácou. Ale zase tu máme pri nej aspoň priestor na oddych od sériových vrahov a Anna Torv je sympatická žena, čo už vieme od čias Fringe. (22.09.2022)

Úplně si nerochním v tom, jak autoři nakusujou ty vedlejší linky. Anna Torv je nadbytečná, čtvrtej agent úplně a psychicky vyhrocenou Holdenovu epizodku kopnuli po dvou epizodách do autu. Jenomže když Mindhunter hrábne do strun, nechá promlouvat všechny ty nepochopitelně věrný mukly, je všechno najednou v pořádku. A v posledních epizodách v Atlantě dokonce až někde v nebi. (31.08.2019)

Vynikajúca séria, ktorá mala iba pár slabších momentov a paradoxne medzi ne patrila aj tá, v ktorej vyšetrovatelia Holden s Billom vypočúvali Charlieho Mansona. Zaujímavý bol nielen hlavný príbeh vraha z Atlanty, ale aj návšteva u "Candymanovho" spolupáchateľa a nakoniec aj jeho vraha a rovnako tak problémy Billa s Nancy. Naproti tomu Wendy mi v celom seriály príde zbytočná a aj jej lesbické vzťahy sú iba nutným zlom dnešného liberálneho poňatia filmového priemyslu. Celkovo však mala séria lepší rozjazd ako tá prvá a celý čas si udržala solídne tempo a chlapík z Park City v Kansase je prísľubom toho, že minimálne jedna séria ešte bude zaujímavá. (20.11.2019)

Druhá řada mě bavila asi víc jak první. Hodně to přičítám tomu, že k Holdenovi se do popředí protlačil i Bill. Wendy jako by tu svým osobním příběhem spíš zaplňovala hluchá místa, Gregga tvůrci ignorují stejně jako novej šéf a Jim sice prostor dostal, ale víme o něm prakticky prd (ale mračit se on umí, to zase ano). V tom serálu jsou všemožné podoby zla a a neštítí se asi ničeho. Ale je skvělej... to mu nikdo neodpáře. Jednoho pak dost naštve, když se pak dočte z lednovýho článku na serialzone, že hercům končí smlouvy a Fincher má beztak něco jinýho, tak s další řadou moc nepočítejte... aspoň ne v dohledné době. Škoda! (29.06.2020)