God Bless America
God Bless America
Režie:
Bobcat GoldthwaitScénář:
Bobcat GoldthwaitKamera:
Bradley StonesiferHrají:
Joel Murray, Tara Lynne Barr, Mackenzie Brooke Smith, Melinda Page Hamilton, Tom Kenny, Bryce Johnson, Jamie Harris, Maddie Hasson, Larry Miller (více)Obsahy(2)
Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy. (JayZak)
Videa (2)
Recenze (354)
Why have a civilization anymore if we no longer are interested in being civilized?Pokud v noci tajně sníte o zastřelení spolužačky s vyperoxidovaným mozkem nebo o násilném umlčení fracka odvedle a někdy si připadáte jako jediný inteligent v širém okolí, pak mám pro Vás skvělou zprávu! Zjevně v tom nejste sami, protože Bobcat Goldthwait vložil všechny myšlenky obdobného druhu do neskutečně originálního filmu, který mě trochu uklidnil v tom, že to co se mi honí hlavou neexistuje jen a pouze právě v mé hlavě :) Morální pokles (nejen Ameriky,ale celého světa) je tu jaksepatří vylíčen především ve Frankově skvělém monologu v kanceláři. Film navíc funguje i co se týče mého oblíbeného černého humoru a především hudby (Alice Cooper, Black Rebel Motorcycle Club,Kinks..). Jen je škoda toho smutného konce, znám ještě "pár" idiotů, co by potřebovali vyřídit..Chloe: If you want the car just take it. My parents bought me the wrong one anyways. Frank: Yeah, that's a fucking shame. ()
A já si myslel, že jim musím dát svolení, když o mně chtějí natočit film. Dobrá no, jsem přeci jen mladší generace, tudíž nejsem (až) tak radikální, ale Frankovo vnímání světa se od toho mého příliš neliší. Prvních cirka dvacet, dvacet pět minut je naprosto geniálních. Zoufalost, čišící z Frankova výrazu, je tak výmluvná, že jsem nevěděl, mám-li se (škodolibě) smát, nebo z dnešní doby zvracet. Následně už to není tak dobré, ale námět přesto zůstává skvělý. Vážené popové hvězdičky a jim podobné populární zrůdičky, nepřejte si, abych dostal rakovinu (což vzhledem k mému kouření může velice lehce nastat) a jako bonus revolver k tomu... 80% ()
Tak kontroverzný film, až sa neodvážim hodnotiť. Nie som zastánkyňou násilia, som skôr pacifistka. Násilie plodí zase násilie, ako spievajú v mojej obľúbenej punkovej kapele. Nemôžem však ani tvrdiť, že ma niektorí spoluobčania občas nedoháňajú do podobných psycho-stavov, ako hlavných hrdinov filmu. Byť povrchnejšia, hodila by som všetkých do jedného vreca a napálila snímku plný počet. Avšak, navzdory nadhľadu s ktorým sa snažím tento druh filmu vnímať, aj veľkému množstvu realistických udalostí z dnešnej skurvenej doby, zrejme jeho fanynkou nebudem. ()
Před takřka dvaceti lety vyšel hrdina filmu "Volný pád" se zbraní do ulic, aby publiku ukázal svět, který ve své sociální, konzumní a kapitalistické rovině dospěl až do absurdity, z níž zdánlivě nevede jiné východisko než radikální odmítnutí. Jeho hněv a násilí směřovaly proti každodenním paradoxům konzumně a konzumentsky orientované společnosti a vyjadřovaly frustraci důvěrně známou každému člověku, jenž je součástí soukolí společnosti západního světa. Husarským kouskem filmu, ale byl fakt, že publikum se s hrdinou maximálně identifikuje, ale ve výsledku se ukáže, že hrdinova cesta za osobní spravedlností byla v zásadě jen extrémním projevem přesně toho, proti čemu bojoval. Paradoxně či vlastně příznačně, bývá poslední zmíněná rovina filmu většinou diváků, kteří "Volný pád" adorují, přehlížena či přímo tvůrcům vyčítána. Důmyslná kritika se tak navzdory svým významům obrací proti sobě a bývá obdivována právě jako ventil frustrací publika, ačkoli právě tuto touhu vykročit z řady a stát se zvěstovatelem pravdy demytizuje. Nyní zde máme sžíravě nazvaný snímek "God Bless America", jenž působí jako by ho natočil právě fanoušek "Volného pádu" pro další konformní rebely vůči konformitě. Bobcat Goldthwait se ukazuje jako sofistikovanější a sebereflexivnější osobnost než jeho známá kreace velkohubého rádoby drsňáckého pošuka Zeda z "Policejní akademie", ale současně se z filmu nelze ubránit pocitu prvoplánovosti a nedotaženosti. Na jedné straně tu tak máme zcela přesné popsání americké každodenní popkultury a jejího vlivu na tamní společnost, jenže to se odbude v podobě několikaminutového úvodu filmu a občas se připomene zase skrze hrdinovo glosování. Ve výsledku se ale film stává přesně tím, co sám kritizuje - povrchní adorací povrchních ikon přinášených popkulturou a masovými médii (jako náznak sebereflexe pak lze vnímat finále, kde postavy stvrdí svou nevyhraněnost tím, že se stanou tím, co kritizovali – on starým úředníkem s lolita komplexem a ona zpovykanou holkou toužící stanout na pódiu před televizními kamerami). Počínaje samotným vyčpělým kultem násilné revolty, který je dnes tolik zprofanovaný v popových hudebních videoklipech, a konče směšnou potřebou stvrzovat artificiální hodnoty svého cílového publika (viz sekvence dialogů o Star Treku a Alice Cooperovi, aneb hlavně, že hrdina o pár desítek minut stopáže dříve tesknil nad tím, jak si dnes už lidé nepovídají o opravdových věcech, ale jen o něčem, co viděli v bedně nebo na netu), ocitá se snímek v začarovaném kruhu. Jako had, který se kouše do ocasu, i "God Bless America" křičí proti něčemu, čím samo je: produktem povrchní kultury, kde lidé utíkají k virtuálním idolům a snům převzatým z audiovize. Zatímco u "Volného pádu" je řeč o nepochopení na straně diváků, v případě "God Bless America" se jedná o nepochopení svého protivníka a vlastní nevyhraněnost. Snímek pak vyznívá jako prvoplánová exploatace (ve smyslu filmu stvrzujícího předsudky svého cílového publika) pro elitářské publikum, jež je samozvaným arbitrem dobrého vkusu – prostě zaručený hit pro ČSFD. Jednoznačný přínos "God Bless America" nicméně spočívá v tom, že nepřímo ukazuje, jak se proměnily hodnoty oproti časům "Volného pádu". Zatímco tehdy frustrace lidí vycházela z reálných konfliktů a tlaků společnosti, dnes se vše váže na virtuální svět popkultury a multimédií. Co lidem zbývá, když i prostor eskapismu se stal nepřítelem? () (méně) (více)
Veľmi som sa tešil na tento satirický kúsok, ale musím sa priznať, neužil som si ho tak, ako som dúfal, že si užijem. Na začiatku je síce výborne zhrnuté všetko, čo (aj podľa môjho názoru) robí zo života v tejto úchvatnej spoločnosti peklo na Zemi, no akonáhle príde na zabíjanie, nie je to tak zábavné, ako by to mohlo byť. Chyba je v tom, že film je točený ako vážna indie dráma, čo síce pridáva body k dobru v dialógoch medzi hlavnou dvojkou, no zo zabíjania kreténov robí namiesto želanej zvrátenej fantázie často len obyčajné zabíjanie. Absurdnosť a pointa však z filmu kričí jasne i napriek tomu, no ak by som si mal všetko maximálne vychutnať, musel by sa film uberať trochu iným smerom. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (5)
- Monolog prodavače zbraní o AK-47 byl převzat z filmu Jackie Brown (1997), kde ho původně říkal postava Samuela L. Jacksona. (DJDVD)
- Kniha, kterou Frank (Joel Murray) půjčuje recepční, je "Pride and Prejudice and Zombies" od Jane Austenové a Setha Grahama-Smitha. (DJDVD)
- Masový vrah, o ktorom sa Frank (Joel Murray) dopočuje v televízii, je Charles Whitman, ktorý v roku 1966 vystúpil na vežu v priestoroch Texaskej univerzity v Austine a zastrelil 16 ľudí, a ďalších 32 zranil. Po čine spáchal samovraždu a v liste na rozlúčku žiadal lekárov o pitvu svojho mozgu. Lekársky tím skutočne našiel zhubný nádor v hlave, ktorý mu tlačil na mozog. Tú istú diagnózu si vypočuje od lekára vo filme aj hlavný hrdina. O Whitmanovom besnení pojednáva film Smrtící věž (1975) s Kurtom Russellom v role vraha. (BlackTom)
Reklama