Báječný hotel Marigold

Lehkým stylem napsaná příručka, jak komunikovat se starými lidmi a Indy – pro ty, kdo své prarodiče deset let neviděli, v Indii nikdy nebyli a nic na tom nehodlají měnit. Madden bez jakýchkoliv okolků staví celý film na britských hercích první třídy (kteří ovšem věkově patří do univerzity třetího věku). Dává jim dostatek prostoru, aby se vypovídali o svých prvních láskách a posledních přáních. Jelikož dámy a pánové vskutku mají nač vzpomínat, mluví dlouze a často. Aby nás jejich dojímavé, vědomím nedlouhé budoucnosti prostoupené výpovědi náhodou nepřivedly k myšlence, že život je děvka (která ovšem víc bere, než dává), jsou vážná slova prokládána dynamičtější indickou milostnou linií a humornými scénkami na téma sex v pozdním věku. Lechtivý humor pozbývá na nepatřičnosti (a tedy na vtipnosti) ve světle filmů jako Sedmé nebe – to je dnes představa geronto-sexu ještě stále tak výstřední? Bohužel se mi nepodařilo rozluštit, jaký význam, kromě exotických lokací, mělo situování děje právě do Indie. Někteří z účastníků zájezdu mohou pamatovat zlaté časy britského impéria, kolonialistická minulost však ve filmu není nijak rozváděna, nanejvýš implicitně na postavě Maggie Smith, která se z nerudné rasistky jako zázrakem mění v celku vlídnou paní. Producentovi zřejmě přišla Indie jako vhodná lokace. Od Anglie odlišná dost, aby byl nevyhnutelný střet kultur nápadný, současně spojována s filozofií, ze které se západní člověk může hodně naučit. Netuším ale, proč by se něco radikálně nového měli učit lidé, jež již byli životem poučeni dosyta. Žádný z nich přitom nevypadá na dobrodružný „zážitkový“ typ a neboť do hotelu zřejmě (snad s jednou výjimkou) nepřijeli zemřít, nepůsobí jejich touha okusit na stará kolena něco exotického ani trochu věrohodně. Dobrými pocity zahalený a hřejivými barvami prosvětlený film zcela postrádá autentický odér stáří, smrti a indických ulic, zato na sto honů zapáchá scenáristickým kalkulem a tou nejprostší režisérskou rutinou. Je pěkné mít Nighyho, Denchovou a Wilkinsono pohromadě, přesto si raději pustím film, kde hrají sami a který netrvá čtyři hodiny psychického času. 60% (18.04.2012)

Smutné, chvílemi úsměvné, výborné herecké obsazení, ale něco nebylo úplně v pořádku. Buďto já a nebo ten film. Ano, přiznávám se, čekala jsem od tolik propagovaného filmu opravdu trochu víc. Každý ten příběh sám o sobě nebyl rozhodně špatný, ale možná kdyby se každý z nich rozpracoval samostatně a bez toho závěrečného sentimentálního konce, bylo by to lepší. Ale jsem jen laik, kterému je jen docela líto, že se takovým herečkám jako je Judi Dench nebo Maggie Smith dostalo tak málo prostoru. Jinak jsem vsakovala atmosféru Indie naplno a souhlasím s názorem, že Indie je "světlo, barvy, úsměvy a to, že lidé tu berou život jako výsadu.....". A ten podmanivý soundtrack taky nebyl špatný. (07.09.2012)

S Johnom Maddenom sme raz zadobre, inokedy ma vie poriadne vytočiť (Proof). Pri Marigolde som cca prvu tristvrtehodinu frflal! Jemne ma iritovali niektoré postavy, celé mi to prišlo skrátka nudné, napriek lákavým exteriérom farebnej Indie. Postupom času som si uvedomil, že celé je to vlastne taká totálne nenáročná, pozitivistická záležitosť, že som všetky tie nuansy "bollywoodu" prijal a bol nakoniec vďačný, že konečne vidím film, kde nikto nefuckuje, nikto sa nesnaží byť za každú cenu cool, nikto po nikom nestrieľa a pod..asi som spolu s hrdinami filmu zostarol:) Btw, ten babyface Dev Patel má nenormálne šťastie na "okulahodiace" filmové partnerky:))) (03.09.2012)

Krásný příklad jak funguje řetězec adaptace-akomodace-asimilace v praxi, pěkně článek po článku. Sice ještě mám nějaký ten pátek do doby, kdy je načase rekapitulovat minulost a zvažovat, riskovat, řešit budoucnost, přesto jak se říká poučení není nikdy dost. Za doprovodu jemné hudby se dá film pojmout jako cestopisná příručka o exotickém Jaipuru, jako sociální sonda do problematiky stárnutí nebo jako společenská studie spojení dvou kultur a jejich vzájemného působení, viz zmíněný řetězec. Zní to složitě jak život v Indii, vypadá to lacině jak hotel Marigold, ale ve skutečnosti je to bohaté a pestré jako nečekané zážitky z dovolené. Je těžké vybočit ze zajetých kolejí, opustit zakořeněné předsudky, přiznat si cokoliv, podívat se do hloubi svého nitra. I taková negativní semetrika si zaslouží pochopení, ne každý je schopen sebenáhledu, radikální změny. Mimochodem Penelope se své role zhostila úžasně. (15.07.2013)

,,PŘIJEĎTE STRÁVIT SVÁ PODZIMNÍ LÉTA DO INDICKÉHO PALÁCE S NOBLESOU ANGLICKÉHO ŠLECHTICKÉHO SÍDLA....“ /// Sedm anglickejch páprdů už se dál nechce rvát s ostatníma v Kaufláči a vyrážej na svoje (možná poslední) dobrodružství. Čeká je jinej svět. Hnědý tváře, černá srdce, smrad kari, ale hlavně hotel pozvednutej z trosek. Milej (?) důchodcovskej humor (tož žádný trapárny…) a postupně je to fakt film spíš pro ty starší a pokročilý. Zároveň se tady dá najít optimismus proloženej indickou romantikou (bez jakejkoliv tanečků, ale přeslazený to je stejně jak hovno z nutrie). Plnokrevný důchodkyně chytaj druhou mízu a tak ti dobrodružněji založení možná začnou pátrat po možnosti ,,dostříkat“ v Indii. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu These Foolish Things (2004) od Deborah Moggach číst nebudu. 2.) Když slyším: MOOLI MOONG DAL, BAGARA BAIGAN, BANJARA GOSHT nevytahuju zbraň, ale příbor. 3.) Chceme si s holkama v důchoďáku udělat hezkej večer. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.08.2012)