poster

ハンター×ハンター (TV seriál)

  • japonský

    Hunter x Hunter

  • anglický

    Hunter x Hunter

Animovaný / Dobrodružný / Drama / Fantasy / Komedie

Japonsko, 2011, 148x24 min

  • fablefavorit
    *****

    Asi nejlepší současný anime a pro mě celkově nejlepší shounen všech dob. Žádná trapná klišé typu "přátelství a láska zdolá všechny útrapy", žádné pravidlo "kdo řve nejdýl, je vítězem". V soubojích jde o strategický postup a chladnou hlavu a seriál ke všem svým postavám přistupuje stejně. Na favority se tu nehraje a tudíž se dost často stává, že hlavní osazenstvo dostává tak spektakulárně na prdel, že divák jen nevěřícně zírá. A leč je tu bitek dost (a jsou úžasné), není to ani zdaleka jedinou devízou, kterou HXH oplývá. Zajímavý příběh, jež nemá strach s každým arcem pozměnit žánr(Krimi-Komedie-Akční-Horor-Drama), barvité, úžasně propracované charaktery, morální dvojznačnost celého dění a postupně se zlepšující hudba. Nenechte se zmást dětským nádechem prvních pár epizod, za nimi vás totiž očekává mistrovské dílo.(13.5.2016)

  • Mkqp
    ****

    Každé mnohodílné anime (stylu Bleach, Naruto, Fairy Tail, One Piece atd.) co jsem měl možnost doposud vidět, má podobnou hlavní strukturu a výrazně se liší pouze povrchnějšími rysy, jako je prostředí, techniky a podobně. Hunter x Hunter se zpočátku tváří úplně stejně, ale než jsem si to stačil uvědomit, tak byl obalen ve své osobité auře a přesvědčil mě, že je jedinečný od úplného základu. Snad jediná věc, kterou má s výše zmíněnými seriály společnou, tak to kladený důraz na přátelství. Postupně jsem s mladým zelenovlasým Gonem procházel pěti arcy, které byly vážně skvělé. V té době jsem si říkal, že si Hunter x Hunter ode mě odnese plné hodnocení, ale pak přišel Chimera Ant arc a já zaplakal, neboť mě vůbec nebavil. Navíc bylo jeho sledování místy až neúnosné. Je to vážně škoda, protože do té doby to byl nejkomplexnější seriál co jsem v tomto žánru viděl. ■ Smrt je zde tak častá a natolik přirozená, že když dvanáctiletý klučina během pár vteřin vykuchá masového vraha, tak si jde chvíli na to hrát s kámošem a oba to berou jako normální věc. Dostala mě taková typická dohoda v rodině nájemných vrahů. „Tati uděláme dohodu? Zabiju dvanáct lidí a ty mi půjčíš 50 miliard.“ ■ Hodně se mi líbilo jak byl prezentován šéfík a členové první velké záporné skupiny, kterým hlavní hrdinové čelili. Zmíněný šéf své členy nebral jako podřadné loutky, s nimiž by pouze manipuloval, ale vážil si jich a jejich názorům naslouchal. Členové k sobě chovali vzájemný respekt a dokázali mezi sebou řešit problémy. Problémem bylo to, že k lidem mimo skupinu se až tak uctivě nechovali a na krku měli spoustu vražd nevinných lidí. ■ Tak moc bych chtěl dát plné hodnocení, ale za ten zmíněný arc prostě nemůžu.(16.5.2016)

  • HDeer
    *****

    Hunter x Hunter (2011) by sme mohli označil za vrchol anime tvorby. Už pri čítaní predlohy mi bolo jasné, že animovaná verzia by materiálu mimoriadne prospela najmä kvôli rozsiahlym vysvetleniam jednotlivých taktík a schopností, ktoré mnohokrát zaberajú celé strany a uberajú tak istej dynamickosti deja. Anime sa s týmto problémom v mange vysporadúva priam bravúrne, keď okrem epických sekvencií nadpozemského soundtracku Yoshihisu Hirana aplikuje postavu rozprávača, ktorý interpretuje širokú škálu fenoménov od jednotlivých schopností až po aktuálne rozpoloženie postáv. Tu by sme sa mohli pozastaviť a vzdať hold neuveriteľne prepracovanému svetu Yoshihira Togashiho, ktorý ani po tristo kapitolách stále neprestáva očarovať. Ak by som mal vybrať najlepšie obdobie (arc), zrejme by som sa priklonil k väčšine a teda ukázal na Chimera Ant Arc, kedy okrem hŕby zvratov, taktických metód a predstavenia hádam najobávanejších schopností vo svete Hunter x Hunter sú predstavované témy ako hegemónia potravinového reťazca (Keď sa Meruem pýta ľudských tanečníc prosiacich o milosť, či aj oni ušetria kravu alebo prasa, keď prosia aby boli ušetrené), filozofia vládnutia (Meruem sa pýta Poufa prečo niktoš bez schopností vyhlasuje, že je kráľ a Pouf mu odpovedá, že toto je bežné fungovanie ľudského sveta), alebo napokon samotná otázka, kto je horší: ľudia alebo mravce? alebo sú zákerní a bezcitní ľudia vôbec ľuďmi? Týmto by som však nechcel zhadzovať žiadne z predošlých období. Každé jedno má totiž pre príbeh individuálny význam a vždy je nadštandardným dobrodružstvom. Pokiaľ svoju pozornosť upriamime na jednotlivé postavy seriálu, máme možnosť nájsť jedny z najzaujímavejších charakterov v anime vôbec, ktoré konajú na základe logiky, inštinktu, či vlastného presvedčenia, ktoré je mnohokrát odôvodnené oveľa šľachetnejším úmyslom, než sme si mohli myslieť. Otázkou ale naďalej ostáva, ako je niekto vôbec schopný zachovať stanovenú úroveň po dobu sto štyridsiatich deviatich epizód a vložiť do nej dovolím si tvrdiť viac, než samotný tvorca predlohy? Navzdory tomu, že nepoznám odpoveď, štúdiu Madhouse sa to v oboch prípadoch nepochybne podarilo.(21.12.2015)

  • Monoxid
    ****

    Příběh zdaleka nekončí a já mám pocit, jako bych už dokoukala čtyři seriály. Minimálně jeden z nich (ten o pavoukovi) má ode mě pomyslných 5 hvězdiček. Mangu nečtu, ale věřím, že na něj bude ještě navázáno. Celkově je to jedno z nejlepších shounen anime, co jsem měla tu čest vidět. Jak zmiňují i jiní, velkým plusem je, že se tady s ničím zbytečně ne**rou, nebojí se prolévat krev a amputovat končetiny (až mi párkrát běhal mráz po zádech). Hlavní záporák vlastně není tak úplně záporák (a bohužel už dávno není tak úplně hlavní), každopádně nejprve v náznaku a pak naprosto neskrývaně projevuje své úchyláctví až tak, že mě to na jednu stranu děsí, a na druhou děsně baví. po nějakých 70 dílech si dám chvíli pauzu. Nechci konec dohonit zas tak rychle. A když se tam objevil ten obří brouk, tak i moje nadšení trochu klesá. 30.7.2013: Tak jsem to nevydržela a dokoukala jsem všechny dosud vyšlé díly. Mutující mravenci jsou zpočátku opravdu nudní, ale s posledními pár díly jsem opravdu opět nadšená. Atmosféra přitvrzuje a tuším, že by se mohla brzy přiblížit té po 50. dílu. 8.10.2015: A jéje. Trvalo koukám přes dva roky, než jsem se dokopala, abych to dokoukala. Konec je opravdu superintenzivní. Ano, zajímalo by mě, co je ještě potom, ale neumírám zvědavostí. Výkyvy v kvalitě jednotlivých dílů mě nějak vyčerpaly. Abych to shrnula, toto je must-see jak po začátečníky, tak pokročilé ve sledování anime. Ale ten opening... ten opening vyhrává titul nejotravnější melodie desetiletí. Blázníte? skoro sto padesát dílů beze změny? Chcete, aby si děti vystřelily mozek z hlavy?!(25.7.2013)

  • Hromino
    *****

    Nový HxH je podobný případ jako nový Fullmetal Alchemist. Poté co původní seriál vyšuměl do jakéhosi závěru navzdory tomu, že manga vycházela dále, dostavila se o několik let později u pánů a dam ze studia Madhouse potřeba příběh dovést až do zdárného konce podle předlohy a eliminovat fillery, respektive trochu volnější epizody, jimiž byla napuštěna původní verze. Výsledek? Seriál od začátku ubíhá stylem „to, co v původním anime trvalo dvě epizody, tady dáme do jedné, ať tu nezadaptovanou část příběhu co nejrychleji doženem”, což znamená, že tvůrci na začátku leccos vypustili, značně zrychlili nebo pozměnili. Ať už návrhy postav, množství krve (značná cenzura) nebo dabéry postav. Proto si myslím, že člověk, jenž mangu nebo původní anime nezná, si úvod s hunterskou zkouškou tolik neužije. Chyběla mi tam ona napínavá, hutná atmosféra z původního seriálu, chybělo mi tam více prostoru na představení postav (skoro mi přišlo, jako by je tvůrci představili stylem „čau, já jsem Kurapika a chci se mstít” nebo „nazdar, jsem Leorio a budu tu hrát roli šaška”). Po Zkoušce a výpravě za Killuou ovšem tempo zvolňuje, postavy dostávají více prostoru na získání sympatií a i té krve začíná přibývat (nezměnili náhodou čas vysílání?), díky čemuž se v mých očích celková kvalita začíná blížit kvalitám původního seriálu, v novoyorcké části se mu téměř vyrovnává a v Greed Islandu jej dokonce překonává (byť i u tohohle remaku považuji Greed Island za jednu z těch slabších částí seriálu). Na onu očekávanou část se zmutovanými hmyzáky jsem si musel nejdřív trochu zvykat, ale po několika dílech jsem se na tu správnou vlnu chytil a dokázal si i tuhle část užít díky krásně hutné atmosféře a sympatickým záporákům (Neferpitou ftw!). Právě postavy jsou jednou z hlavních předností HxH, díky nimž seriál stavím mezi špičku šónenu. Postavy sice do jisté míry naplňují nepsané tradice postav šónenu, ale zároveň nejsou jasně kladné nebo záporné, nestojí pořád na jedné straně barikády, nepůsobí dojmem tvorby přes šablonu a umí překvapit. Líbí se mi Togašiho nápady, odhodlání zabíjet klaďase a nešetřit násilím. Líbí se mi, že v seriálu nejsou ani fillery, ani roztahané souboje s mnoha flashbacky na několik dílů. Je mi proto opravdovou záhadou, proč si třeba takový Fairy Tail získal o mnoho větší popularitu než HxH.(1.4.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace