Chlapectví

Film Richarda Linklatera je experimentom v čase a pozorným vnímaním empatie publika. 7/10 (29.08.2021)

Kouzlo neodolatelné přirozenosti a obyčejnosti. (22.08.2014)

neuveriteľne jednoduchý neuveriteľne dlhý film, napriek tomu čosi neuveriteľné vás pri filme drží do samého konca. (18.12.2014)

A tak jako jako, vypadá to autenticky a díky obrazu, který vypadal jinak před 12 lety a minulý rok, Vám připadá, že s Masonem také dospíváte. To dodává filmu vyjímečný feeling. Nicméně režisér Linklater, řekl, že se chtěl vyhnout klišé, jako první polibek atd. Ale já myslím, že právě to tam mělo být. Takhle je to sled jen moc spolu nesouvisejících epizodek bez větší hloubky, 3 hvězdy. (21.12.2014)

Bohužel, na tomto filmu je opravdu jedinečné, jak dlouho se natáčel, ale to je pro mě vše. Nudilo mě to tak, že jsem měla opravdu problém u filmu vydržet a hlavní hrdina mi naprosto nesedl. 20% (05.01.2015)

Obdivuji pana režiséra a jeho tým lidí, kteří se rozhodli a uskutečnili něco, co nemá obdoby. A to je v době, kdy už máme skoro všechno, co chceme a známe, těžké. 12 let v řetězech práce není vůbec jednoduché. Jasně asi to nedělali 12 let v kuse, ale i tak to určitě dalo opravdu hodně dřiny. Jen za tohle je film nadprůměrný, bohužel i takový zůstane. Chápu, že o příběh tu nejde a máte JEN 165 MINUT sledovat, jak kluk roste jako z vody a rodiče stárnou a plešatí. Kluk se houpe na houpačce, objevuje první porno časopisy a maluje po zdi. Za chvíli sleduje první porno (s kamarády!), dá si první pivo a prvního jointa. A dostane první pusu a první sex (naštěstí s holkou). Mění jako bačkory svůj styl a názory. Jak stárl, připomínal mi Mason, Marilyna Mansona (ta shoda). Zkrátka dělá všechno (nebo alespoň něco), co patří k dospívání každého chlapce. A celé to je v podstatě bez příběhu. To by nevadilo, kdyby to netrvalo !!!JEN 165 MINUT!!! A to u v filmu který nemá příběh vážně nejde. Nutno dodat, že jsem se první hodinu a půl docela dobře bavil, těšil jsem se, co bude dál atd. Ale pak už mi to bylo u prdele a jen jsem koukal na hodinky, jak se ta vteřinová ručička vleče. Při sledování tohoto filmu si můžete v poho někam odskočit, něco udělat (odhrnout sníh, utřít nádobí, nebo jinou otročinu) a přijít se podívat a řeknete si: ,,Jé, on zase vyrostl" a jdete zase po chvíli pryč. Film je každopádně nadprůměrný svým nápadem, ale to je vše. Silným protikladem je jeho smrtící délka. No, ale když si vezmete seriál typu Vyprávěj, tak to zas tak dlouhé není.... Ale jak to si to každý pobere. (08.02.2015)

Film je natočený naprosto výjimečným způsobem a jsem vlastně rád, že vůbec někdo takový film natočil. Je to přece jen úžasný nápad, ale taky stojí hodně úsilí a Richard Linklater a všichni ostatní zúčastnění odvedli dobrou práci. Než o filmu ale chci uvažovat spíš o jeho poselství. Jenže to není tak jednoduché. Každý život je oproti ostatním jiný a stejně tak lidé, kteří ho žijí. S hlavní postavou filmu se vůbec ztotožnovat nechci, protože každý je prostě jiný, i když někdy to tak nemusí vypadat na první pohled. Boyhood je takový život obsažený v jednom dlouhé filmu a tak si o něm ani nechci myslet moc věcí. Už mám chut' jen nějak žít svůj život a i když to bude těžké a i je, tak ho chci žít tak, abych byl sám na sebe hrdý :) (17.02.2015)

Popisek je opravdu výstižný. Obyčejný film na který mi velmi dlouho trvalo odhodlání se podívat. Nelituji vůbec :). Vtipné, dramatické, pravdivé a perfektně provedené s úžasnou atmosférou. Je to pravděpodobně první film co jsem viděla s Patricií Arquette a byla perfektní :). To stárnutí herců se povedlo a 12 let fakt stálo za to :). Jen ten závěr se mi nelíbil, i když to nešlo udělat jinak já vím :). Spokojenost ! (04.10.2015)

Hlavně film, kde je všechno drobet jinak, než v klasických a průměrných dramatech. Hlavně to, že režisér byl schopen natáčet film 12 let je solidní a opravdu je na filmu vidět snaha o vytvoření skvělého filmu. Téma není nějak výrazné, nebo vyjímečné, hlavně jde o výborné zpracování, kde se Linklater opravdu vyznamenal. Není co bych mohl kritizovat, je možno pouze chválit. 80% (09.09.2014)

Oh. Fucking feels!. Až přiletí mimozemšťani a zeptají se na to o čem je lidský život tak jim prosím pusťe tento film. Film, který nepotřebuje ani jednou objasnit to co se na plátně děje, jelikož každý kdo má alespoň kousek citu v těle tomu ihned porozumí. To je totiž to co nás všechny spojuje. Život. (13.09.2014)

Nekonečné střídání tatínků a někdy i maminek, to je realita dnešních dětí. Film nepracuje s žádnými velkými zvraty, dokonce ani noví tatínci nejsou nijak extrémně hrozní. Prostě si jen tak plyne tak jako život sám a záleží na každém divákovi, jestli si v něm něco najde anebo ne. 70% (01.11.2015)

Když jsem to sledoval, celou dobu mi běžela v hlavě myšlenka: Linklater, to je ten, co natočil ty ukecaný filmy Před úsvitem a Před soumrakem, že? Tohle hrálo totiž na podobnou notu. Po pravdě, jediná zajímavá věc na celým filmu je to, že herec rostl a dospíval zároveň s filmem, to se fakt jen tak nevidí. Ale jinak to zas tak zajímavý nebylo. Na to, že to projde celou pubertou, tak tam není skoro žádná láska, skoro žádnej sex a honění už vůbec ne. Taky tam chybí typické věci typu první zkušenosti s cigárama, chlastem a drogama. O čem to teda vlastně bylo? No, to se ptám doteď... Asi hlavně o rodinnejch vztazích, takže o rozvedenejch rodičích, o ségře, o nevlastních fotrech. Ani jsem ze začátku nevěděl, jestli je Mason fakt hlavní postava, ale uhádl jsem to z toho, že se to jmenuje Chlapectví. Ale mám podezření, že na ten název přišli až v průběhu natáčení. Stejně takovej mi přišel děj. Nemá to žádnou pointu, prostě děj teče a teče, až nakonec uteče a rozteče se jak zmrzka na sporáku. Kromě toho dlouhodobého stárnutí hlavního herce tudíž není o co stát. (04.03.2018)

Co že na tom bylo zajímavýho kromě délky natáčení? Pro mě absolutní nic. 2,5 hodinová nuda. Žádné zvraty, drama, naprostá absence zábavy a humoru nebo čehokoliv zajímavého.... Proč to točit? (20.09.2014)

Kaleidoskop úplne normálnych zážitkov z úplne normálneho života úplne normálnych ľudí. V jadre klasický Linklater - tzn. civilný až na dreň a presne zachytávajúci tie prchavé vzťahové výmeny a okamihy, ktoré človeka a jeho vzťahy ovplyvňujú, formujú, zostávajú mu zaryté v pamäti a ku ktorým si zachováva nostalgický pocit. Čo z celej veci robí niečo extra je fakt, že vznikala 12 rokov a s tými istými hercami. Jedná sa tak na poli hraného filmu o absolútny unikát a tipujem, že unikát, ktorý nikto tak skoro nenapodobí (ak vôbec). Vďaka tomu je výsledok v prirodzenosti v zásade nedostihnuteľný. Postavy nepôsobia ako zaujímavo rozpohybované žánrové škatuľky, ale ako živí ľudia z mäsa a kostí. V tejto maniakálnej autentickosti pritom drieme najväčšia sila a zároveň aj najväčšia slabina celého projektu. Sila je v tom, že pri sledovaní na vás dýchne taká prirodzenosť, že vám citeľne pripomenie situácie z vlastného života a poskytne priestor na nostalgické povzdychnutie nad tokom času, kamarátmi, rodinou a svojimi výhrami a prehrami (obzvlášť ak vám rodinná situácia zobrazovaná vo filme nie je vzdialená). Dalo by sa povedať, že Chlapčenstvo je oslava normálnosti a zároveň pominuteľnosti života vo forme neprikrášľujúcej realitu - tzn. bez pastelových západov slnka, bez strojených dialógov, bez nadpozemských činov a bez umelých trblietok. Ďalšou nespochybniteľnou výhodou je, že film natoľko presne zachytáva generačné rozdiely a spôsob komunikácie v rodine počas dospievania, že môže nejednému rodičovi pripomenúť ako rozmýšľal a vnímal vo veku svojich detí a deťom zase pomôcť pochopiť odkiaľ pramení motivácia ich rodičov. A to nie je málo. Slabina je v tom, že ona obyčajnosť je taká obyčajná, že nám na dosiahnutie filmom vyvolaných pocitov v zásade postačí aj prelistovanie rodinným fotoalbumom a pivné filozofovanie s kamarátmi v krčme. Tzn. - ak už je ambiciózny, je úlohou hraného filmu zachytiť realitu otrocky presne, alebo realitu "okomentovať" prostredníctvom umne použitých metafor? Kľúčové zrejme je či si radi pripomeniete veci, ktoré sú vlastné nám všetkým a ktorým možno nevenujeme ktovieakú pozornosť, alebo či od filmu chcete niečo vizionárskejšie a zaujímavejšie ako len pedantné dokumentovanie ordinérností. Za seba poviem, že to pripomenutie bolo príjemne, bavilo ma a film môže byť nápomocný pri vlastných vzťahoch, resp. pripomenutí si toho kto akí sme a prečo. Linklater si nesporne zaslúži uznanie, že mal ambíciu, trpezlivosť a dôslednosť takýto projekt vymyslieť a dotiahnuť do úplného konca. Pre hercov platí v bledomodrom tá istá pochvala. Ale druhý krát to zrejme vidieť nepotrebujem. (21.12.2014)

Kdyby se to nenatáčelo desítky kvartálů, tak o to nikdo nezakopne. Nelze říci, že by to nebylo zajímavé, ale dějová linka je syrová a úplně bez šťávy. Vše se nese v lineární dějové lince, jež vás poměrně brzy začne nudit. Sem tam se vyskytne nějaká ta ptákoviny, jež na pár vteřin zrychlí váš krevní oběh, ale toť vše. 65% (20.01.2015)

V první řadě jsem tak úplně nepochopila, proč se film jmenuje chlapectví, když se nejednalo o dospívání a rodinný život pouze chlapce, ale sourozenců bratr a sestra, kteří žijí z matkou samoživitelkou a díky jejím vztahům se neustále stěhují a začínají znovu a znovu...Film je dobře vymyšlen, zahrán i natočen, jen ke konci už to bylo chvílemi neskutečně zdlouhavé. Viděno v rámci Season Challenge Tour 2015 (10.01.2016)

Časosběrnou metodu bych nenazýval úplně revolucí, skoro tentýž film by se dal docela dobře natočit klasicky, ale je fakt, že dvě věci by neměl – zvláštní magii plynoucí z toho, že před námi herci stárnou doopravdy a ne pomocí maskérských triků, a pak gradaci danou tím, že příběh dospívání je zároveň příběhem filmařského vyzrávání – od prvních jalově dojímacích, schematicky nahozených kapitolek přes defilé nemožných chlapů a životních karambolů zobrazovaných stále méně banálně, s rostoucí jistotou a hloubkou, po sugestivní závěr, kde už nakažlivá energie mladého samečka na prahu samostatného života i syndrom prázdného hnízda u jeho mámy (nejzajímavější postavou filmu je pro mě spíš ona než Hawkeův otcovská moudra trousící a s léty očekávatelně krotnoucí bouřlivák) proudí z plátna suverénně, organicky, s opravdovou vřelostí. — Líbilo se mi mj. i rozhodnutí nesázet třeba ve výběru muziky příliš na nostalgii za konkrétní dobou, roky plynoucí ve vnějším světě jen lehce naťukávat střídáním technologických hračiček apod. – výsledek je o to nadčasovější, dá se na něj snadno napojit bez ohledu na to, kdy člověk prožíval svoje vlastní dospívání/rodičovství, dopřát si půvabně očistný zážitek a přivolat intenzivní ozvěnu leckterých třeba už pozapomenutých pocitů. (14.02.2018)

Značne pôsobivý film, čo sa týka jeho formy. Časozberná idea je v tomto smere stále nepreskúmanou a tým pádom lákavou filmárskou technikou, pokiaľ ju režisér dokáže uchopiť tým správnym spôsobom. A tu nastáva problém. Linklater uchvacuje nápadom, no akosi zabúda na to, že je to len časť celej skladačky a nemenej dôležitý je aj obsah. Bez toho zostane maximálne len zaujímavá schéma, pri ktorej sa budú všemožní kritici a aj tí, ktorí sa na nich hrajú, predbiehať v tvorbe tých najkvetnatejších metafor opisujúcich unikátnosť a enormné kvality celej práce, pričom sa však mnohí z nich len vezú po prúde a v prípade premiéry filmu v televízii radšej uprednostnia 387. reprízu akejsi gýčovej komédie. Skrátka, forma snímky prerástla tvorcom cez hlavu a prevýšila samotnú tému. Celé dianie pomaly kráča po vopred vyznačenej rovnej čiare, neprináša nijaké osvieženie, žiadne zvraty v životoch postáv, ktoré by dokázali udržať pozornosť diváka. Dokonca dej vyslovene ignoruje akékoľvek potenciálne odbočky a zvysoka kašle na to, že človeka sledujúceho film asi trochu zaujíma, čo znamenala pre celý priebeh tamtá scéna, prečo tam už nie je tento, ako napokon dopadlo toto. Namiesto toho radšej odhaľuje ďalšie a ďalšie úlomky zo života mladíka, ktorých rozuzlenie a to, ako zapadnú do celej skladačky, si môžeme podobne ako fakt, že sme sa práve v nejakej scéne posunuli o pár mesiacov dopredu, len domyslieť. Keď sa nad tým zamyslíme, Chlapčenstvo vlastne nie je filmom v pravom slova zmysle, je to len akýmsi súhrnom dospievania, do ktorého režisér vyberá to, čo sa mu zjavne zdalo byť najpútavejšie. Netvrdím, že to nie je istým spôsobom zaujímavé a pod vplyvom spomínanej formy aj jedinečné. Avšak od filmu, ktorý mnohí nielenže radia medzi najhorúcejších favoritov na viacnásobný úspech počas najbližšieho udeľovania Oscarov, no zároveň o ňom sebavedomo hovoria ako o diele, ktoré údajne tvorí históriu kinematografie, je to žalostne málo. (40%) (09.11.2014)

Bylo to opravdu dlouhé a ano, bohužel taky občas nudné. Konec mě také zklamal. Ale! Uvedeno záměrně s vykřičníkem, zpracování filmu bylo prostě úžasné, scénář byl smysluplný, někam se posouval, vyvíjel a vrcholil. Pokud je dnešní doba synonymem pro masovou produkci filmů všech žánrů a kategorií, jako že je, pak Chlapectví je originál každým směrem. Tam, kde by ostatní použili 3-4 herce, tam Richard Linklater obsadil jednoho. A jak udělat, aby vypadal starší? Jednoduše, prostě si počkal, až ti původní herci zestárnou a s jejich staršími já v točení pokračoval. Z mého pohledu geniální krok, který zasluhuje obdiv. Každý film by se takto točit nedal, jednak by pak nebylo moc na co koukat, ale také herecká hvězda - než by se stala hvězdou - by byla v důchodu. Pro zpestření to byla ale velkolepá podívaná, za kterou režisér a všichni na filmu se podílející, zasluhují velké uznání a obdiv. Dobrá práce! Za film dávám 3*, za dokonalé zpracování nemůžu jinak, než 5*. Takže je jasné, co z toho bude. (19.11.2014)

Milý a exkluzivní film, který často nudí. Ale tato nudná povinnost celkem stojí za to. (05.02.2015)