Velká nádhera

Už to tady bylo. Velká nádhera je zcela zřetelný hold proslulému Felliniho snímku Sladký život a srovnání s tímhle kouskem se přímo nabízí a přinutilo mě po letech se k Felliniho nejspíš nejslavnějšímu snímku vrátit. Paola Sorrentiniho považuju za nejlepšího současného italského režiséra, který dokáže s obrazem a herci vykouzlit fantastické zážitky. Pokud jde o formu, tam myslím si Felliniho spolehlivě překonal, v tom je totiž Sorentino opravdu brilantní, pokud jde o obsah, tam pro změnu Fellini spolehlivě porazil Sorrentina. Viděl jsem krásně nasnímané obrázky, viděl jsem dekadentní scény ze života dnešních italských intelektuálů i těch, co si na ně snaživě hrají, ale celkově netuším, co mi vlastně Sorrentino chtěl sdělit. Oceňuju soundtrack a písničku Far l'amore jsem si doma opakovaně pouštěl a užíval, scény z párty pak působí jako skvělý videoklip k písničce, ale při sledování filmu jsem se spíš nudil a výsledných 50 % celkového dojmu a slaboučké 3* představují tak nějak kompromis ve vztahu k dílu, se kterým si, upřímně řečeno, nevím rady. Paolo Sorrentino umí mnohem líp a když chce, dokáže i něco sdělovat. Tady se mu to v mém případě nepovedlo... (25.12.2014)

Jep si je všetkého vedomý. Vie, že jeho život je prázdna póza, že jeho priatelia sú na tom presne rovnako a nehanbí sa im to na rovinu povedať. Čiže neskrýva všetku tú prázdnotu za cynizmus, iba ju takto komentuje. V 65ke si uvedomil, že je čas venovať sa iba veciam, ktoré ho zaujímajú, takže po sexe treba rýchlo zdúchnuť. Ďalšiu knihu nenapísal, pretože na to kvôli večierkom nemal čas, alebo možno že nenašiel nikde veľkú nádheru. To, že bola všade navôkol, je preňho najtrpkejším zistením. Jep nie je prázdny človek, iba si vedome užíva prázdny život a my tak nesledujeme sentimentálny prerod Don chuana v milujúceho novomanžela, ale iba doľahnutie celého (spôsobu) života na jedného osamelého starca. Možno však nie je neskoro, pretože ak sa stará samaritánka dokázala dožiť 104 rokov, tak sa to môže podariť aj Jepemu a tých ďalších 30 môže prežiť čisto v duchovnom štýle. Sladký život je aj po 50tich rokoch stále trpký. (08.12.2013)

Mistrně natočeno. Plné vysoce estetických záběrů snímané dynamickou kamerou. Vizuálně opravdu velká nádhera. Bohužel je to film o znuděných důchodcích z římské smetánky, jejichž problémy jsou mi cizí. Zahrané je to perfektně a hlavní hrdina je i docela cool, přesto mě to po celou stopáž nedokázalo zaujmout a bylo mi pak už jedno jestli na něj v sebedokonalejším záběru vykoukne padesátiletá striptérka, žirafa, polozombie jeptiška, nebo snad panenka Maria. Sdělení, že je všechno trik nebo co, šlo opravdu mimo mě a vždycky bych si radši vybral tématicky spřízněné La Dolce Vita. Už jen kvůli faktu, že tam jsou alespoň hezké ženy a nejmladšímu herci není padesát. (09.08.2014)

,,Hledal jsem velkou nádheru, ale nenašel jsem ji. '' ----- Nesouhlasím s citátem z filmu, já ji našel! Tohle bylo maximální, strhující! Vnímavého diváka již jen pár záběrů spolehlivě přiková k obrazu. Souhlasím, že na film je nutno se naladit. Těch 141 minut střípků ze života římské smetánky, kterými nás provází unavený a životem otrávený stárnoucí spisovatel Jep může být někomu dlouhých. Navíc některé střípky jsou opravdu malé a těžko pochopitelné. Jef sám ač se všeho účastní či dokonce některé párty sám organizuje je tímto způsobem života již unaven a spíše ze setrvačnosti vláčen. Udržuje si však zdravý odstup i bystrý zrak pozorovatele. Rád se dívá a rád přemýšlí což jej však stále více žene do pocitu prázdnoty, osamění a pocitu opovržení k současné smetánce Říma. Ta prázdnota natáčená v neskutečných palácích a chrámech pak na diváka působí až neskutečně tíživě. To jen ale z pohledu Jefa. Problémy zbohatlíků mne nechávaly chladným a pozoroval jsem je stějným okem jako Jef. Film mne dostal něčím jiným. Byl jsem unesen kamerou. Co záběr, to vypilovaný obraz k dokonalosti. Vše je navíc podbarveno až neskutečnou hudbou, což mne donutilo si dokonce sehnat soundtrack. Skladby jako Lento nebo The Beatitudes jsou až neskutečně nádherné! Za zvolenou hudbu opravdu tleskám. Film posunula ještě kamsi výš. Tohle byl úžasný zážitek a mně se po Římu opravdu zastesklo. Úplně jsem cítil vůni Tibery i vlahý noční vzduch přinášející ochlazení do sluncem rozpálených ulic a budov. Slyšel jsem cikády v cipřišových zahradách i křik racků přilétajících od Ostie. Mám děsnou chuť tam do věčného města zase jet. Tohle dílo budu muset dát určitě ještě jednou jednou, ale už teď je to za 5 klíčů z kufříku! * * * * (09.06.2015)

V Římě to očividně žije a docela dost. Sorrentino se mi trefil do vkusu, bezmála dvou a půl hodinová oslava umění a krásy, kterou nás provádí postarší elegán, který se tak jako každý správný Ital umí oblékat. Hlavně jsem ocenil různé kombinace sak, košil a kapesníčků. Skvělá hudba, krásné obrázky, krásné oblečení a krásný Řím :) (07.07.2017)