Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (504)
milovníci jakubiska, felliniho, kusturicu atď upalujte do kina - budete slintať blahom .fanúšikovia zmysluplných filmov iba na vlastnú zodpovednosť Mal som chuť zabiť každú postavu zakaždým keď prehovorila a hodinu pred koncom som len čakal kedy to skončí. Toto je pre mňa druh filmu, kvôli ktorým som prestal chodiť do kinoklubov. Nekonečná nuda, ktorej zmysel som mal prečítaný po pol hodine a okrem nádherne natočených čisto klipvých pasáží mi to nedalo vôbec nič. 7/10 ()
Nevím proč, ale tenhle film na mě působí mrtvě, neživotně. Přitom já ulítávám na metafilmech, které se obracejí do minulosti a historie kinematografie, když mi přijdou povedené. Navíc Fellinoho mám moc rád a Dolce Vita od něj úplně nejradši. Ale tohle je jenom zastydlá, řemeslně slušná z nouze ctnost, co se mi snaží vetřít do přízně líbivými obrázky. Fakt že ne, po hodině už to jenom nudí. Navíc se Sorrentino, stejně jako v minulém Tady to musí být, snaží dát velmi okázale "návod na život", což mi přišlo svou polopatičností až trapné. (A Fellini to nikdy nedělal - vůbec si, a můžete to nazvat mojí namyšleností, myslím, že Sorrentino Felliniho moc nepochopil. Fellini nebyl artový kýčař, co záměrně natahuje filmy a utápí se v jejich sebou nabízené kráse.) ()
Veľká nádhera je vizuálne skutočne nádherná. Krásne zábery, ktoré vaše oči hltajú od prvého momentu a stále sa nevedia dostatočne nabažiť. Luxusné veľkolepé párty prázdnych duší tiež pobavia vďaka dobrej hudbe a žiarivému prostrediu, ktoré aspoň na prvý pohľad zatieni nekonečnú pustotu derúcu sa z každého zúčastneného von. V skratke, Sorrentino obrazovo ponúka až až, no po obsahovej stránke som toho neobjavila tak veľa nového, možno po ďalších vzhliadnutiach. ()
Jsem poměrně hrdý na to, že jsme to zvládli na jeden zátah. Krásný zážitek. Po stránce zvukové a obrazové především. A hlavně je Velká nádhera tak jinačí od zbytku produkce, že se člověk po těch 140 minutách cítí buď umučen a nebo osvěžen. Pro mě naštěstí platila varianta druhá. Ohledně filosofování a myšlenek filmu - rozhodně jsem nepobral úplně vše, co se Sorretino pokusil říct. Třeba toho Bětula pochytila víc, třeba si to pak dovysvětlíme, třeba tam ani tolik myšlenek nebylo a nebo...nebo tu zásadní myšlenku máme a pak už je to jedno. Do zvířat má Velká nádhera úžasnou náladu a mile ji předkládá divákovi, od nich zatlačí na pilu a rozhazuje ji všude kolem hlava nehlava. A nevadilo mi to. Nechám to zrát jako předchozího Sorrentina. Napoprvé za extra silné 4*. ()
La Dolce vita 2013, jen je všechno rychlejší, extrémnější a člověka už dnes nešokuje ani performerka s červeným ohambím, která si rozbíjí hlavu o zeď. Zatímco ale Marčelo pomalu upadá a nevšímá si, jak se mu vše sype pod rukama, bonviván Jep si je prázdnoty dobře vědom a povýšil ji na svou životní filozofii. Chudoba se žije, o chudobě není třeba mluvit. On si ale vybral druhou stranu a přestože by možná mohl být šťastný, kdyby se svou družkou u televize popíjel červené, on půjde spát až za svítání. Přestože jsou opuletní večírky většinou trapné a bizardní, sem tam mezi nimi ona nádhera života probleskne. Nádhera života ze života, bohužel z toho našeho. Zdravím všechny své kavárenské povaleče, třeba se taky časem propracujem k apartmánům naproti kolosea. Alespoň, že my ještě nejsme staří a třeba se dokopem k něčemu většímu než akademicko-intelektuálním rozhovorům... V tomhle jsem zatím Marčelo, tak snad ještě na pláži slyším. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (7)
- Snímek získal v roce 2013 v Berlíně Evropskou filmovou cenu, tzv. "evropského Oscara", pro nejlepší film, nejlepší režii pro Paola Sorrentina, nejlepší mužský herecký výkon pro Toniho Servilla a nejlepší střih pro Cristiana Travaglioliho. (trojúhelník)
- V rozhovoru pro italské rádio režisér uvedl, že v jedné fázi produkce pro film zvažoval název "L'Apparato Umano (Lidský přístroj/Lidské zřízení)", což je také název fiktivní novely, jejímž autorem je hlavní postava filmu. (Morien)
- Pôvodná verzia filmu mala pred zostrihaním až 190 minút. (MikaelSVK)
Reklama