Velká nádhera

Úžasné propojení komična a tragična, krásy a ohavnosti,… o pozérství a lidské podstatě. Ironie života. ~ Více později. ~ ~ Vše je skryto pod nánosem řečí a hluku. Ticho a cit. Emoce a strach. Sporé, těkavé záblesky krásy. A pak žalostná mizérie a ubohý člověk. /Scala 9. 2. 2014, 9. 8. 2014 (10.02.2014)

Typický příklad filmu na který se hezky kouká, ale který je podle mne fakt o ničem. Krytí dějových poskoků za umělecký záměr mne přestalo bavit snad po 20 minutách. 4/10 snad je za pohodového Servilla, překrásné prostředí a kameru, místy videoklipové vstupy, jinak se mi ten film neskutečně hnusí (11.08.2014)

Koukal jsem a čekal, kdy se mi na snímek podaří ideálně naladit. Pro jistotu se vše zopakovalo dvakrát, jenže já jsem nadále tápal a nevěděl, co si mám z filmu odnést. Naštěstí děj nebyl chaotický, takže orientace v něm nebyla složitá a některé jednotlivé úseky byly skvělé. Aspoň jsem dokázal ocenit opojnou a nádhernou audiovizuální stránku a strávený čas nepovažuji za ztracený. (Brno, kino Scala) (22.10.2017)

Konečně...konečně odpověď na velkou depresi z New Yorku. Život je vždy o krok před smrtí, jelikož ta je jen jeho okamžikem. Síla Sorrentina je v umění zachytit ty správné okamžiky v příběhu jednotlivých postav tak, aby se bez skřípění spojili v jeden velký příběh lidství. Řím nebyl postaven za den, a ani lidský život nemůže být od počátku celistvý, plný a bezchybný. Hledání prochází celým naším životem, a zde se cesta stává cílem. Možná, že tou velkou nádherou je právě ta cesta, na které zanecháváme své stopy, abychom se čas od času, aspoň v myšlenkách, mohli po těch stopách vrátit, ať už jen z radosti, či protože jsme zabloudili, nebo protože jsme něco důležitého zapomněli. edit: druhé zhlédnutí ještě intenzivnější...život je pocit a emoce, všechno ostatní je jen bla bla bla...film pro Jiřího, a film i o Jířím (strougy, sorry, ale já byl vždycky takovej...jen jsem to v sobě držel) (23.11.2013)

Spousta oduševnělých a umělecky stylizovaných obrazů, mezi nimiž ční stočtyřletá sestra Tereza nebo trpasličí šéfka. (30.12.2013)

8 a 1/2 lite. (10.08.2015)

priznávam .. nepochopil som. Po filme som siahol po viacerých odporúčaniach. No nie je to moja šálka kávy. Áno uznávam skvostná kamera, dobra hudba.. mne sa páčila spevavá taliančina ... ale to je všetko. Celé sa mi to zdá príliš .. čojaviem ... akože v duchu "keď si to nepozrieš .... nerozumieš filmom" .... je to príliš umelecké... nebavilo ma to ... čpie mi z toho filmový snobizmus ... (17.07.2016)

Vypadá jako velká skládanka složená z drobných epizod. Opak je pravdou, z filmu vzniká i vyniká ucelený pohled na smetánku Říma, pisálka Jepa a jeho rozmařilý život. Jep sleduje dění kolem sebe a na některé vztahy a drobné epizody reaguje. Baví mě sledovat ty Sorrentinovy pohledy - střípky a frakce, které ukazují velký puzzle obraz Říma. Taky za každou situací, záběrem můžete hledat různé náměty, symboly, nikdy jich není dost. A navíc, Jepův večírek k oslavě pětašedesátých narozenin je silně návykový. (30.07.2016)

Nuda k posrání #152. Viz Osvícení. 15% (15.12.2022)

[MFFKV - 2013] Pro mě asi až příliš velké umění, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jeden z větších trháků Karlovarského festivalu za přítomnosti samotného pana režiséra, který se může honosit přízviskem ''nový Fellini''. Už toto samo o sobě pro mě znamená, že tento film nebude zas až tolik pro mě. Jelikož nejsem až takovým filmovým znalcem a tyto artové filmy u mě zůstávají ve větší míře nepochopeny. Celkově mi přišla Velká nádhera až příliš roztahaná, nesourodá a místy i hodně zbytečná. Toni Servillo je sice naprosto úchvatný a některé jeho výroky opravdu vynikající, ale film jako celek mě zaujal jenom místy. Klidně by se mohla zkrátit stopáž o některé pro mě neatraktivní pasáže. V tom případě bych hodnocení trošku zvýšil. (10.07.2013)

Opojeno. I kdyz v podstate hlavne obrazem. (01.11.2013)

Film je takove krasne prazdne nic, stejne jako zivot spisovatele Jepa. Jeho bohemsky zpusob zivota muze vetsina lidi odsuzovat, temer kazdy by ten svuj ale chtel takhle zit... Ano, vliv Felliniho je vice nez znatelny. Myslim, ze Sorrentino verohodne vystihnul zivot smetanky v Rime a dal ji (vcetne cirkve) lehce na frak. Toni Servillo exceloval a na Sabrinu Ferilli byla radost pohledet. Po technicke strance byl film uchvatny a ja se tesil na kazdy pristi zaber, ktery opet potesi me oko, stejne tak hudba. Nevadilo mi, ze film neni postaveny na pribehu, protoze tezil z atmosfery Rima, vybornych hercich, umu rezisera a vybornych dialozich (jak Jep promluvi sve zname na verande do duse pred ostatnimi, je podle me nejvetsi perla celeho filmu). Misty i dost vtipne: "kolik je ji vlastne let? V rijnu 104... vypada starsi"--------"byla to sympaticka zena! Hm, to znamena, ze byla skareda". Videno v Minikine, Ostrava, 62 divaku, coz jsem cumel... (29.11.2013)

71. Zlatý Glóbus za rok 2013 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Itálie (15.01.2014)

Skutocne nadherny film tak po formalnej, ako aj obsahovej stranke. Plnemu hodnoteniu vsak nieco chyba, pricom nevylucujem, ze je to "len" opakovane zhliadnutie...4,5/5* (13.11.2016)

Niekedy v budúcnosti si musím nájsť na toto čas. Film vyžaduje veľkú sústredenosť. Nezaraditeľný kúsok, ale podmanivý a krásny. (17.11.2013)

Tleskám nad precizní a nikoliv prvoplánovou kamerou, myšlenkovou hloubkou, která neustrnuje na sentimentálním klišé o stárnutí a jasnou inspirací Fellinim aniž by film jeho dílo kopíroval...kdybych neměla zásadu, že do TOP 10 mohou pouze filmy po druhém a vícerém shlédnutí, už teď by Velká nádhera obsadila čestnou příčku. Edit: napodruhé je to snad ještě lepší. TOP 10. (07.01.2014)

Znáte to, když jdete takhle někdy po chodníku a na něm leží čerstvá blitka? Je tak zajímavě "hozená", že přestože víte, že se vám z ní nemusí udělat dobře, musíte se na ní podívat, obdivovat tu krásu, složení a dokonalost? Tak to je ta "Velká nádhera" , která vás čeká při sledování tohoto filmu. Fascinující obraz, který ale v podstatě pořád zůstává "jen" tou blitkou...40% za obraz. (09.02.2014)

Takhle dokáže zameditovat o životě jedině Paolo Sorrentino. K pochopení Velké nádhery musí člověk dozrát a mít už něco za sebou. Tady se stěží hledají správná slova, vlastní zkušenosti jsou nepřenosné. Po druhém zhlédnutí filmu vnímám všechno mnohem niterněji, do třetice mě to asi rozseká... (85%) (27.05.2021)

SPOILERY Dlouho docela jasná pětka hlavně kvůli atmosféře a bohémskému feelingu. Jenže pak umře Ferilli a trochu tím umře i film, nebo možná já nejsem schopnej to strávit. Ferilli (*1964) jako dvaačtyřicetiletá striptérka ukazuje v podstatě všechno, co slibovala na jaře 2001, kdy její milovaný AS Řím vyhrál italskou ligu. A není jediným odkazem na klub, dalším je v cameo roli zpěvák Antonello Venditti (autor klubové hymny), titulek v novinách (Allarme per Totti) nebo fotky v hospodách. (07.11.2013)

Lesk a bída sladkého římského života. Serenáda reminiscencí felliniovského mýtu v alegorickém vystřízlivění. Toni Servillo jako požitkářský lev salonů, večírkovský král, švihák římský, pozorovatel a průvodce bohémským chrámem velkoleposti, zhýralosti, marnivosti, dekadence i falše. Řím jako mlčenlivý aristokrat, sentimentální divák, nostalgický impresário, shlíží do podpalubí pozlacené honosnosti, listuje v bonvivánské pýše, konzumní omezenosti, alibistické lhostejnosti karnevalového pozlátka. Noční závoj večírkovského království zakrývá věčně tíživou hořkost prázdnoty, hlas konformní slepoty odkrývá alternaci hýřivě pokrytecké mondénnosti. Římská elitářská bohéma se utápí v narcismu malátnosti, stává se zajatcem unavené reality, unuděné metafyzické skouposti. Zalykává se samolibým, plebejským "dress-codem" v otupělé bizarní vratkosti. Moderní pochroumaná smetánka uzamčená ve svých salóncích stereotypů a předsudků odhazuje škrabošku věhlasné bohyně Afrodity ve filozofické koláži života, života jako jednoho velkého mejdanu, jedné velké ironie, "enfant terrible" se ztrátou iluzí. V každém okamžiku klíčí semínko krásy, které zůstává skryto v naší niternosti, v letmém smítku tajemství prožitého okamžiku. "Nikomu nepatří život, však užívat mají ho všichni." Život je sen, naleštěný vnější plagiát, jehož vnitřní obnažeností jsme však neustále pohlcováni a nikdy jí nepřestaneme odolávat. (20.12.2013)