Velká nádhera

Hóóódně malá nádhera. (23.02.2017)

Už počátek mě navnadil a film jsem si s radostí užil. Přestože po půli místy ztrácí tempo díky stopáži - přesahem, hloubkou, kamerovou vytříbeností a hereckými výkony mě nadchnul. Belle maestro, belle. (03.03.2017)

Krásna óda na život a stárnutie. Po vizuálnej stránke ide o masterpiece, taktiež po hereckej. Jednoznačne je to však film pre náročnejšieho a vnímavého diváka. (10.02.2018)

Nedokoukala jsem. Sice podle hodnocení tady jsem trochu mimo mísu, ale co naplat, když mi tenhle film vůbec nepadl do noty. Možná po letech něco, co jsem nebyla schopna dodívat do konce, protože mi přišlo, že při sledování něčeho takového tiká vteřinová ručička na mých "hodinách života" sakramentsky hlasitě a volá, ať tímhle neztrácím už ani chvilku. (31.03.2018)

Ako art film beriem, Sorrentino a spol. sa snažia odkryť či poukázať na človeka a jeho túžbu po kráse. Či tou krásou je mladosť, zábava, užívanie si života, omladzujúce kúry a podobne. Po obsahovej však nemá čo ponúknuť. (09.12.2018)

Dvě hvězdice hovoří jasně: byl jsem zpruzelej z toho pře-vizuálního stylu, kterej přehluší vše, a k tomu smetánkovské onanie na nicneříkající nadtémata... overrated biják, bohužel, je to tak, sorry jako, nelíbí! Jo a ty jeho zajebaný diskopárty, kurevsky nelíbí!!! [40%; v kině někdy 2015] (30.12.2019)

Výborný filmový ponor do života bonvivána, ktorý sa vo vysokom veku rozhliada, hodnotí a stále hľadá zmysel života. S noblesou a perfektnou kamerou navštevujeme večierky, stretávame sa s jeho priateľmi a sledujeme debaty o živote. Produkcia je perfektná a Toni Servillo je v úlohe gentlemana Jepa skvelý. Možno ani nie je treba pochopiť všetky tie vznosné životné múdrosti, ktoré naplňujú priestor filmu, ale stačí sa len unášať a vnímať veľkú nádheru. (29.09.2023)

Nevím, jak to říci, ale prostě tohle je od Sorentina TOP, a vlastně je to i vrchol toho, co jsem viděl od Toniho Servilla. Jakoby ty předchozí filmy stály v pozadí této nádhery, a jako kdyby celý svět čekal právě na tento kousek. Jako bych snad na těch párty ve filmu přímo byl, těžko uvěřit, že koukám na plátno. Celý film prostupuje naprosto úchvatná kamera (na to jsme si již dříve zvykli, leč tady působí naprosto dokonale).I děj samotný je velice zajímavý. Snad jen některé scény mi přišly naprosto zbytečné a stopáž mohla být jemněji kratší. Prostě celkově je film jedna Velká nádhera a chci jí vidět ještě minimálně jednou! (18.08.2013)

Při nočních parties na které nikdy nebudete pozváni se přemítá o smyslu života. (02.11.2013)

Rozhodně patří do TOP 3 filmů, co jsem kdy viděla - naprosto dokonalé!!! (12.11.2013)

Sonda do smyslu lidské existence. Co je krásné, nemusí být užitečné - co je pravdivé, vede k osvícení. Příjemné osvěžení od hollywoodských slátanin. Zdaleka ne smutné nebo depresivní - naopak - pro vnímavého diváka může být potvrzením významu vlastní existence. Emoce na plné pecky - u mě za 100%! (14.11.2013)

Sorrentino se chlapácky poplácal po ramenou a zplodil veledílo. Jednou za zhruba deset let se to povede a objeví se něco, co mi připomenee, že film je vlastně krásné umění. Sorrentino to rozjel já lapu po dechu a Felini si s Brassem vzájemně, rozněžněně okusují varlátka v nakažlivé rozkoši. A nezastaví se před ničím... Teď sem si vzpoměl, koho mi ta smetánka připomíná... Strašně. Tu snobáckou partičku Belmondova nakladatele z filmu Muž z Acapulca. (18.11.2013)

Vše o filmu prozrazuje už jeho název a za sebe mohu jen říci, že snad poprvé jsem v kině po takřka dvou a půl hodinách doufal, že to ještě nekončí. (19.11.2013)

Po vizuální a pocitové stránce je to skutečně velká nádhera. Nejvyšší hodnocení nedávám ani tak za samotný film jako spíše za subjektivní rozpoložení, které se dostavilo během a po jeho shlédnutí. Největší kvalitu a účinek měly ty pasáže, kde se příliš nemluvilo. Večírkové debaty římských snobů totiž většinou byly plné pseudointelektuálních žvástů, občas na hranici těžko snesitelného kýče. Samotný Jep (vzhledem k zálibě v ženském pohlaví možná spíše Jeb) působí trochu jako stereotypní karikatura stárnoucího elegantního donchuána – asi něco mezi Casanovou a Goethem. Některé jeho údajně cynické a světácké poznámky a komentáře vyzněly spíše jako trapné a rádoby-vtipné. Jak je ale řečeno v závěru filmu, mezi tím vším bla bla bla skutečně často prosvítaly záblesky opravdové Krásy, která svou silou připomínala náboženský či přímo mystický prožitek. Řím ve filmu není turistický, ale magický. Působí jako zkamenělá mrtvá hudba, která k citlivým jedincům promlouvá napříč časem. Hudba je mimochodem neodmyslitelnou stránkou filmu a prožitek Krásy jen umocňuje. Řím tu není jen prázdnou kulisou ale svým způsobem hlavní figurou, která odráží a možná i spoluvytváří rozpoložení filmových postav. Film je dlouhý, ale nenudí, přestože nuda je velkým problémem a tématem filmových postav. Po celou dobu se tu rozehrávají často přímo surrealistické výplody originální fantazie a imaginace (mrtvý Japonec, zmizení žirafy, přílet a odlet plameňáků, putování s klíčníkem po římských palácích). Samostatnou kapitolou filmu je v římském prostředí neopominutelná instituce církve. Ta je především karikována kardinálem a údajně budoucím papežem, který místo udílení duchovních rad vypráví kuchařské recepty. Jisté komické rysy má i postava staré světice a mystičky, která přijíždí do Říma na návštěvu. Scény s ní ale v sobě mají zároveň skutečně jakousi zvláštní spirituálně magickou atmosféru. Jep bezcílně obráží večírky a žije pouze z dávné slávy své jediné kdysi dávno napsané knihy. Zároveň ale zoufale hledá záblesky oné Krásy, kterou jako citlivá bytost intuitivně vnímá, ale v hluku okolního světa ji nedokáže zachytit. Proto také není schopen nic dalšího napsat. Nakonec odjíždí z Říma pryč na ostrov, kde prožil svou první lásku. Kořeny jsou totiž důležité (slova staré světice). Jak napsal Jepův přítel, který také opustil Řím: „Vzpomínky na minulost jsou možná to jediné, co máme, když nevidíme žádnou budoucnost.“ (20.11.2013)

Líbila se mi především nádherně zaznamenaná pomíjivost okamžiků. Někdo se objeví, něco řekne, líbí se vám nebo vás naopak znechutí, probudí závist, zvědavost, ..., ale za chvíli zmizí a vy ho už neuvidíte. Stejně tak to může být místo nebo myšlenka. Zůstává jenom vzpomínka. A to vystihuje i epizodní charakter tohoto filmu. Hlavní postava je vynikající - umí být skvělý dobrák i trochu "sviňák". Pokud i vás bude film bavit, délka filmu vůbec nic neznamená. Pokud ne, jděte rychle domů nebo na večírek. PS: záměrně jsem to viděla i kvůli tomu věčnému městu, které mi učarovalo.. např. Piazza del Campidoglio před půlnocí. (23.11.2013)

Život ve své jednoduchosti i složitosti zároveň, překrásná stylizace, kvalitní hudba a výborní herci a to vše lemováno nádherným Římem, filmem provází starý playboy, který svá nejlepší léta strávil na dekadentních parties obklopen vším co si za peníze lze koupit, jako všechno pozlátko na povrchu i takový život má své dno. Vzlety, pády, láska a smrt, co je podstatné a co lze hodit za hlavu, koho milovat a koho nenávidět, odpovědi film nenabízí, jen nám ukazuje že všechno je pomíjivé a bylo by dobré to prožít co nejlíp aniž by to člověka zničilo. Na samý závěr zazní věta "Je to jen trik" a Já dodám, pojdme si život užít naplno protože to stejně všechno jednou skončí. Viva Italia! (12.12.2013)

Očekával jsem trochu více. Hlavní hrdina je docela šikovný herec a uvěřil jsem mu roli večírkového mága :-) Bohužel dobrá hudba a jedna scénka s rozebráním jedné ženy až do morku kosti by se za mě měla pohybovat okolo 70% (28.12.2013)

Sladky život po 50 tich rokoch. Ešte si to pozriem. (29.12.2013)

Už teď cítím, že až se na tento film podívám za 10 nebo 20 let, docením ho daleko víc. V tuto chvíli po prvním zhlédnutí jsem zejména jeho filosofický přesah zatím ne zcela pochopil. (23.01.2014)

Pastva pro oči, dějově ale na jeden zátah přeci jen trochu náročnější... (14.02.2014)