Velká nádhera

Po prvom zhliadnutí mám hodne zmiešané pocity. Možno nepozerám správny druh filmov, ale nestáva sa mi často že by som bol tak mimo ako pri tomto. Obrazovo skvelé, zopár fajn fórov (keď už je to tá komédia, asi museli byť)... Či to ale malo hlbší rozmer ako "kritika spoločnosti" roztrieštená na 10 príbehov, netuším. Až si to pozriem ešte raz, môže to byť za čokolvek medzi 1* a 5*. (26.01.2014)

Buňuel vstal z mrtvých... jinak si to neumím vysvětlit. Nad reálno not death. Když se toto hutné koření smíchá s precizní kamerou a přidá špetka, možná celá hrst, skvělé hudby, tak mi to zachutná natolik, že jsem rozčarována z prázdného talíře. (03.02.2014)

Hneď po záverečných titulkách som vedel, že toto bol výnimočný snímok ale povedal som si, že nechám si to uležať nejaký čas aby som náhodou nenadhodnotil zbytočne. A teraz po výše mesiaca musím priznať, že toto bol môj naj filmový zážitok v roku 2013. Ďakujem Paolo Sorrentino. (10.02.2014)

i když je to (oproti Fellinimu) vlastně docela "feel-good movie" (13.02.2014)

Sorrentino priniesol príbeh rímskych "chudobných" boháčov. Krásne spracovanie obrazu ludí ktorí si myslia, že majú všetko...a vlastne nemajú nič. Film o živote a jeho silných (i slabých) momentoch kedy aj silný sa stavajú slabými a slabý sú silnejší ako sa na prvý pohľad zdá. Vizuálne podmanivé, hudobne doladené a herecky absolútne famózne. Priznávam, že Nymfomanka sa ma ako film dotkla viac (priamo v kine) než tento snímok ale Veľká nádhera ide myšlienkou riadny kus ďalej (a stále si vybavujem momenty z filmu). Vyrozprávať film o živote je veľmi ťažké ale Sorrentino to zvládol majstrovsky a geniálne vyobrazil hodnotu života v jeho prázdnote a prázdnotu v živote. (04.03.2014)

Čtyři hvězdičky. Hodnotím podle počtu tancujících starců. (Takže nejlepší film je Pomáda, nejhorší Občan Kane.) (03.04.2014)

Film jsem po pravdě nepobral, takže ani nedokoukal. Na konverzační věci moc nejsem. (21.04.2014)

Nelze nevidět souvislosti a paralely s Felliniho Sladkým životem či 8 ½: téma bilancování stárnoucího tvůrce; hořký, sarkastický tón „pojednání" o kulturním a sociálním (ač přesladce bohémském) životě pokrytecké smetánky; případně existenciálně tísnivý pocit, tedy lehce těžké břímě pojetí smrtelnosti nesené protagonistou, autorem, jemuž tvůrčí a intimní život proklouzl před mnoha dekádamy mezi prsty. Snad i rituálně pojaté scény (nejen ony „sakrální" – proměňující se v parodii sebe sama – se středobodem prastaré svaté matky, ale i scény z „chrámu" omlazení, jimž dominuje profesor estetické chirurgie... a nabízí se otázka, nakolik je filmařské řemeslo onou estetickou chirurgií či chirurgickou estetikou...) jsou odkazem (k) a poklonou Fellinimu dílu, jakkoliv stylizace Velké nádhery je odlišného rodu. Sorrentinův film také ukazuje, jak hudební podkreslení dokáže umocnit filmovou ilusi: zejména mám na mysli předěl dvou scén, tedy té, v níž je vážné téma rozvito hudebním motivem, a té, v níž je stejně vážné hudební téma rozvíjeno, ale význam samotné scény je již v kontrastu se scénou předchozí (ona „nevážná" scéna zobrazuje cirkusové vystoupení vrhače nožů). V tomto bodě vypadám, jako kdybych objevil Ameriku, ale není tomu tak: pouze zdůrazňuji, jak citlivě (tj. efektně & efektivně) je propojena visuální a auditivní složka filmu. Jako celek vnímám Velkou nádheru jako ambiciózní „přepis" či aktualizaci (mj.: viz výše) Sladkého života, svébytné estetické a interpretující převedení klasického díla do kontextu jednadvacátého století. Nejsou však témata smrti, marnosti a smyslu života pro lidský tvůrčí úděl věčná? Jistěže jsou. A proto vnímejme díla traktující tuto nadsmyslovou přirozenost s pokorou, ať už jsme věřící v cokoliv, či skepticky nevěřící. (10.01.2015)

Název filmu je úplně vystihující. Viděl jsem včera, nechám to ještě odležet, možná si to pustím ještě jednou. Nemá smysl to nějak rozpatlávat, asi to každému nesedne, ale mě to bavilo od začátku do konce, jak formou, tak obsahem. Nechalo to takový hřejivý pocit z krásy života. (03.03.2015)

Velká nádhera :-) Snímek jsem skouknul na rozvrzané dřevěné židli a i když všichni spolučumitelé usnuli, zhulil jsem tenhle matroš až do konce. Dlouho jsem něco podobného nepotkal a určitě se na snímek musím podívat minimálně ještě jednou. Co tady čtu komentáře, tak asi nejsem takový poeta, protože mi smysl spousty skrytých obrazů utekl, ale i tak jsem byl schopen vymáčknout z toho dojemné "ach" na konci filmu. Doporučuji všem psychonautům. 85% i když jsem to zcela nepochopil :-) (30.03.2015)

....have you ever fall in love with a movie? (11.06.2015)

Sledovat dvě a půl hodiny monotónní střídání rádoby duchaplných poznámek a útrpných pohledů Toniho Servilla byla fakt nuda. Zvlášť když to celé přinášelo "šokující" zjištění, že 40 let večírků vás opravdu duševně nenaplní. Být to klidně o hodinu kratší, jdu s hodnocením výš. (27.10.2015)

Moc se mi to líbilo, ale nemůžu dát za pět. Bohužel srdcovka to není, i když jsem měl velká očekávání. Film je doslova nabitý podněty k zamýšlení. Kdo chce, může v tom nacházet pořád dokola, věřím tomu že někdo viděl film v kině 8x a i poosmé tam našel něco nového. Spousta záběrů mi něco řekla, něco navodila, ať už atmosféru nebo myšlenku. Spousta záběrů nikoliv. Není to ani dobře ani špatně, je to prostě tak a film jde dál, stejně jako život. Vyprázdněnost dnešní doby je jedno z mnoha témat. Zaujaly mne záběry na prastaré památky z dob antických, které stojí tísíce let - koloseum, akvadukt, a v kontrastu s nimi největší pomník z doby dnešní - luxusní loď převrácená na bok na břehu moře. Ale jak je tam jen tak nenápadně a nenásilně podsunutá, že si toho dokonce málokdo všimne. A takových věcí je tam asi spousta. Pro mě vrchol filmu je právě tenhle pětisekundový záběr - Costa Concordia. (25.01.2016)

Sorrentino je určite umelec, ale jeho fanúšikom asi nikdy nebudem. Veľká nádhera je možno zaujímavý film, ale pre mňa bol nudný. Áno, svet smotánky (a nielen tej rímskej) je falošný, povrchný a arogantný. Ale taký mi prišiel aj tento film. Vizuálne úchvatný, so skvelými hercami, ale bez srdca... 45% (25.08.2016)

Když se někdo pokusí natočit film, který alespoň rámcově neobsahuje klasickou dramatickou klenbu, nějaké ucelené sdělení, obvykle vstupuje na velmi tenký led. Ve mě to obvykle vyvolává pocit znechucení, že má zase někdo potřebu exhibicionistické egomasturbace, aniž by měl vlastně co říct. A tak místo toho, aby si o tom popovídal se svým psychoterapeutem, infikuje v lepším případě okolí, v horším podstatně větší geografické celky, svými vizemi a toxickým myšlením.___ Toto se naštěstí netýká Velké nádhery, kde rovněž chybí kompaktnější děj. Sorrentinův atmosferický cyklus výjevů ze života lehce znuděné a těžce zhýčkané římské smetánky je orámován naprosto úžasným vizuálem. Poměrně snadno se dá přistoupit na hru, ve které absenci děje substituuje něco, co by se dalo nazvat výletem do duše hlavní postavy. A ta rozhodně není fádní. (08.04.2018)

Manifest západní dekadence. Paolo Sorrentino to tak chce vidět. Mělo se to jmenovat Velká prázdnota nebo Velká a dlouhá nuda. Pokud někdo chtěl říci, že je Západní Evropa v pr..li tak to nemohl vyjádřit lépe. Toni Servillo opět skvělý. (14.11.2018)

Sorrentino siaha dielom Veľká nádhera na tvorbu Frederica Felliniho. Povedal nejaký vplyvný papagáj a hneď ďalšie papagáje, aby nestratili vplyv burácajú. Z celého filmu najpôsobivejšia scéna, keď holá hmm umelkyňa sa umelecky rozbehne a umelecky vrazí čelom do kamenného múra. Potom tam vyvalená umelecky stoná. Intelektuálne papagáje skandujú potleskom. Človek si myslel, fúha to bude na čo pozerať. A nič. Mľandravý dej bez nápadu, myšlienky, prelínanie ničomnosti až som prestal vnímať dej a pomaly som zaspával ? Ako to skončilo? Netrápi ma. Je hriech Felliniho umenie nestotožňovať s týmto prepadákom. (08.12.2018)

Velká ... ano, ale hovadina, nuda. Drama a komedie? Ani náhodou, zdlouhavé, nudné, zase jsme jednou naletěl. (08.10.2019)

Zejména vizuální báseň, snůška pocitů, která se perfektní doplňuje s jednoduchým motivem existenciální vyprázdněnosti, spojené s Jepovým uvědomělým a neustálým hledáním krásy v prostých věcech a okamžicích všedního dne. V zásadě velmi jednoduchý film. Samotné vizuální vyprávění si nic jiného než prostředí římské smetánky nezasloužilo, rozhodně však není rysem jen ni. Ono pro pseudointelektuální debaty, ohrnování nosu nad nízkou kulturou a šermování s Proustem stačí zajet na Letnou do kterékoliv kavárny. (31.10.2021)

Opus kýčus magnum. Sorrentino se snaží předvést vizuální porno-ego-manii  vyprázdněnosti vyšší vyšší třídy a chameleonsky si vypůjčuje z Felliniho Sladkého života. Podařilo se mu natočit “moderní” nápodobu, která se ale jen tezovitě houpe na hladině. Sáhodlouhá stopáž to utrpení jen prodlužuje. Nikoliv utrpení, který bych si jak divačka užívala, ale utrpení plynoucí z prznění filmového námětu. Kamera střižená podle šablony mě nudí - neumožňuje imaginaci; jen přímočaře vyjevuje, co je patrné, stejně jako to doslovně komentují jednotlivé dialogy. Nuda, která udusává záměr společenské analýzy a obžaloby. To se nepovedlo. Závěrečná scéna vyvolává spíše posměšný úšklebek a oddych, že “už to mám za sebou". “Bylas?” “Ne, nebyla”. (19.07.2023)