The We and the I
The We and The I
Obsahy(1)
Je poslední den školního roku a skupinka středoškoláků z Bronxu jede domů autobusem. S letními prázdninami na dohled se cítí svobodněji než obyvkle - tenhle barevný dav dětí, populární, outsideři i všichni ostatní se chovají tak, jak to umějí jen puberťáci, když jsou mezi svými vrstevníky a z dosahu autorit. Lhostejní k dospělým (kteří jsou dost chytří na to, aby jim šli z cesty, anebo raději vystoupili z autobusu) pomlouvají, chvástají se, svěřují se, vyměňují si pravdivé příběhy i báchorky, hádají se a perou. Zkrátka, jsou neomluvitelně sami sebou v tomto rozhodujícím okamžiku svého života, kdy je tlak a realita dospělých ještě neproměnila v někoho jiného. V průběhu tohoto jediného odpoledne, když se den přehoupne k večeru a oni se loučí – tak trochu i se svým dětstvím – jsou postupně odhalena všechna jejich přátelství, rivalita, úzkosti i ambice. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Není to úplně hezké pokoukání na tohle panoptikum mladistvých hajzlíků, ale čím se "děj" posouvá dál, tím víc se ukazuje, že ne všichni jsou hajzlíci a ne všichni hajzlíci jsou úplně jednorozměrní. Na Francouze Gondryho hodně netradiční film: natočit pokus o sociální sondu s autentickými černošskými teenagery z Bronxu, kteří se značně podíleli i na scénáři, a udržet divákovu pozornost víc jak hodinu a půl, aniž bychom během filmu opustili prostory autobusu, aniž by měl film jasný děj nebo hlavního hrdinu, to je kumšt. V průběhu filmu se počet postav redukuje tím, jak postupně vystupují, ovšem pokud byste za tímhle "filtrováním" postav hledali nějaký kalkul, hledali byste ho marně - prostě nakonec někteří zbydou, bez ohledu na to, jestli nám připadali zajímaví a sledovali jsme je už na začátku nebo ne. Všechno působí vlastně docela přirozeně a uvěřitelně, byť musím přiznat, že film obsahuje i pár scén, které šustí papírem - a za ty ubírám jednu hvězdičku. ()
Veľmi sa mi páčilo, že ako postupne decká z autobusu vystupujú, mení sa nálada filmu - postavy sú k sebe úprimnejšie (nemusia sa pretvarovať pred zvyškom triedy) a je na nich vidieť akúsi únavu z každodenného snaženia sa vybudovať si vlastnú identitu. Je to povrchné iba do tej miery, do akej školáci skutočne povrchní sú. Koniec má krásnu atmosféru večera začiatku prázdnin, keď máte chuť iba tak sa vyvaliť s pocitom zaslúženého odpočinku, vediac, že onedlho sa vám to pekne všetko začne odznova. Keď si spomeniem na seba na strednej, príde mi to dojemné:) ()
Přiznám se, nemít v danou chvíli promítaní tzv. slinu, nad ,,Posledním školním autobusem" bych pouze ledabyle mávnul rukou a nechal si ho ujet. Avšak úkoly jsem měl již napsané, písemku z matiky úča odložila na neurčito, takže jsem byl v dobrém rozpoložení. Kolik se toho dá zachytit v jedné pojízdné plechovce, myšleno na malém prostoru, dokáže pouze režisérský kapr, třeba jako pan Gondry. Nečekejte od filmu nějaká složitá témata k přemýšlení či neočekávané dějové zvraty, stáváte se pouze pozorovatelem pubertálních pasažérů, jenž vyráží vstříc začínajícím prázdninám. Úžasná práce s neherci, dokonale uvěřitelné dialogy, toť vše co dělá Gondryho minimalistické dílko koukatelné. Nebojte se a v klidu si nasedněte, je fajn poslechnout si o čem tlachá mládež z Bronxu. ()
Na místě tradičního dějového oblouku hollywoodského střihu, dostane divák v tomto případě od Gondryho spíš sloupořadí mnohačetné klenby, v níž jeden příběh podpírá druhý, přičemž je ale každý z nich schopen fungovat i samostatně. Některé dějové linie postupně mizí, jak jednotliví aktéři opouštějí scénu (autobus), což je samo o sobě jako vyprávěcí princip velice zajímavé. Pozitivní je - a na tom se asi s většinou diskutujících neshodnu - že snímek, který se tváří vedle snově papundeklových opusů, kterými režisér proslul, jako úlitba mainstreamu, zůstává v mnoha detailech gondryovský v tom nejlepším slova smyslu (celofánové plameny v pekle, prolínačky do jiné scény přes okno autobusu atd.). Z onoho minimalistického prostředí, který kamera prakticky neopouští, vyždímal režisér, co se dá. Je to zábavná jízda s trochou sociální kritiky a zajímavými příběhovými linkami. Přesto mi leží na mysli dvě větší výtky vůči celkové koncepci. 1) Na konci Gondry zbytečně tlačí na pilu jakési celkové smířlivosti, takže vyznání hlavního zmetka a jeho poslední dobrý skutek, nevyznívají vůbec věrohodně. 2) Jako určité sociální zrcadlo film funguje, ale oproti jiným školským dramatům (Mezi zdmi, Oddělen) mi schází nějaký hlubší reflexivní tón. ()
Michele Gondry tímhle filmem otisknul problémy mladejch současnosti. Film se totiž celej odehrává v autobuse, kterej je přeplněnej černejma, hnědejma, bílejma, Arabama, Indama nebo Hispáncema. Takovej svět v kostce v podobě autobusu. A v tom autobuse se neděje nic jinýho než to, že si užívají poslední den školy a chystají se na letní prázdniny. Řeší kraviny, snad ani jeden mi nezvedne náladu a přiznávám, že někdy v půlce filmu mám dokonce náladu filmu vrazit Odpad a ani ho nedokoukat. Mám konverzační filmy rád, ale tady se to prostě totálně nepovedlo. Všechny bych profackoval tak, že by o tom ještě půl druhýho roku přemýšleli. Zajímavé to začne být až ke konci. To odpadnou kreténi a zůstane ten největší, který tomu všemu velí. Ten ale následně zjistí, že zase takovej borec, jak si myslí, není. No...a já mám vyhráno, protože konečně je čas na trošku inteligentní pokec, než to, co předvádělo stádo předtím. Jenže to už se blíží konec a najednou v autobuse už nikdo nesedí, protože všem začali prázdniny. ()
Reklama