Eva tropí hlouposti

Fenomén bývalé Patsy tropící hlouposti, která se ve filmu stala Evou, si žije sám pro sebe už celá desetiletí. Rádoby první crazy, která v očích některých zastínila skvělé filmy Karla Lamače, Vlasty Buriana nebo Hugo Haase. Co dodat k tomuto údajnému zázraku z pera dívčí autorky z Ahoj na sobotu? Snad jen to, že Evy se už nikdy nezbavíme. Divadelní verze kombinují původní časopisecký románek na pokračování, filmový scénář a domnělou vzpomínku na ty roky, kdy neviditelným králem všeho byl suchý humor P. G. Wodehouse. A možná bude i sequel (nebo spíš nebude). (11.10.2020)

V knize o Gollové od Cibulky jsem četl, že se jedná o nejlepší rok Natašiny kariéry. Je to možné, přesto její herectví dozrálo až později, její nejlepší film je bezesporu Šťastnou cestu. Zde je její komika ještě neumělá, všechno je moc strojené. Scénář je fričovsky "gangsterský", což mi ne úplně sedí. Nudil jsem se poměrně značnou část filmu. A tak by to ani nestálo za řeč, nad průměr film ale posouvá výborná Baldová, chemie páru Nový-Sedláčková funguje taky výtečně. Nakonec přece jen 70% (30.07.2012)

"A proóóč?" Protože je to už více než sedmdesát let jedna z nejzábavnějších českých komedií. Skvělá je nejen dvojka Gollová - Nový, ale i všichni ostatní, ať už Josef Gruss jako "tady jsou dvě možnosti" Zdeněk, Marta Májová jako "Děti polibte se." Záhorská, Bolek Prchal jako "Ha"Jan, kouzelná Zdeňka Baldová jako teta Pa nebo Ella Nollová jako "A já ty punčochy nosit nebudu" Klotydla. Jedna nesmrtelná hláška střídá druhou, jeden geniální dialog navazuje na druhý, a do toho jsou jeden za druhým sázeny skvělé gagy. I po sedmdesáti letech a stovklách repríz je to stále stejně zábavná komedie, kde se mezi za sebe naskládané skvělé scény nevklínila žádná slabší a všechny drží pohromadě i jako celek. Eva je zkrátka komedie kde Frič, Vavřincová i celý herecký ansámbl dodal nadkritické množství talentu, jenž explodoval v supernovu, která bude na nebi české komedie zářit až do okamžiku zániku filmového vesmíru. P.S: Vidět Evu v kině Lucerna, nejstarším evropském kině, a ještě k tomu z 35mm kopie, byl úžasný zážitek, který mě přenesl časem do dávné minulosti. (30.05.2011)

Pohodová, nestarnúca a dodnes vtipná crazy komédia, v ktorej exceluje Nataša Gollová a príliš za ňou nezaostáva ani Oldřich Nový. Napriek tomu, že som jej pri x-tom zhliadnutí znížil hodnotenie, pokladám ju naďalej za výnimočný a nadpriemerný film, ktorého pozretie mi v správne zvolených intervaloch veľmi dobre padne. (16.10.2010)

Na téhle klasice českého filmu se dá ocenit moderní režijní přístup. Martin Frič totiž objevil zcela nové možnosti crazy komedie. Dostal se do prostor, kam se jiný režisér před ním nepustil. Z Nataši Gollové udělal sex symbol tehdejší doby a pomohl jí naplno se prosadit v elitní ženské herecké lize tím, že ji obsadil do hlavní role, která byla pro ní stěžejní. Navíc ukázal, že i komik v sukních může být pro diváka velmi dobrou variantou. V té době totiž nebylo běžné obsazovat ženy do ryze bláznivých komediálních poloh. Gollová nastavila laťku hodně vysoko. Ve své podstatě poměrně nedostižně. V jejích šlépějích se vydalo několik dalších hereček té doby, nejvýrazněji asi Ferbasová, ale už to bylo takové pitvořivé. Předloha Fan Vavřincové je stavěna spíše situačně než přímo filmově. Na filmu je to dost často znát. Zvláště druhá polovina trpí svojí teatrální "divadelností" a sváděla k nedisciplinovanému přehrávání. Právě druhá polovina filmu je pro mě posunem k horšímu. Neproběhl v ní žádný velký vývoj. Děj se zarazil a přišla situační tma, předěl, který sice film nijak nezpomalil, ale dějově to nebylo nikterak bohaté. Herecká sestava už přestala být tak uvolněně vtipná. Teatrálnost ji zahnala do kouta. On ten scénář se tak trochu pral s režií. Frič byl nadčasový režisér, který uměl dá do svých filmů kreativní pojetí. Svoji nadčasovost měl i scénář, ale nebyl pojat filmovým způsobem. První polovina je svižná a obsahuje novátorský typ gagů. S druhou polovinou se nedostavil kýžený divácký efekt. Gagy už neměly takovou osvěžující sílu jako zpočátku. Film mně postupem času, zvláště jeho zápletka, připadal natahovaný. Jde taky o to, jak se stavíte ke klasice. Pro někoho Gollová a spol. může představovat špičku v žánru klasické komedie. Také se moc často nestávalo, že by nějaká herečka učinila z Oldřicha Nového pouhého přihrávače, jako k tomu došlo tady. Někdy je však neodbouraná divadelnost spíše rušivým elementem, i přes kvalitní řemeslnou režii. Zvláště když se jedná o film. Ne až tak typický film klasické doby. 60% (01.05.2015)